Archiv

 
MENU:
 
 
 
 
 

Seversky P-35A

 

 

 

 

 

Sack AS-6

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

General Dynamics EF-111A Raven 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Sikorsky UH-34D Choctaw

 
 
 

 

Bell UH-1 Huey

 

 

 Focke Wulf Fw-189 B-0

 
 
 
V únoru 1937 německé říšské ministerstvo letectví vyhlásilo soutěž na jednomotorový průzkumný letoun s dobrým výhledem z kabiny. Soutěž vyhrála firma Arado, ale firma Focke-Wulf byla pověřena vývojem alternativního typu s dvěma trupy, motory Argus As 410 a zaskleným trupem. Kurt Tank začal práce na prototypu v dubnu. Na projektu průzkumného letounu pracovala i firma Blohm & Voss, jejíž projekt byl ještě více netradiční. Dr. Richard Vogt vypracoval stroj Bv 141, který měl asymetrický tvar a byl uzpůsoben pro let velmi nízkou rychlostí. Tento typ se však do sériové výroby nedostal. Do výroby byl nakonec přijat projekt konstruktéra Tanka.
 
Druhý prototyp Fw 189 V2 (D-OVHD) byl zalétán v srpnu a třetí Fw 189 V3 v září 1938. Druhý prototyp byl již vyzbrojen třemi pohyblivými kulomety MG 15 ráže 7,9 mm a na pumové závěsníky, instalované pod vnějšími částmi křídel, bylo možno zavěsit čtyři 50 kg pumy. Třetí prototyp nebyl vyzbrojen, byl však vybaven upravenými sériovými motory Argus (Einheitstriebwerke) a automaticky stavitelnými kovovými dvoulistými vrtulemi. Po úspěšných letových zkouškách prvních prototypů objednal Technisches Amt další čtyři. První z nich, Fw 189 V4 (Werk-Nr. 0001, D-OCHO) s pohonnými jednotkami As 410A-1, se stal vzorem pro sérii A, která byla určena k taktickému průzkumu a řízení dělostřelecké palby. Od předchůdců se lišil změněným tvarem přední části motorových krytů, byl odstraněn přední pohyblivý kulomet MG 15 a bylo použito ostruhové kolečko o větším průměru. Koncem roku 1938 byl prototyp Fw 189 V1 přestavěn na bitevní verzi a jeho označení se změnilo na Fw 189 V1b (NA+BW).
 
Původní trup byl nahrazen zcela novým, zmenšeným, pro dva členy posádky. Kabina byla pancéřovaná a vybavené neprůstřelným prosklením. Palubní střelec, sedící zády k pilotovi, ovládal pohyblivý kulomet MG 15. Zkoušky byly zahájeny v březnu 1939, letové vlastnosti se však velmi zhoršily a z letounu byl velmi špatný výhled. V1b byl proto odeslán zpět do mateřské továrny v Brémách, kde byla kabina přestavěna, pancéřová skla zvětšena a zaoblena. Ani tyto úpravy nevedly ke zlepšení, což potvrdila jeho havárie během zkoušek, po které byl stroj zcela zničen. Na počátku roku 1939 byl zalétán prototyp Fw 189 V5, který se stal vzorem pro sérii B, která byla určena k výcviku posádek. Stroj nebyl ozbrojen a vyznačoval se pětimístnou kabinou odlišného tvaru. Práce na bitevní variantě pokračovaly s využitím dalšího prototypu Fw 189 V6 (D-OPVN), jenž byl dokončen začátkem roku 1940 a měl představovat vzor pro sériovou produkci C. Stroj byl vybaven kabinou podobnou modernizované kabině letounu V1b a poháněly jej dva motory Argus As 410A-1 o vzletovém výkonu 342 kW, podvozkové nohy dostaly dvojité hydraulické tlumiče. V novém centroplánu byly umístěny dva kanóny MG FF ráže 20 mm společně se čtyřmi kulomety MG 17 ráže 7,9 mm. Letoun byl testován v jednotce 5.(Schlacht)/LG2. Poslední dodatečně objednaný prototyp V7 měl být vybaven plováky. V této podobě však nebyl dokončen a později byl přestavěn na variantu B-0.
 
Do konce roku 1939 společnost Focke-Wulf dodala tři předsériové exempláře Fw 189 B-0 a tři sériové Fw 189 B-1. Dalších sedm B-1 bylo vyrobeno v první polovině roku 1940, které sloužily jako školní a spojovací letouny pro vyšší důstojníky Luftwaffe. Na jaře 1940 byla zahájena sériová výroba průzkumné verze A, které bylo do konce roku dodáno 38 kusů ve variantě Fw 189 A-0 a Fw 189 A-1. K jednotkám první stroje přišly nejvíce vyráběné verze A až v roce 1941 během útoku na SSSR. Existovalo několik variant Fw 189 A-1 s třemi podvariantami: U-1 byla standardní, U-2 byla upravena pro pouštní podmínky a U-3 byly dva speciálně upravené stroje pro generála Kesselringa (Werk-Nr.0159, H1+IN) a Jeschonneka.
 
Verze Fw 189 A-2 měla posílenou výzbroj na základě zkušeností z východní fronty, kulomety MG 15 byly nahrazeny dvojkulomety MG 81Z. Druhá cvičná verze se zdvojeným řízením nesla označení Fw 198 A-3. K boji proti pozemním cílům byla nejprve vyrobena verze Fw 189 A-4 s lepším pancéřováním, dvěma 20 mm kanóny MG 151/20 a dvěma kulomety. Od roku 1942 se stroje kromě Německa vyráběly i v okupované francouzské továrně Bordeaux-Merignac. Zde také vznikla varianta Fw 189 E poháněná francouzskými motory Gnome-Rhône 14M4/5 o vzletovém výkonu 515 kW. Prototyp přestavěný ze sériového stroje A-1 havaroval poblíž města Nancy při letu do německa, kde měl být testován ve zkušebním středisku v Rechlinu. Po této nehodě byl vývoj "éčka" zastaven. Poslední variantou vyrobenou v roce 1944 se stal Fw 189 F-1, jehož základem byl drak verze A-2 opatřený motory Argus As 411 MA-1 o maximálním vzletovém výkonu 426 kw. Spolu s prototypy bylo postaveno 864 ks Fw 189.
 
 
 
B-0 je mi designově strašně příjemné letadlo a je to tak trošku dopravák pro papaláše a pro tyhle "divnosti" mám prostě slabost. Do interiéru přidám mosazné barevné pásy které mi zbyly z jiných projektů od Eduardu. Zkusím to i nějak otevřít aby bylo něco vidět.
Stavebnici jsem koupil v Myslíkovce v MPM za nějaké legrační peníze ve slevě. Přeci jen se ani v sériové verzi není moc mainstreamový tip.
Klasickou verzi A si časem určitě upatlám také.
 
 
 
  
 
  
 
 
 
 
 
 
 
 
  
  
 
 
 

 Republic XP-47H Thuderbolt, MPM

 
 PŘEDLOHA
 
 
 
XP-47H byl nejrazantnější možnou konverzí letounu P-47 Thunderbolt.
Narodil se ze dvou P-47D-15-RA „Razorback“, které byly z výroby vyčleněny speciálně pro testování nového šestnáctiválcového řadového invertního motoru chlazeného kapalinou Chrysler XI-2220-11, slibujícího výkony nad 2500 koňských sil. (prvního motoru s HEMi od Chryslera)
 
Verze H měla zachovávat podobu se sériovým P-47D, ale komplikovaná zástavba motoru znamenala výrazný zásah do konstrukce a podoby trupu.
Jako létající zkušebna byl letoun zbaven veškeré výzbroje. Výkon motoru byl přenášen na čtyřlistou vrtuli a jeho kapotáž a výrazně delší přední část trupu vedla k horšímu výhledu pilota. Pod nosem získalo „háčko“ obří chladič , který zásadně měnil boční profil Thunderbolta a dojem z už tak velkého letadla dělal ještě větším. Ostatní vlastnosti verze D zůstaly zachovány včetně kompletního křídla a kabiny pilota, tak typické pro rannou produkci této verze Thunderbolta.

S motorem byly nakonec problémy a finanční náročnost celého projektu nepřinesla očekávaný efekt a docházelo ke zpoždění. Letadlo se dostalo do vzduchu až v červenci 1945 a nedošlo k očekávané a od počátku zamýšlené instalaci axiálního kompresoru, jehož vývoj probíhal společně s motorem a na jeho místo putovala jednotka turbodmychadla General Electric CH-5.

I přes tyto potíže je XP-47H jedním z nejvýkonnějších a nejrychlejších letadel poháněných pístovým motorem na světě.
Projekt byl nakonec firmou Republic z objektivních důvodů blížícího se konce války a příchodu proudových motorů opuštěn.
 
 
Motor Chrysler IV - 2020, řadová jednotka v konfiguraci V16 s technologií HEMI a výkonem 2500 koní, jako první zkušební motor s HEMI u firmy Chrysler
 
 
Chrysler HEMI na wikipedii je zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Chrysler_Hemi_engine
Video jak funguje HEMI je zde: https://www.youtube.com/watch?v=qLns7ibeUps 
 
 
  
 
 
 
 
     
     
 
MODEL
 
Stavebnice z počátků existence MPM, jako výrobce modelů, je poctivě brutální shortrun z čokoládově hnědého tvrdého plastu s celkem zajímavým rytím, ale spoustou nerovností, doplněný o dva acetátové překryty a obtisky pro dva existující stroje.
 
Dnes je tohle možné koupit v bazaru nebo na Ebayi za dost nekřesťanské peníze, nebo od někoho neznalého věci, což se podařilo mě a dal jsem za tenhle „skvost“ 130 korun. Po tom co jsem na model fóru prokecl fakt, že tímhle disponuji, přišla mi nabídka na možný odprodej za 1 500,- Kč, což mi přijde opravdu dost mimo s ohledem na kvalitu stavebnice. Dle situace na Ebayi je jich ještě pořád na světě dost, ale obávám se, že to nikdo v budoucnu už neudělá, takže pokud někdo zahoří touhou mít ve sbírce model letadla které mělo instalován řadový motor od Chryslera a jako první motor s technologií HEMI na světe vůbec, neměl by s nákupem váhat😊
 
Vtoky u hlavních dílů trupu a křídla mají v navazující části na výlisek průměr 3milimetry a musel jsem na ně použít pilku Tamiya, kterou jinak prakticky nepoužívám. Plast je opravdu extrémně tvrdý, což v podstatě omezuje možnost nějak zásadně upravovat malé díly a ty je lepší rovnou vyhodit a nahradit vlastními. Dobře se to brousí ale můj oblíbený Olfa Design Knife si s tím moc nerozumí. Zajímalo by mě, z čeho a hlavně jak je to lisované, protože jsem už dva staré shortruny od MPM postavil, ale ty už byly z plastu šedivého a mírně měkčího.
 
Rozhodl jsem se nahradit nohy podvozku a jejich kryty, rovněž kola, která jsou sice ve stavebnici moc hezká, ale v mém případě měla takové kazy od lisování, že putovala rovnou do koše. Bohužel vrtule je šílená, ale adekvátní náhradu nemám, tak se pokusím použít stávající. Totéž se týká ostruhy, ketrou se mi nechce vyrábět novou a tak použiju stávající.
 
 
 
 
Díl trupu sedí na výkres z publikace MBI, kterou jsem doma našel dobře včetně rytí paneláže
 
 
 
Poměření s klasickým Thunderboltem...netřeba komentáře, je to strašné monstrum
 
 
 
Zkouška acetátu, vypadá že bude použitelný
 
 
 
Podlaha a přepážka za pilotním prostorem se po začištění dají použít ze stavebnice, vlepil jsem i nadměrečnou sedačku a především díl vstupu obřího chladiče, to prředstavuje první zádrhel při stavbě..musí se hodně zkoušet a tvrdě pilovat
 
 
 
Interiér bude tak nějak samodomo :-)
 
 
 
Do trupu jsem doplnil přepážku aby nebylo vidět skrz, Díly povozku, jako nohy a kryty požiju ze stavebnice verze D od NOVO, ostruha a palubní deska jsou původní, vrtule jestrašná a je nejhorším dílem stavebnice, kromě šišatosti jsem musel řešit její malou výšku podlepením 0,5 destičkou 
 
 
 
Interiér se dá ošidit, moc toho ve finále vidět nebude.Palubní deska bude ve finále jiná, tady je použitý původní obtisk ze stavebnice
 
 
  
 
Kompletní sestava toho co už mám, narytá hroní část křídel, zatmelené plochy na výškovce atd.
 
 
Trup před zabroušením, chybějicí čelo jsem udělal z plastové výstražné tabulky. Vychazí šišaté, což ovšem zatím u tohoto výtvoru prakticky všechno
 
 
Velikostní porovnání s Me-309V1, stejně jako při srovnání s klasickým Jugem, je XP-47D strašlivá obluda :-)
 
 
Drak skoro kompletní ..Křídla jsem vystužil drátem a ještě přidal zpevnění ve formě dna podvozkové šachty. Díky tvrdosti plastu šel přechod křídlo/trup krásně vybrousit 
 
  
  
..včetně kormidel a nového vyvážení, které jsem udělal z plastové destičky "pozor vozíky!" :-)
 
 
 
Dolepený vztup vzduchu k turbokompresoru, nakonec jsem použil původní díl ze stavebnice, jen jej odvrtal a vybrousil 
 
 
Spony na upínací pásy jsem stejně jako je udělal z plechu, resp. ze sploštělého drátu 
 
 
 Nejsou tak pěkné jako leptané, ale dají se normálně nasadit na pásy a když se dají dvě vedle sebe, nevypadá to úplně blbě:-)
 
  
 
Pitotova trubice, jak je u mě zvykem, je z nejtenší injekční jehly, do které pak vsunu drátek 
 
 
Dolepený a dotmelený čelní štítek 
 
 
 
 
 
 

Messerschmitt Me -309

 
 
 
Messerschmitt Me 309 byl německý jednomístný stíhací dolnoplošník s příďovým zatahovacím podvozkem z doby druhé světové války. Po čtyřech prototypech byl program mimo jiné kvůli nedostatečným výkonům zastaven.
 
Koncept Me 309 vznikl u Messerschmittu zhruba v polovině roku 1940 jako radikální evoluce Bf 109. Nový letoun měl být vybaven přetlakovou kabinou, zatahovacím chladičem a příďovým podvozkem. Měly být použity motory s projektovaným výkonem 1700 až 1800 k DB 603 a Jumo 213. K tomu měl Me 309 disponovat těžkou výzbrojí několika hlavňových zbraní bez nutnosti upevňování v aerodynamicky nevýhodných kontejnerech pod křídlem. Říšské ministerstvo letectví (RLM) v roce 1941 zařadilo Me 309 do objednávkového seznamu, projekční práce byly dokončeny koncem tohoto roku.
Současně probíhaly testy jednotlivých celků stroje na několika dracích Bf 109 F. Bf 109 V24 (Werk-Nr.5604, VK+AB) byl zkoušen v aerodynamickém tunelu v Göttingenu s chladičem určeným pro Me 309, prototyp Bf 109 V31 (Werk-Nr.5642, SG+EK) sloužil k testům chladiče i nového řešení hlavního podvozku. Bf 109 V23 (Werk-Nr.5716, ND+IE) byl vybaven příďovým podvozkem, Bf 109 V30 (Werk-Nr.5716, ND+IE) a také Bf 109 V30a (Werk-Nr.5717, ND+IF) klimatizací a přetlakovou kabinou.
V této době opadl po úspěšných zkouškách upraveného Bf 109 F (s výkonnější pohonnou jednotkou a zesílenou výzbrojí) zájem vrchního velení Luftwaffe o Me 309. Stavba prvního prototypu však přesto pokračovala, dokončen byl v červnu 1942.
 
 
První let prototypu Me 309 V1 (Werk-Nr.001, GE+CU) se konal 18. července 1942, pilotem byl Karl Bauer. Použitým motorem byl řadový kapalinou chlazený dvanáctiválec Daimler-Benz DB 605 A-1 se vzletovým výkonem 1750 k. Krátce po vzletu příliš stoupla teplota chladící kapaliny a nedostatečný tlak v hydraulice zatahování podvozku neumožnil jeho zatažení. Úvodní let tak trval pouze 7 minut. Tyto závady byly odstraněny do 7. září 1942. Navíc byl letoun vybaven stavitelnou vrtulí, bylo upraveno vyvážení křidélek a zesílena příďová podvozková noha. Dne 8. září 1942 K. Bauer provedl druhý zkušební let, který do přiblížení na přistání na letišti Lechfeld probíhal bez větších problémů. Po vysunutí podvozku pilot změnil úhel nastavení vrtule, což způsobilo náhlé zbrzdění Me 309 V1. Stroj následně udeřil zadní částí o zem, přičemž došlo k poškození dolní části SOP. Následně se zadní část trupu odrazila od povrchu VPD a stroj narazil příďovým kolem do betonu tak prudce, že se zlomila podvozková noha. Po opravě a optimalizaci seřízení stavěcího mechanizmu vrtule byl první prototyp přemístěn do výzkumného střediska v Leipheimu, kde probíhaly především testy vzletu a přistání. Zkoušky odhalily tendenci letounu vychylovat se ze směru vzletu nebo přistání, což bylo způsobeno celkovou směrovou nestabilitou v malých výškách. Rovněž přistávací rychlost byla mnohem vyšší, než bylo předpokládáno. Proto byl V1 v listopadu 1942 vybaven větší SOP, která měla být instalována až u třetího prototypu. Takto upravený stroj si 11. listopadu prohlédl generální inspektor stíhacího letectva Oberst Adolf Galland. Zkušební pilot střediska v Rechlinu Ing. Beauvais Me 309 V1 znovu zalétal 20. listopadu 1942. O dva dny později uskutečnil Beauvais s Me 309 V1 zkušební suboj s Bf 109 G. Letecký suboj ukázal, že byl Me 309 V1 rychlejší než Bf 109 G a měl větší dostup, Bf 109 G ale lépe manévroval.
Druhý prototyp Me 309 V2 (GE+CV) uskutečníl první let 28. listopadu 1942. Při přistání se opět zlomila příďová podvozková noha. Poškození druhého vyrobeného stroje bylo natolik rozsáhlé, že byl letoun sešrotován. V tomto exempláři byl zabudován motor DB 605 B o vzletovém výkonu 1084 kW, který v březnu 1943 obdržel také první prototyp. V této době se na V1 zkoušely čtyři svislé ocasní plochy různého tvaru.
Me 309 V3 (GE+CW) zalétaný v březnu 1943 se používal k testům maximální rychlosti. Ještě v červenci 1943 byl dokončen čtvrtý a poslední prototyp Me 309 V4 (RH+LH), který byl určen k testům palubní výzbroje. 
 
 
 
 
Krásné letadlo, které ve dvaasedmdesátině doposud produkovala pouze HUMA a dalo se sehnat pouze z druhé ruky a za brutální peníze si vybral do výrobního programu a jako novinku přinesl RS. Je to typický short-run, takže nějaká práce navíc. Díky řešení stavebnice umožňujícímu postavit V1-V3 a taky "papírové" verze tohoto stíhače má stavebnice oddělené koncové oblouky křídla a celou záď, takže má poměrně dost dílů a obtížnější lícování. Na druhou stranu má vtipně řešenou přední podvozkovou šachtu a dolepované oblouky mají vodící drážky, což u short runů nebýva příliš zvykem.Na stavbu se těším, protože ME-309 jsem vždycky chtěl, už do puberty, kdy jsem hltal články o Messerschmittových prototipech ve starých HPM. Navíc tyhle prototipy nejsou žádné "papírové" nebo sci-fi aeroplány a reálně létající záležitosti..:-) Rozhodl jsem se pro stavbu prvního prototipu, kde nemusím řešit výzbroj. Otevřu kabinu a pokusím se doupravit vysunovatelný chladič, kde výrobce pár detailů opomenul.
 
S podklady to není žádná velká sláva..aspoň trocha inspirace
 
 
 
 
 
 
     
 
 
 
 
Vrtule složená na sucho ze z nabarvených komponent, to že stačilo díly pouze začistit a na sucho to takhle dobře pasuje je pro výrobce fakt dobrá vizitka

Interiér je v mezích možnosti výroby z plastu a mým požadavkům vyhovuje. Doplnil jsem jen leptané pásy ze zbytků

Překryt je OK, jen ve předu na trup ideálně nepasuje - nic co by nespravila trocha tmelu . Výfuky jsem nebarvil úplně předpisově, ale šel svojí oblíbenou cestou  leštitelné matalické pasty Agama odstínu mosaz, pak příjde na řadu nějaký černý pigment. Chladič oleje nepasuje vůbec, dílem kvůli složitému tvaru, dílem kvůli dělení formy. 

Interiér v trupu..s patinou jsem to nepřeháněl, jen jsem to trošku zevětlil, aby bylo něco vidět. Oproti tomu co je stavebnici jsem pouze doplnil opěrku hlavy. Příjde mi že tady se Messerchmittovy inženýři inspirovali u američanů (a nejen tady)

Křídlo s dolepenými oblouky, až bude komletně zabudováno, doplním pitotovu trubici. Oblouky pasují obstojně. Bylo potřeba jen trošku tmelení vteřinovým lepidlem a přerytí žiletkovou pilkou.
 
 
Zkouška lícování trupu a nasazená vrtule. Ani tady to není žádná tragedie, i když bez tmelení to nepůjde..

Základ draku v kopě..ještě je třeba dodělat problematické napojení zádě..

Zde je pěkně vidět, kde je potřeba trošku brousit, vliv mají i moje ruce. Bohužel se mi nepodaří vyhnout se otravnému dorývání paneláže. Tmeleno černým vteřiňákem.

Dolepená záď. Nakonec stačí trošku hrubé síly a lepidlo :-) Moje obava, že by z toho mohl být banán se nepotvrdila.

 
Kompletní drak s dotmelenými přechody a nasazenou vrtulí 
 
 
 
Porovnání s XP-47H .. doplněná pitotova trubice, jako kombinace dvou průměrů injekčních jehel
 
 
Už se to blíží ke konci, zbývá doplnit plechový kryt přední povozkové nohy. Bohužel se mi nepodařilo model vyvážit na nos, takže jsem to vyřešil podpěrou, kterou jsem si zhotovil z plastových profilů a nabarvil odstínem RLM2
 
 

 

 Messerschmitt Me-410

 
 
 
 
  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  
 
  
 
  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Messerschmitt Me P.1111

 
Kdysi dávno jsem potkal výlisky tohoto "papírového" stíhače z dílny Willyho Messerschmitta v levné knize, je to tak 15 let. V té době jsem nemodelařil. Tureckou obskurní zančku PM model jsem znal jenom z doslechu resp. z tehdy vydávaných černobílých novinek MPM.
Stavebnice stála 8 korun, nebo něco takového, hodil jsem jí do skříně a zapoměl :-)
Teď , kdy je na lepení minimum času jsem jií našel a z důvodu chuti čistě relaxovat a nepřemýšlet jsem se rozhodl že to dám dohromady. Výlisky jsou pokryté krupicí a šupinami, kabinku a kokla jsem hned  vyhodil..
 
 
 
 Stavebnice je jednoduchá svým řešením i malým počtem dílů, ketré ovšem nemají nijak oslnivou kvalitu
 
 
 
Hlavně jsou naznačeny pouze na "čumáku" a to formou prolisů, takže je třeba je odvrtat. Hlavně pro kanóny v křídle nejsou naznačeny vůbec.Za povšimnutí stojí brutálně porézní povrch hlavních dílů, "placek" draku. 
 
 
 
Výstupní tryska je tragická, je potřeba jí odvrtat , vytmelit a přesoustružit..
 
 
 
Nejlegračnější jsou kola, i když jsem viděl na internetu modely u kterých byly použity. Zvolil jsem cestu nejmenšího odporu a nahradil je koly z pozdní produkce Me-109. 
 
 
 
Zkouška lícování..celkem to jde, i když obě "placky" se leckde trošku liší velikostí. Nesedí akorát příď, ale za to brutálně. 
 
 
 
Podvozek..ani ten nedostačuje a to ani kategorii What if :-) Ale aspoň je slušně vylisovaný a není úplně porézní 
 
 
 
..Po přerytí a v průběhu broušení povrchu.
 
 
 
Interiér pilotní kabiny je o ničem. Opět volím cestu nejmenšího odporu a to figurku pilota z vrakoviště. Dle barvy plastu Matchbox :-)
 
 
 
Aktuální stav výrobní linky. Je hezky vidět, že Me-P.1111 nebyl žádný obr 
 
 
 
Dolepená SOP, oddělená směrovka a slepený celý drak. K tmelení použitý vteřiňák Loctite dobarveny akrylovou černou barvou
 
 
 
Rovněž doplněná figurka..
 
 
 
Barva..přesto že se jedná o "What If " chtěl jsem aby to mělo hlavu a patu ..Obtisky ze zbytku. Báječně se k tomu hodí např. obtisky pro Me 262 . Udělal  jsem si pitotku z nejtenší injekční jehly a taky  kruhovou anténu radiokompasu. Zkusím  to ještě lehce dopatinovat a pak hurá na podvozek atd. :-)
 
 
 
 
 
 

Messerschmitt Bf-109V1

  

28. května 1935 byl D-IABI, první Bf-109, připraven k záletu. Bylo to 15 měsíců poté co Willy Messerschmitt zahájil jeho vývoj, 6 měsíců před prvním Hawker Hurricanem a 10 měsíců před prvním Supermarine Spitfirem. Byl vybaven motorem Rolls-Royce Kestrel o výkonu 695 koní a pevnou dřevěnou vrtulí firmy Schwarz..

 

Začal jsem přerýváním a také tradičně interiérem. Stavebnice obsahuje lepty resp. jejich základní sadu s pár dílly -  kolo řízení vyvážení, pedály a palubní desku do kokpitu. Pásy použiju barvené z vlastních zásob

Zkouška lícování křídla a trupu, který jsem slepil ještě před nalepením interiéru, což se ukázalo jako velmi prozíravé řešení. Takto stačí  jen lehce zbrousit boky podlahy resp. vany kokopitu a vše bezvadně pasuje. Model potřebuje vyměnit překryt kabiny z acetátu a také kola, která jsou vyloženě špatná. Co se týká spoje křídlo vs. trup lícuje po začištění velmi dobře a nevzniká žádný problém s geometrií. Překryt jsem si nakonec sehnal náhrádní a začal jej lícovat s trupem

 
Pohled na drak čekající na komlpetaci. Začal jsem chystat vrtuli, která je na takhle malé letadlo opravdu masivní ..
 
 
..přilepená směrovka a ostruha. Opět stačilo jen začistit výlisky a na konci lehce doladit spáru mezi stabilizátorem a kormidlem.
 
 
Vana  kokpitu a palubní deska připraveny k zabudování do trupu
 
 
 
 
 
 
 
   
 
 
 
  
 
Vickers Wellesley Mk.1
 
Další krásná a výrobci opomíjená předloha. Pro vývoj letectví důležité letadlo. První tip stavěný v sérii s použitou geodetickou konstrukcí draku. Rekordní stroj a tipický představitel směru vývoje dálkových bombardérů, navíc Britská konstrukce, takže tvarově ne zrovna ortodoxní.
Rozhodl jsem postavit si starý Matchbox, který se mi podařilo získat za směšné peníze přez přátele na FB. Stavět se dá i modernější stavebnice z českých luhů a hájů, ale ani ta není jednoduchá a je podstatně dražší. Věčná ale bohužel ne moc věcná debata se vede na téma znázornění plátěného potahu potaženého přes geodetickou konstrukci. U starého Matchboxu je, jako již tradičně u tohoto výrobce, poněkud výraznější znázornění čehokoliv, včetně plátna, ale to mi bude vyhovovat. Bohužel chybí rytí na přední části trupu znázorňující krycí plechy za motorema dvířka do pilotního prostoru. Hezky znázorněný je motor. Je možné si vybrat ze dvou tipů krytů, pro dvě různé verze, ale stejně jako v případě Heinkelu He-70, je to takový kočkopes, který se vyžádá spoustu úprav. Interiér je minimalistický a chybí podvozkové šachty. Takže sposta práce a zábavy, na kterou se těším:-)
 
 
 
 
 
 
U kamufláže zatím nejsem definitivně rozhodnutý zda půjdu do evropské, nebo africké varianty 
 
 
 
 
Rentgen pěkně ukazuje použití geodetické konstrukce v oblasti interiéru, což je využitelné pro jeho znázornění
 
 
Tady je kompletní konstrukce ..
 
  
 
 
Něco málo zevnitř ..
 
 
 
a nějaké ta zbarvení..
 
 
Začal jsem tím, že jsem slepil kola podvozku, která jsou ze dvou polovin, zatmelil a zabrousil a zaroveň jsem začal frézovat šachtu, takovéto věci mě vždycky hodně baví..
 
 
 
 
Nevím jak se dobově říkalo těmhle nádobám na bomby :_)) Každopádně se u nich musí hodně tmelit a brousit. Sice sedí dobře, ale mají po sobě spoustu propadlin. 
 
 
Porovnání velikosti s Blackburnem Skua
 
  
 
Začátek prací na interiéru. Berany řízení jsou ze stavebnice docela fajn. Sedadlo je nové, jen ho trošku odřu.. Pásy jsou dány opačně, což má svůj důvod, jak se ukáže později ..
 
 
 
Zadní část pilotního prostoru se napojuje na oddělenou příď a je zcela prosta detailů. Začal jsem výrazným žebrováním z hranatého profilu evergreen, doplním rádio a kabeláž .
 
 
 
Eliptické žebro oddělující příď od chodbičky mezi prostorem pilota a navigátora jsem se pokusil udělat tak , aby zpěvňovalo spojení polovin trupu.
 
 
 
Do interiéru doplním jen to nejnutnější - žebrování z pásky Kabuki je laciný ale učinný trik..moc z něj stejně vidět nebude
 
 
 
Na  obou sedačkách jsem doplnil barevné pásy Eduard, sedačka střelce pochází ze Směrovského Huricanna a hezky zaplní prostor střelce
 
 
Šachta nebude úplně reálná ani po mých úpravách, ale pořád lepší než původní provedení od výrobce. Nakonec jsem ještě proškrábl díru v oblasti uložení podvozkových nohou. Křídla jsem poryl a slepil dohromady.
 
 
Půlky trupu - žebra jsem lehce zvýraznil šminkama Tamiya a "zavošoval" :-) a myslim že stačí
 
 
Aby tam něco bylo... kyslík udělaný z párátek, pásky a drátku :_)
 
 
Přední část trupu s prostorem pilota. Palubní desku ješte dotvořím a dodám "skračnutej" zaměřovač
 
 
Takhle to vidím jako kompletní řešení zadní části trupu. Prostor střelce/navigátora nechám otevřený. Sestava motoru je skoro kompletní, ještě je třeba dotmelit chladič a všchno probarvit a napatinovat..Vlepil jsem i boční okna. Na to jak je to stará stavebnice pasují skvěle. Nebylo třeba žádné složité lícování.
 
 
 
Trup nahruibo splácaný k sdobě. Bohužel řešení od výrobce vyžaduje broušení a tmelení schodů po stranách a také  mezer mezi krytováním za motorem a napojením křídla.
 
 
Zkouška lícování čirých dílů..pořád váhám s otevřením pilotního prostoru, přední kryt díky diproporcím obou sestav trupu uplně dobře nesedí.
 
 
Zkouška lícování setsavy motoru - funguje skvěle
 
 
lehké tmelení předku :-))
 
 
Nakonec  jsem do toho řízl a překryt bude otevřený
 
 
Přední "plechová" část je prosta rytí..tak nějaké naznačím ..minimálně hlavní panely a dvířka pilota..
 
 
světla z epoxidů - znytky nálitků ze sady polohových světel CMK, chtěl jsem je barvené ..rytí budu ještě čistit a leštit povrch
 
 
Pohled na přechod křídlo-trup, chodníček na křídle moc nepasoval, resp. vůbec. řešil jsem to plastovou destičkou. Při broušení bohužel vezme za své žebrování "chodníčku", takže je potřeba jej narýt znova.
 
 
Celkový pohled na drak v aktuálním stavu..
 
 
Prstenec - sběrač výfuků jsem pojal zase trochu jinak, protože jsem se rozhodl nechat motor ze zadu otevřený, mohl jsem rovnou dolepit výfuk. Chtěl jsem mosazný základ opravdu kovového vzhledu. Šel jsem cestou leštitelné pasty Agama. S výsledkem jsem spokojen, až nanesu saze bude to přesně podle mých představ.
 
 
prstenec má od výroby naznačený profil sběrače, což se hodí.
 
 
Další nápad a komplikace ..jednu z podkřídelních pumovnic jsem se rozhodl otevřít ..bomby jsou z vrakoviště a zřejmě pochází ze starého Hampdena od Airfixu. Jejich sestavení a tmelení je zábavou na hodinku. pumovnice má zevnitř masivní vodící koliky, takže se ke slovu dostala fréza a brutální hrubá práce:-)
 
 
..po masivním vytmelení následoval vymyšlený závěs pro pumy a žebro z profilu a základní nátěr, ještě to bude chtít  doladit. Dvířka jsou klasicky z 0,3 mm destičky..Pumy po zabroušení připraveny na barvení
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Blackburn Skua 

V rámci skupinové stavby „ Blackburn Aircarft“ na modelfóru jsem se už poměrně dávno zapojil se stařičkou stavebnicí príma předlohy torpédového bombardéru Blackburn Shark, která ale zatím zůstává u ledu.

Je na ní potřeba nepoměrně víc času a energie,než na současné projekty, a kterou momentálně věnuji spíš rodině a bohužel také práci, nicméně ve stejné době jsem uvažoval ještě o další „ starobě“ a to Blackburnu Skua, což je pro mě naprosto ikonický letoun, jenž mě vždycky fascinoval svou estetikou a jehož obrázky jsem jako malý kluk hltal v Němečkově klasice Vojenská letadla 2.

Zjistil jsem, že stařičká forma firmy Frog použitá v Sovětském Svazu realitě příliš neodpovídá. Výlisky mají tvarové nedostatky. Úplně zmršené je např.křídlo, které má špatnou hloubku, Hvězdice motoru je spíš karikaturou, chybí interiér. Před lety jsem měl možnost koupit odlévanou konverzi, ale za 300,-, což je asi desetinásobek ceny stavebnice jsem do ní nešel. Pak se objevila krásná stavebnice Special Hobby, ale tu jsem také nekupoval - doma je toho spousta..

Při prohrabávání se „kitníkem“  jsem teď narazil na starý pytlík odněkud z Ruska a rozhodl se že si Skuu nakonec rozkuchám z meditačních důvodů.

Model přereju a možná onýtuju,  doplním detaily  jako jsou  krytky, lanko k brzdícímu padáku, přistávací hák aj. vymyslím něco do interiéru. Rozměrové a tvarové disproporce řešit nebudu a publikovat budu maximálně tady a možná, pokud to dopadne ve skupině fanoušků Frogu na FB.

U motoru jsem uvažoval o úplné náhradě z rezinu, ale pak jsem si řekl, že budu pracovat víceméně jen s tím co je ve stavebnici, Odvrtal jsem otvory u lapačů filtrů a doplnil pár drátů..ještě jsem chvilku uvažoval o tom, že bych válce rozšířil na větší a realističtější průměr pomocí drátu, nebo úplně nahradil ale nakonec jsem rezignoval a pustil se do úprav cowlingu. Ten má nové rytí, klapky, panty a také předělané potrubí výfuku. Ze zadu jsem odfrézoval asi 3 milimetry na průměru aby byl tloušťka otevřených klapek byla trošku realističtější.. 
 
 
 
Na trupu jsem naryl i pár linek, na něž patří nýtování, což budu řešit až poté co jej slepím. Krytky jsem nahradil plastovou destičkou a lapače na horní straně za motorem udělal z rozpůlené tyčky od lízatka :-)
 
 
Interiér se u starého Frogu nekoná, takže jsem rozhodl pro trochu "hraní". Aby tu nebylo pusto a prázdno, doplnil jsem figurky pilota a pozorovatele. Jako zdroj posloužilo vrakoviště..nejspíše jde o nějaké figurky Airfix, které vypadaly docela dobře. Nadrže jsem udělal z rozpůleného  trubkového profilu  Evergrren. Doplním boční pulty, palubní desku, knipl a nějaké to potrubí a dráty.
 
 
Vrtule je celkem fajn a na rozdíl od zbytku i odpovídá výkresům. Kužel byl nepoužitelný a tak jsem si vysoustružil ve vrtačce z rámečku nový
 
 
Vnítří žebrování naznačím nejjednodušší možnou metodou, a to paskou kabuki přelitou vteřinovým lepidlem. Doplnil jsem základ palubní desky, kterou jsem udělal s destičky odměřené profilovou měrkou, a  na kterou použiju obtisk původně určený do Defianta.  
 
 
Zároveň jsem udělal vybrání pro pumu, které starý frog vůbec neřeší a nabarvil figurky Na interiéru budu ještě pracovat
 
 
 
Vnitřní část vybrání pro bombu jsem udělal z trubky Evergreen a trochy tmelu:-)  
 
 
 
Základ interiéru jsem začal barvit, ještě dodělám  nějaké dráty a zaměřím se na to, co bude vidět 
 
 
 
Překryt jsem přeleštil a rozřezal na prvočinitele ..i když jsem původně nechtěl a chtěl jsem Skuu dělat zavřenou. Překryt je tak špatný, že bude rozumější vytáhnout pohyblivé části z acetátu a tohle použít jen jako pevný základ. Odřezky zkusím použít jako kopyta.
 
 
 
Vrtule a motor v základním nátěru - ještě dořeším kovové zbarvení náboje a pak příjde na řadu patina. Nový je kulomet, ostruha s kolem, přistávací hák a zaměřovač. 
 
  
 
Panely mezi žebry jsem zesvětlil zeleným pudrem Tamiya. Na destičku jsem přilepil obtisk imitující palubní desku 
 
 
 
Trup v kopě. Do kokpitu jsem ještě doplnil pedály a knipl. Po velké porci borušení vše sedí docela dobře
 
 
 
Pokračování v práci na trupu. Aby se model blížil k realitě chybí mu toho opravdu hodně. Poměrně charakteristickou, ale i novými výrobci opomínjenou věcí je protivývrtkový padák a lanko jeho ovládání. Na kryt jsem použil plech z čajové svíčky. Na lanko drát z propojovacího kabelu k PC komponentům, resp. jednu žílu. Drátek má rozměry okolo 0,+ mm a moc dobře se s ním pracuje. Očka na přidržení lanka u trupu jsem udělal z hranolu Evergreen a poté zabrousil do půlkulata..Z  kulatého profilu Tamiya jsem udělal ještě kryt radiokompasu. Po této kreativní zábavě jsem s destičky polystyrénu udělal přepážku za motor a po slícování dolepil motor k trupu ..
 
 
 
 
Po pomalém začišťování všech nových instalací jsem dolepil směrovku a nově vyrobenou ostruhu s kolem.
 
 
 
Dalším krokem bylo dorytí spáry v ose trupu na hřet cowlingu. Protože mi instalace motoru úplně přesně osově neseděla, nezbylo než původní linku zatmelit a vytvořit novou a doplnit panty k otevírání krytu.
 
 
 
Dalším klíčovým bodem stavby je instalace vidlice pro odhazování pumy, protože stárá stavebnice ani toto neřeší. Šel jsem cestou nejmenšího odporu, protože vydlice bude v zasunuté poloze, rozhodl jsem se po rozměření podle výjresu konstrukci z profilů lepit přímo na centroplán, což se ukazuju jako dobré řešení. Sice jako odněkud z Číny, ale aspoň je to rychlé. Na fotce je zatím hrubý náznak, na který příjdou ještě pružiny ovládání. spojovací uzly a kryt "pantu" sklápění vydlice. Na několika postavených SKUA jsem viděl doplněnou pumu, ale žádná ze stavebnic ji neobsahuje..místo dlouhého přemýšlení kde jí vzít jsem si vysoustružil tvar, který mi připomíná bristskou námořní pumu, doplnil stabilizátory a koncovku udělal z trubky evergreen. Dolepil jsem nový chladič vystrouhaný z rámečku stavebnice, protože původní jsem ztratil, ale dolepil jsem přistávací hák, který jsem nezapouštěl do trupu, ale jen lehce zabrousil. 
 
 
 
Křídlo je špatně hloubkou, čímž trpí i jeho tvar..po dlouhé a zralé úvaze jsem se na to vykašlal, a křídlo přeryl. Měl jsem k dispozici kupu výkresů stažených z netu a stárá vydání HPM s velmi pěknou monografií SKUy.
 
 
 
Když nejde kvůli ochraně zdraví rodiny pracovat s chemií, tak tvořím detaily, jako zde pružinu pro ovládání vidlice pumy. Použil jsem drát z velkého propojovacího kabelu sloužícího k propojování periférií k PC, který jsem jako vetešník někde objevil. Žílka má v průměru asi 0,08 mm a po výžíhání teplem zapalovače je velmi dobře tvarovatelná. Navíjel jsem na 0,2 kalený drát nejprve v mikrovrtačce a po neuspěšném pokusu ručně. Napodruhé se mi docela líbí a budu tuhle "technologii" určitě ještě v budoucnu používat :-)
 
 
 
Pomalu se chystám k definitivní kompletaci draku. Na křídlech jsem doplnil otvory, resp. držáky pro zavěšení jeřábu letadlové lodě, doplnil jsem také kryty zásobníků zbraní. Přeryl jsem VOP a pokusil se je slícovat s trupem a k sobě navzájem.
 
 
 
Nakonec jsem vše "polepil" . Ve "zlomech" křídla nastal jediný menší problém s lícováním a další výzvou bylo dodržení správného úhlu vzepětí křídla Po zkušenosti se stavbami podobných starých kitů jsem byl připraven na potřebu minimalizovat nepřesnosti ve spojích a použít co nejmenšího množství tmelu, což se tady povedlo a tmelil jsem jen vteřiňákem a to jen lokálně. 
 
 
 
 
Další vylepšení představují plechové chodníčky..udělal jsem je z plechu z "čajové svíčky", což je skvělý materiál se kterým budu dál pracovat a experimentovat . Výhodou bude mít i při patině, kdy nebudu muset šmrdlat něco štětcem, nebo něco loupat, ale jednoduše prodřu barvu na plech.
 
 
 
Dolepil jsem křidélka v lehce vychýlené poloze a přistávací reflekor. Dále se snažím o tvrobu složitého překrytu, přičemž vycházím z původního výlisku, ke kterému později doplním pohyblívé části z acetátu. Dále jsem si vyrobil nosník pitotovi trubice, kterou doplním později.
 
 
 
Ve spod jsem vybrousil doryl centroplán a připravil si otvory pro doplnění schůdku pro posádku  
 
 
 
Hezké porovnání s Wellesleyem :)
 
 
 
V době prosychání draku tvořím něco na malých částech ..Vrtule ještě příjde odřít, přelakovat a doplnit loga výrobce listů. Kola příjdou zašpinit - nejsou originální, pochází ze Spitfiru Mk. VIII  zřejmě také NOVO (nevím co to je, ale kola měla odlehčení a dobrý průměr, tak jsem je po vybroušení použil) . Na pumu vlastní výroby doplním ještě nějaké značení..
 
 
 
Dál tvořím podvozek, protože i ten je staré stavebnici pouze naznačen, dodávám ještě fotky z navíjení prožiny pro pumu. Jako trn mi posloužila nejtenší injekční jehla. Panty jsem dodělal z plechu. Znova jsem přetmeloval chladič, ve kterém jsem frézoval vstupní otvor..
 
   
 
 
 
  
 
 
 
 
 
 
 
Heinkel He-70 G1"Blitz"
 
Další vykopávka a další srdcová předloha. Pamatuju si recenzi modelu ve starém HPM a už tehdy jsem si říkal že bych si jej někdy rád ulepil. Faktem je, že teď už je možné tuhle legendární ( ve své době rychlejší letadlo než jakákoliv soudobá stíhačka atd.), ale modelářsky nedoceněnou záležitost stavět z nových forem od ICM. Už teď vím že budu lepit modely dva - jeden jako klasickou rychlou poštovní mašinu, u dalších výlisků zvažuju verzi s hvězdicovým motorem. V obou případech budu přerývat a doplňovat nějaké detaily, ale nic zásadního. U "civila" otevřu dveře pilotního i nákladního prostoru. V depositu mám přebal od Revellu, ketrý se prodává za rozumnější peníz než sběratelská varianta v originální krabici Matchbox a pokud je někdo tak bláhový jako já,a bude to stavět, ocení lepší obtisky.
 
 
Kola je potřeba "naostřit". Jejich výlisky jsou rozplizlé a mají nevýraznou linku mezi ráfkem a gumou
 
 
Začal jsem netypicky drobotinou. Na vrtuli, která byla u skutečného letadla ocelová jsem použil roztíratelnou a leštitelnou pastu Agama. Nakonec jsem ji pojistil proti otěru vrstvou laku.
 
 
Začal jsem pomalu přerývat trup a zároveň řešit interiér. Na fotce už s odříznutými dveřmi pilota. Dveře uděláme nové, stejně jako v případě kabiny cestujících.
 
 
Tvořím sedačky - stavebnice  má hezky naznačené polstrování. Později doplním leptané pásy. Palubní deska má předlisovaný interiér a Revell nabízí i obtisk, který jsem do otevřené varianty použil. Stačilo mu pomoct hypersolem a "budíky" se do reliefu hezky vpily.
 
 
Zkoušení  a lícování ..zatím mě to baví. Doplnil jsem výřez pro dveře do prostoru cestujicích a nákladu
 
 
Přeryté horní poloviny křídel ..původní pozitivní linky jsou jemné, takže jsem si pomohl kovovým pravídkem
 
 
Sedačky jsem doplnil leptanými pásy od Edy
 
 
Interiér je chudý, ale základní prvky nabízí ..a to mi bude stačit
 
 
Palubní deska pasuje skvěle..s podlahou je to horší ..dodělal jsem knipl s volantem a dolepil sedačky cestujících
 
 
Protože první He-70 bude ve verzi rychlého poštovního letounu je třeba i nějaká ta pošta..v krabici s ambiciozně v minulosti nakupovanými doplňky jsem našel tenhle odlitek dřevěné bedny a rozhodl se ho použít.
 
 
..tady v barvě
 
 
..a kompletní interiér ..dalo by se doplnit radio, žebrování atd..ale takhle mi to bude stačit
 
 
Vlepování oken bez jakékoliv pomůcky není žádná legrace..Tvůrci formy šli cestou zkosení hran ..ale nelícuje to ideálně do otvorů v trupu.
 
 
Jak je vidět zde.. ke srovnání okna s okolím mi pomohla elektrikářská brusná tužka.. je tlustší naž ta modelářká, takže práce s ní je v ploše efektivnější
 
 
Přerývání dolních polovin křídel..kvůli složitému profilu to už taková pohoda jako na těch horních není
 
 
Poloviny zadní části trupu v kopě..čeká mě bohužel masivní tmelení ..
 
 
Protože chci stavět i verzi He 170 , připravím si v mezičasech při "truhlařině" s drakem  dopravní sedmdesátky i díly pro tohle letadlo. Tady je motor ve formě reliéfu. Zkusil jsem jej začistit a  dát do kovu abych viděl jestli bude použitelný a zatím se mi líbí..
 
 
Trup resp. jeho zadní část s dolepeným horním krytem a doplněným rytím 
 
 
Tady zespodu..okno jsem musel dát opačně a dobrousit ..doleštit s trupem 
 
 
Tvorba dveří z acetátu ..tvary dveří jsem si humpolácky přenesl na pásce kabuki na folii a následně je vyřežu
 
 
S tímhle jsem moc spokojený ..i když  jsem postupoval  "zemědělsky" dveře sedí jak pomyslná pr..l na hrnec :-) 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

The Mustang Family 

 
 
 
 
20.3.2014 - doba mému modelaření zrovna moc nepřeje, přesto jsem se po dokončení Twin Mustanga (twin_mustang_10.jpg [75 KB] ) ze stavebnice Special Hobby rozhodl, že bych si tento rok mimo jiné mohl postavit pár dalších „koníků“. Několik stavebnic jsem už vlastnil a jako čistě odpočinkovou jsem už vloni chtěl lepit stavebnici P-51B od Revellu. Mezitím už mám stavebnice Mustangů čtyři a nějaké doplňky a s velkým gustem se nejprve pustím do verze H od RS Models. Důvodů je několik, ale především tvarová příbuznost s „twinem“ a také krásné kamufláže letadel používaných ANG.
 
Nedávno na Nymburském fóru byla tato stavebnice doslova ztrhána a objevili se názory jako: „ takový model ani zadarmo“ atd. I když jsem jen běžný rekreační lepič, stejně si dovolím říct, že v rubrice NA STOLE bude zanedlouho jasně vidět, že se kritika a jí přizvukující teoretici trochu pletou.
 
 
 šachta je bez úprav na svém místě, středová přepážka, která prý dělá problémy šla dolepit dokonce do slepeného křídla, protože v nadšení že to docela slušně lícuje jsem na ní zapomněl :-).
 
  
 
Vrtule ..zatím jako nová. Začal jsem trochu netypicky od ní...
 
  
 
..a pokračuji koly. Zvolil jsem resinová, která jsou přece jen lepší než plastová, která stavebnice také obsahuje
 
  
  
 Interiér z krabičky je velmi pěkný. Doplnil jsem pouze pásy vlastní výroby a při malování jsem přitlačil na patině
 
    
 
Do interiéru doplním resinové pedály. Pro realističtější provedení ještě doplním kruhovou anténu nad radiostanici. Původní knypl jsem ztratil a použil jsem díl pocházející z Revellova "béčka". 
 
  
 
Velkoryse řešená ostruha včetně vnitřní konstrukce znamenala první zaseknutí v jinak plynulé stavbě, jeden pár ramen je totiž řešen odlitkem.
Na druhou stranu zase to vypadá dobře :-) 
 
 
 Drak v kopě. Nebyl to zdaleka takový horor jak je popsáno na Nymburském fóru. Přechod křídlo trup je složitější, ale s tím jsem počítal.
 
 
 
 Ve spod to bylo horší, problémy jsem si ale spíš způsobil sám. Tunel chladiče je u tohoto mustanga řešen podobně jako u Twina od SH, takže tmelení a broušení se dalo čekat. Pomohl jsem si kouskem destičky a hustým vteřinovým lepidlem
 
 
Oprava rytí je složitá hlavně na motorovém krytu. Za to ale mohou spíš konstruktéři skutečného letadla, než výrobce modelu. 
  
  
 
 Pro porovnání  - na levo komfortní kabina z Twina, na pravo z Mustanga verze H. Protože jsem něco do interiéru dodělal rozhodl jsem se jí rozřezat  a otevřít
 
 
 
Ve dvojici s Duckem, který je asi ve stejném vývojovém stádiu 
 
 
 
 Zatím největším bojem bylo dolepení štítku kabiny, když jsem ho slícoval tvarově neseděl moc na výšku a hlavně mu v usazení překáží kryt nad zaměřovačem . Oproti skutečné mašině je překryt logicky v průřezu širší , ale hrubý šmirgl vyřeší vše.
 
 
 
Barva..na horních plochách revell aqua odstínu Ferrari , natvrdo leskle..zpočátku jsem byl nadšený. Doplňky tradičně Agamou.
 
  
 
 Obtisky a začátek patiny. červená mi ale nejde fotit. Spráry nahoře jsem napouštěl washem od HGW, na spodu jsem přitvrdil a použil chemii od MIG productions. Obtisky jsou náročné na nanášení, ale jsou v perfektní kvalitě.
 
 
 
Z obtisků jsou i lemy na křídlech 
 
 
 
 Dolepený podvozek, vrtule a domalovaná ostruha. Výfuky jsem se snažil napatinovat šminkou Tamiya
 
 
 
"Háčko" jsem přesunul do Galerie a na Modelfórum a na stole se vedle dalších rozdělaných  mrch objevuje jeho starší bratr Revell P-51B. Stavět budu kamufláž RAF z Afriky ať je to zase něco jiného a aby to nebyla nuda spestřím jej otevřeným motorem. Odlitky CMK k tomuto účelu jsou letité a mimo výrobní program, ale to mi moc nevadí ( ani nevím kde jsem k nim přišel:_))
 
 
 
 
Po odřezání krytů z plastových polovin trupů hlavní odlitek sedne naprosto bez problémů 
 
 
 
 
vrtule..nevím jestli řešení Revellu s oddělenými listy je dobré..Rozhodl jsem se že budu ještě dělat odřeniny.. 
 
 
 
Palubní desku jsem použil původní "hračkoidní " s obtiskem narvaným do reliéfu pomocí hypersolu
 
 
V recenzích, stavbách, fórech a tak vůbec se říká a píše že tenhle revell pasuje jak lego..U polovin trupu (až na pokroucený tunel chladiče) to platí 
 
 
s většími odlitky nemám moc zkušeností. Motor celkem sedí , jen boční lišty jsou každá jiná .. 
 
 
 Nejlepším důkazem výtečného lícování stavebnice je přechod křídlo/trup, ten je uplně super, tmel potřeba není
 
 
Zato oblast kabiny po umístění odlitků už teď vypadá divně 
 
 
 Tunel chladiče jsem měl zkroucený od výroby, takže jsem tmelil, brousil..Tmelil jsem taky trošku na náběžných hranách
 
 
 Kola po patině společně s koly na Avengera, která jsou o 50 let starší , ale o dost lepší :-))
 
 
 Ostruha je z vymlácené formy a je to na ní dost vidět. Dodělal jsem nádrže, které budu ještě špinit a podvozkové nohy
 
 
 Překryt kabiny jsem nakonec použil ze stavebnice a byla to chyba, protože zadní okna vůbec nelícují. Ono na překrytu nelícuje vlastně vůbec nic.
 
 
..navíc je ještě takový zamlžený, alespoň se člověk nemusí bát pořádně zabrousit :-) Dolepil jsem i přistávací reflektor ..ten stejně jako kabina vůbec nepasuje. Přijde mi jak z jiné stavenice
 
 
Mustang v barvě ..kromě toho, že Revell se opravdu ani nepokusil udělat slušný překryt pilotního prostoru, tak ještě pokazil rámování a s ním i já. Takže jej budu muset opravit, i když i tak zůstane dost nevzheldný.
 
 
 Šachty nechám otevřené..na zemi se vlivem poklesu tlaku v hydraulickém systému otevírali a navíc jsou opravdu pěkné
 
 
Na konec jsem se ještě pokusil rozbít kamuflážní pole pomocí pigmentů Tamiya. Wash jsem použil od HGW na který nedám dopustit. Na motorové zástavbě jsem použil dark wash od Miga. Pár opřenin na krytech zbraní a křídle jsem udělal pomocí progresky ..
 
 
Béčko, resp. Mustang III už je v galerii a teď bude v rodince Mustangů následovat klasika nejklasičtější a to verze D.
Nějakých 5-7 let se mi doma válí pozapomenutá stavebnice Hasegawa a i když je k dispozici nový Airfix, stejně si myslím že tahle japonská skládačka je prostě lepší..
 
 
Palubní deska a sedačka ..plechy eduard a díly z Japonska představují ideální kombinaci na jednoduché modelaření s dvouměsíční dcerou:_)
 
 
 
Ke zbytku stavby Hasegawského koníka netřeba nic moc dodávat. Stavebnice výtečně lícuje a kromě mělkých šachet podvozku mi na ní nic nevadilo. Plechy Eduard ze selfadhesive barevné sady pro Airfix po menších úpravách pasují. Použil jsem z nich vše  až na víčka nádrží. Dále jsem použil odlévaná barevná poziční světla z epoxidu, protože původní jsem po slepení křídel odbrousil. Stejnou technologii jsem použil i u formačního semaforu. NMF povrch jsem dělal svým odzkoušeným postupem, pouze jsem požil sadu kovových prášků z řady "šminek" Tamiya. Výsledek mě překvapil, i když vše vyšlo trochu tmavší než jsem původně zamýšlel. Označení obstarala firma Kitsworld, protože jsem chtěl typicky americký "pin-up" styl. Dekály jsou pro moje potřeby vynikající a sada na Mustanga určitě nebyla poslední, kterou jsem pořídil. Více obrázků hotového mustanga je k vidění v galerii.
 
 
poziční světla z epoxidu jsou využitelný detail
 
 
Hrubá stavba je úplně bez problémů. Místa ke tmelení jsou pouze dvě - na límci před kokpitem a Napojení směrovky na trup. V prvním případě jsem se mohl posnažit o lepší lícování. V tom druhém se jedná o daň systému dělení trupu. 
 
 
 
 V základní barvě
 
 
 
 Hotový mustang..k vlastní spokojenosti snad chybí už jen natažená anténa..
 
 
Snímek noseartu ze stránek výrobce dekálů KitsWorld 
 
 
 
Další materiál pro doplnění mojí rodiny Mustangů - starý shortrun A-36 od MPM a
nejnovější stavebnice Mustangu na trhu - diskutovaná P-51B od KP
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 
 
 

Grumman Amfibious Aircrafts

....aneb hydroplány od Grummana v 1/72 :-) 
 
Podobně jako u legendárních N.A. Mustangů jsem se po stavbě Grummanova "Ducka" rozhodl pro další z rodiny obojživelníků firmy Grumman.
Protože mě zase začalo bavit kuchání starých stavebnic, tak jako první se mi pod nůž dostane letitý Airfixův Widgeon.
 
nějaká ta inspirace - u jednotlivých tipů zatím hledám a sháním nějaké stavebnice..
 
 
 Widgeon nebo možná Super Widgeon
 
  
 Widgeon v původní verzi, kterého hodlám ulepit
 
 
 
..další pěkná žánrová fotka
 
 
Sedačky ..původně pro jiný projekt se budou náramně hodit :_)
 
 
 Widgeon/Gosling od Airfixu je prachstará stavebnice, takže první věcí kterou jsem musel řešit jsou obří krátery po vyhazovačích formy.Nulový interiér doplním o zmíněné sedačky a o vlastní tvorbu. Vyřezal jsem vstupní dveře, vyrobil přední a zadní přepážky
 
 
Výlisky jsem začal přerývat s tím, že jsem ryl i porty na částech draku potaženým plátnem. Pak mě napadlo do rytí nacpat dráty jako simulaci žeber, ale výsledek se mi vůbec nelíbí a tak jsem se rozhodl se pobavit jinak a žebra udělat z destiček a drátů, není to o moc lepší, ale vypadá to efektně, navíc jsem nikdy nic podobného nedělal :_)
 
 
Přeryté díly křídla jsem slepil agresivním rozpouštedlem ..moc nesedí
 
 
Zkušební sestavení draku.. Trochu jsem se podle dostupných fotek sestaveného modelu bál, že se bude originálu pouze vzdáleně podobat, ale nakonec se mi to docela líbí :_) nejvíc práce je zatím se spasováním gondol motorů s křídlem, ale s kouskem destičky je to akce na 5 minut. Bohužel gondoly také zrovna moc nesedí, takže klasika při lepení starých stavebnic ..tmely a šmirgle.
 
 
 
 Zde po vybroušení napojení motororů a opravě vrtulí..
 
 
 
 Sedačky jsem nabarvil a napatinoval. Přidal jsem "hasičák" vlastní výroby a řidilda do kabilny pilotů
 
 
Do interiéru jsem ještě pohodil dřevěnou paletu. Dolepil sedačky a doplnil přístroje na přední přepážku. Kromě pedálů pro pilota už nic dopňovat nebudu. 
 
 
Poloviny trupu jsem doplnil o "skla." Nakonec jsem použil původní okna, která jsem brutálně zpiloval a pak zaleštil. 
 
 
 Trup v kopě. Lepil jsem postupně od zadu a pomáhal si rychlým vteřiňákem. Rovnou jsem nahrubo zalepil i prosklení, které je vedle plováků a malých dílů největší tragedií této stavebnice.
 
 
 Na trupu jsem si naznačil místa k přerytí. Podobně jako na gondolách motorů.
 
 
 Naryté motory..odvrtal jsem sání , bude třeba vyrobit nové výfuky a vstupy vzduchu na vrchní části krytů motorů
 
 
 Po vyleštění krytu pilotního prostoru jsem doplnil základ rámování a pokusil se trup přerýt. Nepovedlo se to úplně podle mých představ. Přesto je výsledek lepší než původní rozplizlé pozitivní členění. Pokusím se doplnit ještě nějaké nýty.
 
 
Dolepená výškovka. Bohužel bylo třeba zatmelit velké díry po vyrážečích. Naryl jsem ze spodu i plovák. Původní otvor pro ostruhu jsem převrtal a zaplnil kulatinou Tamiya  průměru 2mm a ptom do ní vyvrtal o poznání menší otvor..:-)
 
 
 Výhoda rozsáhlejšího kuchání archeologicky-kytařského objevu z E-bay spočívá mimo jiné i v tom, že si člověk může vybrat co udělá dál a nijak se tím nenaruší "plynulost stavby" 
 
 
 
 
 
 

 

 
Mitsubishi L3M1 Nippon Go - Arii 1/72
 
 
Další klasický doprávák - tentokrát exoticky Japonský, který skončil u mě ve skříni. K výliskům, původně od LS models je něco tady u mě v pohledech do krabiček.
 
Jsou tam i odkazy na podklady, ale těch není moc..Nippon vychází z bombardéru G3M Nell, takže co se podkladů týká, dají se na mnohé nejasnosti použít fotky tohoto bomardéru.
 
 
 
Nippon a Hirohito na návštěvě :_)
 
 
Japonský RTG Nell v plném rozlišení
 
 
Opět Nell ..je vidět systém otevírání překrytu, který má L3M1 stejně...paneláž, nýtování atd.
 
 
..a ještě jednou Nell
 
 
Zatím váhám které zbarvení vybrat, zda celokovového "civila" nebo armádní zelenou v podobě letadla KUSHO D3Y2..čas ukáže :-)
 
 
 
 Noční zkouška lícování..
 
 
Interiér bude zavřený. Palubní desku jsem odbyl nabarvením přístrojů a vyškrabáním ručiček. Doplnil jsem krabici radiostanice ze zbytku resinu a nějaké dráty. Na sedáčky jsem doplnil pásy vlastní výroby z pásky kabuki a hliníkových plechů ze svíčky.
 
 
Další zkouška lícování s dolepeným podvozkem. Motory a vrtule jsou jen nasazeny. Stavebnice v této fázi lícuje skvěle.
 
 
Slepená skořepina trupu. Tmelení jsem se nevyhnul protože se mi trup kroutil. Uvažoval jsem o vlepení přepážek, na něž jsem ale později rezignoval..Není to tak hrozné jak to vypadá. Dalším místem ke tmelení jsou nosníky kormidel, tam jsou bohužel dost výrazné propadliny.
 
 
Tady už komplet s křídlem i kormidly. Na místě je i anténa radiokompasu
 
 
Nalepené motory a překryt kabiny..jediné místo které opravdu moc nepasuje. Zde už i s vnitřním rámováním. Vrtule jsou barveny leštitelnou pastou Agama odstínu ocel a zalakované.Výstražné pruhy jsou štetcovány 5/0 štetcem a patinovány práškem titanium od Tamiye. Do nábojů je zapuštěn tmavý wash od Miga.
 
 
Lícování kormidel je u tak starého kitu skvělé. Doplnil jem z drátu očka na antény
 
 
 
 
Dolepené chladiče a výfuky. Prosklené vstupní dveře posádky udělám nakonec vlastní a možná doplním žebřík. Přistávací reflektor nebo spíš vybrání pro něj je bohužel další komplikace..
 
 
 
 
Kola jsou řešena geniálně - pneu ze dvou kusů a dolepuje se disk ze dvou částí, které na sebe navazují vnitřním osazením 
 
 
 
Něco málo detailů - Na sloupek antény jsem "namotal" nosník a očko z drátu. Začal jsem tvořit vstupní dveře a z rámečku jsem vyprostil i příďovou anténu..
 
 
Teď je moderní fotit bordel na stole ...:-) U modelů letadel s imitací kovového povrchu je potřeba mít dokonale čistý povrch..Pro mě nekonečné martýrium ..hledání škrábanců a nekonečné leštění ..Bohužel je třeba ještě "dopíchat" nýty o které jsem přišel při broušení . Doplnil jsem také vnější rámování..překryt pilotních prostor je asi důvodem proč bych v případě  klasické Nell sáhl po stavebnici Hasegawa
 
 
Pro jistotu jsem nasadil vrtule a kola. Táhla pro ovládání klapek jsem si vyrobil vlastní z profilů Evergreen. Po jejich doplnění ze spodu začnu pomalu vrstvit barvy :-)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Henschel Hs 126

 
"Oldschoolhardcore" stavebnice Matchbox, časopisy Revi a krásná stavba čtvrtky Hs126 v časopise Modelář od Josefa Choreně jako inspirace..
 
 
a další  velmi účinná inspirace ..
 
 
 V porovnání s výkresy z časopisu REVI nevychází prachstaré výlisky vůbec špatně. Chybějící rytí, pouštní filtr, nýty atd.. se budu snažit doplnit.
 
 
 
 Prvním zásahem do výlisků bylo rozříznutí překrytu kabiny..Zde zkouška lícování..
 
 
 dorytá chybějící paneláž a nýtování na křídle
 
 
 
Interiér je od výrobce chudičký, doplnil jsem barevné pásy od Edy, aby mi  případný výsledek nedělal ostudu ve výtrínce :-)
 
 
Interiér nebude úplně odpovídat realitě, ale dokážu s tím žít. Žebrování udělám hrubší, protože např. u Avengera i přes vynaložené úsilí moc vidět není. Teď jsem použel klasiku od evergreenu a nějaké dráty..
 
 
 
Představa motoru od výrobce je legrační, ale tvar reduktoru  docela odpovídá předloze. Ještě uvidím zda doplním něco navíc, zatím se mi moc nechce..:-)
 
 
RLM 02 obstaral Revell Aqua. Dělá se s tím strašně dobře, pořád si říkám jestli těch barev nekoupit víc :-)
Wash pro brutálnější zvýraznění je od Dark od MIGa
 
 
Interíier čeká na přepážku, mapy a další blbosti..Pokračuji laděním rytí na trupu, kde je bohužel typická Matchbox hluboká orba. S tím zatím nevím co udělám. Každopádně dvěma třetinami rytí se výrobce nezdržoval, takže brousím pilku. Aby to nebyla úplná nuda odřízl a vychýlil jsem směrovku. Naražím zatím na u Matchboxu další tradiční problém a tím je použitý plast..
 
 
Věci na které v Matchboxu před 40 lety tak nějak rezignovali - trupový kulomet pilota, výfuky, nezbytný pouštní filtr a s ohledem na okolní rytí celkem postradatelné rychlošrouby :_)
 
 
 
Po doplnění chybějejícíh zásadních dílů jsem dolepil kryt za motorem, který jsem měl doposud pouze nasazený z důvodu tvorby vnitřku a nalepil vzpěry pro křídlo
 
 
Opravil jsem zadní přepážku pod kulomet. Přilepil jsem kormidla, která jsem před tím naryl a onýtoval. Vzpěry pod ně nevydržely můj boj s geometrií, takže jsem je polámal, z části opravil, z části nahradil profily Evergreen
 
 
Doplnil jsem mimo jiné i anténní sloupek na směrovku a začal pomalu tmelit propadliny na trupu..
 
 
Práce na trupu je únavná, takže zvolna dělám i na dalších věcech ..Např. spasování křídla aby mělo nějakou geometrii je taky zábava 
 
 
Kola ..jako u všech modelů Německých letadel co jsem dělal, doreju vzorek.. Zatím to díky použitému plastu nevypadá moc vábně, ale zabroušení a zasurfování by to mohlo fungovat..
 
 
Před rytím a nýtováním trupu je třeba vytmelit propadliny ..kterých je opravdu hodně:-)
 
 
Pomalu chystám vrtuli. výlisek se hodně povedl..
 
 
Křídlo ve skušebním základu, který jsem udělal záměrně světlejší. Kamo budu řešit podobně jako na BF-108 ze Sicilie.Palubní deska samodomo z plechu 
 
 
Další práce na trupu. Matchbox detaily prostě ve svých zlatých časech neřešil..:-)
 
 
 
Kola..vzorek se mi úplně nepozdává, ale nakonec to opravovat nebudu, budou z větší části skryté v "bačkorách"
 
 
Dolepil jsem zkompletované bačkory, se kterými bylo trošku víc práce a překryt. Ten jsem nakonec rozřezal na prvočinitele, aby to nepůsobilo moc sterilně. Před štítkem je potřeba ještě dořešit schod, za který si můžu tak trochu sám vlepením vlastnoruční palubní desky..stavebniíce žádnou nemá .. 
 
 
V mezičase trochu práce na křídle..je to pouze základní čistá podoba..zatím. Obtisky se zbytků a asi z Japonska, protože jsou to neskutečná prkna..
 
 
To stejné zespoda..doplním ještě přistávací světlomet.
 
 
Další práce na trupu..tvorba pouštního filtru..
 
 
 
Další práce na křídle..naznačení port a další patina. Doplnil jsem epoxidové poziční světla 
 
 
Pouštní čistič po odřízmutí pásky ..
 
 
Pásku jsem zalil vteřiňákem abych vytvořil "rantl" na filtru. Na trup jsem doplnil  nějaké nýty..
 
 
Začínám barvit sestavu trupu ..odstín pískové je stejně jako na křídle je vlastbní tvorba z odstímů Agama, přičemž jsem chtěl něco světlého a zašlého..Bílý pruh je klasická matná bílá Revell Aqua..
 
 
Pokračuji v barvení.. Přiznám se, že ztvárnění kamufláže, tak jak vznikla v reálu - tedy kombinace RLM 70/71 na horních plochách nepravidelně přestříkaná pískovou se mi na dvaasedmdesátinách nelíbí..je to asi jako barvení smívatelné kamufláže odněkud z Ruska.. Takže hledám svoji zatím neprobádanou cestu ..
 
 
 
Na pískovou jsem aplikoval wash u motoru tmavý syntentický Mig, směrem dozadu pak světlejší variantu od HGW. Obtisky jsem s výjimkou svastiky vzal tentokrát z původní stavebnice, po lehkém vybělením na podzimním slunci se na ně dá koukat. Kupodivu vůbec nevadí že jsou od výroby tvrdě matné a na vyleštěném podkladu nestříbří. Erb pod protěží by měl být černý a výrobce nedodal tvz. záměrné pruhy. Jak a zda to budu řešit zatím netuším :-)
 
 
 
 
 
 
 

 

Grumman Avenger

 
Ruský přebal Frogu z osmdesátých let představující jedno z esteticky nejkrásnějších válečných letadel na mě "vybafl" z krabice plné zděděných kitů, které je mi líto vyhodit.. Zkusmo jsem zkusil sesadit hlavní dily a velikost a vizáž tohoto bombardéru mě uchvátila natoik, že jsem neodolal a přidal tuto stavebnici mezi další rozestavěné. Stavebnice nemá moc co do ineteriéru, motor je naznačený reliéfem, logicky pozitivní rytí atd. Nicméně na druhou stranu velmi slušně všechno lícuje a třeba vrtule nebo kola jsou v takovém stavu, že by je mohla této vykopávce závidět kdejáká současná novinka..
 
O zbarvení se rozhodnu v průběhu stavby. Zatím si budu hrát s interiérem a povrchem výlisků.
 
Hledal jsem doma podklady v papírové formě ...a našel pouze časopis modelář s památným článkem představujícím použití "španělské školy" na modelu letadla. Aplikace proběhla na čtvrtce od AM a co se týká přínosu pro moje patlání je na fotkách k vidění docela dost :-).
 
 
 
..začal jsem meditační zábavou a přeryl křídla. Oddělelil jsem křidélka, která budu dělat vychýlená
 
 
Zkouška lícování draku. Přeryl jsem také kormidla. Vypadá to, že by mělo všechno pasovat slušně
 
 
Díly prosklení také nejsou úplně špatné. K tomu jsem našel v domácích zásobách acetát od Pavla Models. Pevné části udělám z původních dílů a pohyblivé z fólie
 
 
Detailů není moc, ale např. kola nebo vrtule jsou v kondici za jakou by se nemusel sdydět kdejaký současný kit
 
 
Do interiéru bude bohužel trošku vidět, navíc jsem se zase rozhodl potvírat všechno možné, tak jsem se pustil do vlastní tvorby. Zde začátek práce na prostoru pilota a výroba radiostanice. V euforii jsem už také řízl do skla ..:-)
 
 
Vrtuli jsem nakonec lehce upravil, nabarvil a opatřil logy výrobce
 
 
tvorba sedadla navigátora a vstupní dveře
 
 
Začal jsem s přerýváním trupů, odřízl jsem dveře a odvrtal výfuky
 
 
Zpracování podvozku může tomuhle prastarému Frogu závidět kde jaký současný výrobek z Číny...Nabarvená kola a ostruha
 
 
Motor je pouze v prstenci jako reliéf, ale řešit to nakonec nebudu, maximálně pořeším barvené odlišení válců a šroubů na karteru
 
 
Pořídil jsem měrku profilů za neuvěřitelných 150 korun v Bauhausu, což mi umožní se dostatečně vyblbnout při vlastní tvorbě. Kvůli absenci interieru jsem se rozhodl vytvořit přepážku za pumovnicí pro prostor navigátora a přepaážku pro pilotní prostor.
 
 
Žebra v zadní části jsem se rozhodl znázornit prostřednictvím nařezané Kabuki pásky - v měřítku to bude dostačující a je s tím míň práce než při použití profilů
 
 
Obě vytvořené přepážky jsem ještě vystužil hranolem evergreen, což povede kromě možnosti něco doplnit do interiéru k větší pevnosti draku.
 
 
Moje konstrukce v barvě. Přidal jsem přístroje z fotopapíru. I když třeba palubní deska vypadá trochu "kyber" , nakonec jsem rád alespoň za to, protože shánět plechy do téhle vykopávky se mi nechce..
 
 
Přidal jsem modul s radiostanicemi, nabarvil pár "kožených" věcí a napustil jsem wash do "žeber" z kabuki pásky.Nakonec se mi ten nápad docela líbí a přes zasklení bude vidět
 
 
Prostor pilota a sedačka střelce
 
 
střeliště...kulomet ještě odvrtám a doplním pás s náboji
 
 
Zkouška lícování polovin trupu s vestavěným interiérem
 
 
Věž jsem po vybarvení rámování vlepil na místo a při barvení ji zamaskuju..
 
 
Zkompletovaný drak. Snažil jsem se o dobré lícování a nakonec jsem nemusel tmelit prakticky nikde, až na jedno malé místo na spodní části přechodu křídlo/trup. Doryl jsem chbějící linky na trupu a doplnil boční kupole - nakonec jsem použil původní ze stavebnice. Pro oživení jsem ještě odřízl směrovku a dolepil křidélka ve vychýlené poloze. Použil jsem rovněž původní překryt, na otevřený boční díl pro pilota použiji vystřiženou část acetátu ze sady Pavla Models doplněnou o kolejnice z profilu Evergreen
 
 
Dalším postupem bude dotvoření šachet podvozku, výroba pozičních světel a dvířek pro vstup posádky
 
 
 
 
 

 

Curtiss SBC-4 Helldiver 

 
 
Střemhlavý bombardér, který ovlinil i design slavné štuky, byl kopírován i Japonskými konstruktéry a zároveň byl posledním dvojplošníkem ve výzbroji US Navy. Bohužel rychle zastaral a tak byl za války používán hlavně jako školní nebo kurýrní. Poslední kus byl odepsán v roce 1944.
U verze SBC-4 se z modelářského hlediska nabízí klasická pestrá zbarvení amerického námořnictva, ale také o poznání "ujetější" zbarvení strojů z dodávky pro Francii, nebo mašin později dodaných FAA.
 
Je to další pěkná předloha v současnosti výrobci přehlížená. K dispozici je pouze starý Heller, který ale nevypadá v krabičce špatně, navíc je teď možnost zakoupit jej v novém přebalu a s novými obtisky.
 
Něco málo k histori je ZDE.
 
 
 
 
 
Jelikož se jedná přeci jen o méně obvyklý letoun, dovolím si nabídnout nějaké ty prameny :-) 
 
Výkresy: 
 
 
 
takto vypadá nejnovější přebal stavebnice Heller
 
 
 ...a takto hlavní díly po vyštípaní z rámečku
 
 
Přeryté poloviny horního křídla 
 
 
Základ interiéru budou tvořit výlisky z krabičky..dopním poutací pásy, radiostanici, domaluju palubní desku ..
 
 
 
 Zkouška lícování trupu a překrytu.. Poloviny trupu jsem přeryl do negativu
 
 
 
Pohon :-) - Motor v představě firmy Heller nevypadá špatně, Jen chybí žebrování válců. Výfuk jsem udělal svým obvyklým způsobem, tj. pasta Agama odstínu mosaz, odvrtané trubky a černé saze. Vrtule je tentokrát v americkém stylu a na koce jsem neměl obtisky, takže jsem proužky naštětcoval. Loga výrobce jsem zkanibalizoval odjinud
 
 
 Palubní desku jsem udělal minimalisticky. Potom co jsem vyškrábal ručičky přístrojů, jsem je zasklil lakem.
 
 
 
Do chudičkého interiéru jsem doplnil pásy z kabuki pásky a zašpinil jej washem 
 
 
 Potom jsem ještě doplnil radiostanici vlastní výroby s anténou s drátu a mapu vytištěnou na tiskárně.
Pro uzavřený interiér mi to připadá dostačující
 
 
 
 Spoj polovin tupu před kokpitem mi dal hodně zabrat. Na vině bylo moje podcenění šířky podlahy pilotního prostoru a také skroucení obou polovin trupu.
 
 
Přilepený překryt a motor. Kabina bohužel vyžaduje tmelení
 
 
Kabinku jsem zabrousil a doplnil rovnou díl vršku trupu a po přesném nastavení vzpěr jsem dodělal výplet . Přechod do hřbetu trupu jsem vylil vteřiňákem, zbytek bude vyžadovat dobroušení
 
 
 
 Dolepeno spodní křídlo z centroplánem ..sedí jak pr... na hrnec. Na horním "deklu" jsem odvrtal hlaveň kulometu
 
 
Dodělávky draku. Přilepil jsem přerytý kryt motoru, kde bylo třeba naznačit klapky chlazení. Na několika místech je třeba dotmelit překryt kabiny. Zavoreň jsem odvrtal otvory pro výplet.
 
 
Horní křídlo ze spodu s pokusem o lehkou patinu...:-)..wash od HGW a porty zvýrazněné pigmentem Agama
 
 
..to stejné na horní straně. Barvy jsem si namíchal od oka podle fotek, které jsem našel. Tvar skvrn úplně neodpovídá, ale v každém pramenu který jsem dohledal vypadají skvrny trochu jinak
 
 
Zkouška umístění křídla. Při té příležitosti jsem nasadil i vrtuli. Montáž křídla nebude ani tak úplně jednoduchá záležitost 
 
 
 Dobarvený zbytek draku ze shora..bohužel mě ještě čekáněkolik oprav skvrn, hlavně na křídlech..Pustil jsem se do lehké úpravy přistávacího světlometu
 
 
 Druhá strana..po oprávách natěru, doplnění spodních ploch se pustím do patiny
 
 
a ve velikostním porovnání  s Avengerem, které mě hodně baví  :-)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

Grunau Baby

 
Mezi dalšími přírůstky v mém skladu stavebnic jsou mimo jiné také poslední kousky z produkce AZ. Ačkoliv mám k tomuto výrobci poměrně rezervovaný přístup, musím říct, že právě Granau Baby a jeden „géčkový“ Messerschmitt se mi moc líbí. Oproti Migu 17, kterého jsem si kdysi koupil, se posunuly hodně dopředu.
Do legendárního větroně už jsem řízl a aby to nebyla nuda, hned jsem si vymyslel nějakou zábavu…rozhýbání kormidel, figurku pilota, znázornění plátna…Uvidím co z toho se nakonec podaří.
 
Pilot z nové produkce stavebic Airfix, by se do kokpitu Baby prostě nevešel..S ohledem na měkký plast jsem jako redukční dietu použil svěrák:-)). Nakonec po mírném obroušení a pořezání jsem figurku do kokpitu dostal..:_))
 
 
Zde důkaz :_))
 
 
Uvnitř jsem se odhodlal k napodobení dřeva pomocí akvarelových pastelek na pískový základ. Není to ono, ale na první pokus to beru :-)
 
 
Namalovaná figurka..i když už jsem pár figurek udělal, pořád to nějak není ono..Protože je to hodně malé, přitlačil jsem na stínování a další zkouška umístění v trupu
 
 
tady ještě v kombinaci s křídlem, na kterém jsem výchylil křidélka..
 
 
Pilot potřeboval ještě trošku dobrousit :_)..Do kokpitu jsem dolepil palubní desku a knipl, zbývají ještě pedály
 
 
Hrubá stavba je úplně bez problému včetně vzpěr..
 
 
 
 
 
 
 
 

Grumman OA-12 Duck

   
Stavba stařičkého Ducka od Airfixu bude ryzí odpočinek od nesmyslných složitostí co furt vymýšlím :-) Začal jsem odfrézováním stop po vyhazovačích z obou půlek trupu, vlepením bočních oken, slepením a nabarvením interiru včetně pilota a navigátora
 
 
Na to, jak je stavebnice letitá, docela slušně lícuje.
 
 
Ani na motoru jsem nic neupravoval. Jen jsem jej nabarvil a zapustil wash od Mig Production.
 
 
Do výrazně zjednodušeného kokpitu výrobce dodává knipl a palubní desku doplněnou obtiskem
 
 
Zatmelený a zabroušený trup s doplněnými kromidly. Vzpěry kormidel na délku moc nepasovaly, což slibuje zábavu při konečné kompletaci křídel . Ačkoli stavím Argentinskou verzi neodolal jsem a nalepil radom elektroniky za pozorovatele.
 
 
Chybějící paneláž jsem nahradil přerytím rydlem Tamiya. Nýty jsem dopíchal ručně jehlou, přičemž jsem se v obou případech držel původního hrubého naznačení. Okno v pravo jsem zbavil skla a příčku rámu nahradil profilem Evergeen.
 
 
Čiré díly jsou ...no prostě z prachstaré stavebnice. Tak jsem je trošku pořezal a vyleštil
 
 
Poslední dobou mne moc baví ztvánění výfuků..Vymyslel jsem si lehce netradiční způsob ..více v tipech. Motor jsem ještě před vlepením do Cowlingu dobarvil. Táhla ventilů a hlavy válců jsem ještě zasvětlil a celkovému vzhledu to, alespoň myslím, docela pomohlo.. Cowling jsem jako jedinou část kytu kompletně přeryl, protože pozitivní linka byla sotva vidět a ve srovnání s hrubým a masivním ztvárněním panéláže na zbytku letadla zanikala.
 
 
Lepení letitých kytů bez frézky si už neumím představit ..Zde frézování stop po vyrážečích formy z šachet pro dolepení vzpěr horního křídla
 
 
Pumy ze čtyř dílů se nakonec slepit dají a model bude vypadat aspoň víc naštvaně..
 
 
Nevyhodou dvojplošníku je nutnost barvení podsetstav zvlášť.. Barvy jsem použil různé..Kormidla jsou novými akrylovými Humbolkami. Bílá je nejlepší akrylovka s jakou jsem kdy pracoval. Modrou do Argentinské vlajky jsem domíchal s Agamou a i to fungovalo dobře.
Na kov jse použil Aluminium od Agamy
 
 
Do kokpitu jsem doplnil mapu pro pozorovatele .. Patina nebo weathering je trochu do španělské školy:-)). Použil jsem co jsem měl zrovna doma. Washe od Mif Prodution a HGW, obyčejnou tužku z Ikea a pro odlišení některých krytek stříbřenku Agama..Po celkové kompletaci se pokusím o závěrečné "zaprasení" plováků
 
 
Fotka co mě baví ..Na křídlo jsem použil zase trochu jinou žlutou ..Revell Aqua a co se týká větších ploch, opravdu mě tyto barvy teď hodně baví.
 
 
Následovat bude výroba vzpěrového systému, podvozku a výpletů. I když to vypadá jako skoro hotové, jsem vlastně ve slabé polovině:)
 
 
Do nalepení horního křídla jsem nakonec šel bez respektu. Geometrie je sice složitá, ale nástrojaři z Airfixu u návrhu forem přemýšleli:_)
 
 
Výplet je z mého stále oblíbenějšího materiálu - chlupů ze smetáku Ikea :_). Vytaženo teplem z fénu s připevněným difuzorem
 
 
Dál mě čeká dolepení přistávacího háku, ostruhového kolečka a podvozku, pum a vedlejších plováků.Tedy po té co všechno slepím, nabarvím a napatinuju :_)
 
 
 
 
 
 
 
 

 Caudron C-635 Simoun

 
 
 
Začal jsem hrubým narytím paneláže na poloviny trupu. Odřezal jsem a vyrobil nové dveře a uřízl kormidla
 
 
Droboť, původně jsem chtěl sedadla nahradit, ale nakonec asi použiju původní
 
 
Největším opruzem jsou díry po vyhazovačích v dílech trupu a v částech, kde má být tmavě červený interiér. Tmelil jsem "zeleninou" od squadronu.
 
 
Tmelená kolečka jsem zabrušoval brusnou tužkou, kterou jsem si velmi oblíbil až na fakt že skelná vlákna se umí dostat do ponožky nebo do oka, což není zrovna příjemná vlastnost. Rozhodl jsem se rozpohybovat výškovku.
 
 
Napodobení červeného interiéru - barva Revell Aqua (s těmi budu u téhle stavebnice experimentovat) a vsazená boční okna. Ponechal jsem řešení od výrobce, tj okna z jednoho kusu s osazením, rám jsem nabarvil i zevnitř a zabrousil.
 
 
Sedačky jsem také nechal původní. Na netu jsem viděl "polstrování" nahrazené páskou Tamiya a rám drátem, ale nevypadalo to přesvědčivě, takže jsem jen očistil výlisky a nabarvil.
 
 
Palubní deska a kola..
 
 
Základ vnitřku, ještě doplním poutací pásy a pár drátů.
 
 
Pokus o sezaní podlahy se zbytkem trupu..
 
 
Doplnění sedaček o wash od MIGa
 
 
Sice dovnitř nebude ani přes otevřené dveře moc vidět, přesto jsem alespoň na poslední sedačku doplnit pásy
 
 
Slepený trup. Bylo třeba trošku tmelu. Nejtěžší část představuje dvojdílný překryt pilotního prostoru. I když jsem se snažil všechno dobře slícovat, tmelení a broušení transparentních dílů jsem se nevyhnul
 
 
Zkouška lícování. Přechod křídlo/trup vychází u téhle vykopávky daleko lepší než u spousty současných stavebnic.
Překryt bude ještě potřeba brousit ve spodní části.
 
 
Kromě rytí jedinou úpravu modelu představují dveře, stejně jako zbytek interiérů Caudronů jsou zevnitř červené
 
 
Hrubá stavba blížící se ke konci
 
 
Na draku bude třeba ještě dopnit chybějící linky pneláže motoru a několik šroubů
 
 
 
 
 
 
 
 

Zenair CH-601

 
 
Kdo tohle staví a kdo kupuje? (otázka jednoho internetového individua v reakci na recenzi této stavebnice). Třeba já. A důvodů mám víc. Předně, takové letadlo ve sbírce nemám a chtěl jsem zase něco jiného a pak jsem také chtěl zjistit, jak se taková maloseriová věc staví. :_)
 
Pochopitelně jsem si přečetl recenezi:
 
Reakci na ni:
 
 
Lícování trupu a křídel mi nepříjde nijak tragické, jsem zvyklý i na horší věci, tmelení se není možné vyhnout. Ještě před kompletací jsem model kopletně přeryl a odvrtal jsem otvor na vrtuli. Nově narytá je linka na motorovém krytu. Linky na kormidlech jsou skutečně křivé.
 
 
Acetátový překryt. Po zabroušení hrany a osazení na trupu je jeho lícování dobré
 
 
Snaha o vytvoření naznačení žebrování chladiče. Na přídi je také třeba zatmelit pár bublin a přerýt linku kapoty.
Pár bublinek je i na náběžné hraně křídla
 
 
Po takřka třech letech jsem se tento "temelín" rozhodl konvertovat na verzi se záďovým podvozkem.
Na vrtuli jsem se připravil za pomoci plastové kulatiny. Z podobného materiálu jsem vytvořil i poziční světla, která jsem odkoukal na fotkách některých "tuněných" zenairů. Pomocí Surfaceru a broušení jsem se snažil doladit kritická místa draku..
 
 
Zkušebně nasezená vrtule a kabina
 
 
Základní nátěr namíchaného odstínu přímo na resin..V oblasti interéru je třeba jej doladit.
 
 
Protože stavebnice nemá nijak úžasně řešený interiér a já se při ní dneš už vlastně jen "bezambiciozně" bavím, rozhodl jsem se doplnit do interiéru figurku. Jedinou mojí podmínkou bylo, aby měla sluchátka :-). Začal jsem s tímto torzem z vrakoviště ..:_)
 
 
  
 

Heinkel He 112

Původní vlastník výlisků se je snažil z nějakého důvodu natřít díly v rámečku něčím tvrdě matným  a tmavě zeleným.
Proč to ten člověk udělal nevím a nechápu. Nejprve jsem uvažoval, že výlisky vrátím, nebo budu nějak rekamovat, ale pak jsem si řekl, že nebudu malicherný a vyzkouším odstraňování starých nátěrů..
Různě na fórech jsem nastudoval způsoby odstraňování nátěrů a nakonec zvolil sice smradlavou, ale jednoduchou a dostupnou metodu - Purisol od Agamy.
 
Nakonec jsem jej aplikoval asi 5x. Výlisky jsem omýval, kartáčoval a dělal všechno možné...dle smradu a struktury barvy soudím, že se původně jednalo o starou dobrou Humbrolku..
 
Výsledkem je, že se touto metodou bez louhů a  koupaní modelu v dřezu atd. barva odstranit dá, ale rozhodně to není otázka desíti minut a nefunguje to tak jednoduše jak popisuje Agama v návodu k Purisolu :_)
  
 
Tvrdě matný povrch navíc v tlustě vrstvě..předchozí majitel byl možná lehce mimo a nevěděl si rady, ale každopádně nebyl moc dobrý natěrač
 
 
 
 Postižené výlisky jsem vyštípal z rámečku, začistil vtoky a pustil se do odbarvování..Purisol zabral dle popisu v návodu k použití asi až na čtvrtý pokus
 
 
 
Hnus fialovej ..tuhle "úchyloidní" věc dělám poprvé a doufám, že naposledy.
 
 
 
 Model budu kompletně přerývat, takže zbytky barvy už šly dolů při broušení původního rytí
 
 
 
 Po odbarvení polovin trupů jsem se pustil do výroby interiéru. "Dekly" ke zbraním v křídle jsem nahradil tenkým plastem
 
 
 
Na sedačku jsem doplnil barvené pásy Eduard a celek ušpinil 
 
 
 
 Interiér použiji pouze ze stavebnice, na to jak je to staré a že dovnitř nebude příliš vidět mi jeho vybavení příjde slušné
 
 
 
 Hliníková vrtule
 
 
 
 Přerytý trup a slepený trup. Doplnil jsem krytky, které ještě čeká zabroušení. Na křídla jsem doplnil nýty..čistě z důvodu budoucí patiny :-)
 
 
 
Rytí na spodní části křídla pro mne bylo kvůli tvaru centroplánu trošku obtížnější 
 
 
 
 Přerytí krytů zbraní na trupu mi dalo zabrat. Odvrtal jsem všechny průduchy na trupu.Tady je zkouška lícování.V dobách ruční výroby masterů se některým nástrojařům fakt dařilo, tmel skoro nebude třeba..
 
 
 
Drak nahrubo v kopě..tmeleno pouze řídkým vteřiňákem. Teď se snažím ladit povrch. Sloupek antény bylo třeba zalepit už nyní, protože prochází překrytem kabiny.
 
 
Jediným místem s větším množstvím tmelu je oblast mezi trupem a překrytem
 
 
 
Kola jsem upravil dorytím vzorku
 
 
Nabarveno 
 
 
 
...a zde po nanesení obstiků, odřenin a ve fázi napouštění paneláže
 
 
 
 
 

North American F82 Twin Mustang

 
 
Dizajn "dvojitého" mustanga jsem vždy obdivoval, stejně jako toho "jednoduchého", ale druhoválečníci mě neberou. Navíc, lepí je všichni a dobře :-)
 
Velkou inspirací k nákupu stavebnice pro mě byla kniha Billa Gunstona - Noční stíhací letouny.
Skvělé a dnes i levné čtení od dříve aktivního pilota RAF, kde je kromě vývoje nočních stíhačů popisován i vývoj taktiky, radarů, nasazení v jednotlivých válečných konfliktech, od počátků létání až po dnešní moderní "multirole" stíhačky.
 
rentgen denní verze F - 82 B
 
 
Twin Mustang nahradil první noční speciály Black Widow, připsal si první sestřel korejské války (Jak 9) a byl poslední stíhačkou vybavenou pístovým motorem u amerického letectva.
Tedy spousta důvodů k vytvoření jeho 72-krát zmenšené kopie.
Výrobci to ovšem vidí jinak.
 
 
Delší dobu jsem pokukoval po stařičké stavebnici Monogram, která se občas dá sehnat na netu či v bazaru v přebalech firmy Revell.
Také jsem držel v ruce krabičku od kanadského hobbycraftu , ale s nedostříknutou kabinou a polámaným podvozkem jsem za sběratelskou cenu nekoupil.
Spojením dvou draků P-51 by to moc nešlo, protože F-82 sice tvarově z původního Mustanga vychází ale změny jsou příliš výrazné a vše by se muselo dělat znova, proto mě hodně potěšilo, že s twin mustangem jako s novinkou přichází domácí výrobce Special Hobby.
V prvním vydávaném přebalu se nachází verze G s obtisky pro noční válečníky díky velkému doletu vzlétající do akcí nad Koreou z japonské Okinawy.
 
Výlisky hlavních částí draku od Special Hobby,pro možnost záměny trupů jsem si je raději očísloval i když to obvykle nedělám
 
 
Na amerických a britských fórech jsou z nového Twin Mustanga nadšeni, ale leckde jsem se setkal s tvrzením, že je dobré použít vrtule ze staršího modelu Monogram, že na rozdíl od SP jsou pouze ze dvou kusů, zatímco SP má oddělené listy, kužel na dvě části a je třeba je doplnit o dva díly umožňující uložení vrtule do trupu. Je fakt, že pro dobrou geometrii a správné přilepení listů by to chtělo možná nějaký přípravek...já jsem si pomohl pouze "pomalejším" vteřiňákem a křížem nakresleným propiskou na papíře. Po zalepení je potřeba listy trošku korigovat ale osazení na jejich koncíh docela přesně odpovídá otvorům v kuželu. Radu Američanů moc nechápu..kupovat letitý Monogram by bylo možná o dalších čtyřech stokorunách..
 
 
Ve stavebnici jsou hlavně kulometů provedeny jako plné plastové kulatiny, proto jsem je nahradil použitím injekčních jehel
 
 
Křídlo kompletní. Tradičním neduhem "shortrun" stavebnic je stejnoměrné rytí všech linek...
 
 
Vrtule, resp. jejich přední části. K prolepení a tmelení jsem použil černý vteřiňák
 
 
Při oddělování dílů z rámečku se mi povedlo zničit konstrukci jedné ostruhy. Musela přijít na řadu vlastní konstrukce za pomoci sedviče z výstražné tabulky
 
 
.....Usazovací kolíček jsem vytvořil vetknutím kulatiny Tamiya
 
 
Lícování hlavních uzlů draku je na vysoké úrovni ...
 
 
Interiéry jsem si napřed označil lihovkou, abych později nenalepil prostor operátora radaru do trupu pro pilota a naopak. Pedály ze stavebnice jsem nahradil proužky plastiku.
 
 
Nádrž a radar v jednom představuje charakteriský znak designu nočního Twin Mustanga a proto jsem vůbec neuvažoval o tom, že bych jej nepoužil.. Při lepení jsem ale spěchal a způsobil si problémy s pasováním, takže jsem byl nucen hodně tmelit a přerývat..
Kola jsou ze dvou polovin a opravdu nepasují...navíc jsou velká, nevešla by se do šachet..při broušení jsem pochopitelně přišel o hezký vzorek.
 
 
Lícování nádrže resp. radarového pouzdra s centroplánem není zrovna ideální..
 
 
Rytí Mustanga se mi celkem líbí, jen křidélka a kormidla potebují vyrýt hlubší a širší "járek"
 
 
Návrat ke stavbě - leden 2014 :_) Pouzdro radaru jsem s obtížemi přilepil ke křídlu vytmelil a zabrousil
 
 
Interiér s plechy..Přeci jenom bych si představoval něco trošku lepšího, ale nemám chuť do nějakých větších akcí
 
 
Vybarveno - díky washi od MIGa vylezly nějaké kazy povrchu
 
 
Vrtule jsem po začišťovacích peripetiích nabarvil. To stejné se týká kol, které ještě pořádně zašpiním. Palubní desky jsem jen nabarvil..
 
 
Po doplnění resinů na bočnice trupů jsem všechny 4 půlky nabarvil a napustil washem, zkusil jsem zesvětlit hrany šminkou Tamiya na interiér US letadel. Přepážky chladičů a vůbec díly doplňující trupy jsou pro mě zatím největším zklamáním, kromě toho, že vlastně není kam je přesně umístit, "shortrunový" blátivý plast tomu taky moc nepomáhá
 
 
Poloviny trupu na první pohled pasovaly krásně, ale na druhý už moc ne... Faktem je, že za většinu problémů si můžu hlavně já sám
 
 
Tmel došel k uplatnění na všech spojích..
 
 
Pro odreagování, od pro mně těžkéhp lepení draku, dělám občas něco na detailech. Zde dolepené popisky a loga výrobců vrtulí, nádrže - na těch jsem si vymyslel novou imitaci kovu (natřel jsem je akrylovou Agamou odstínu silver a pak je rozleštil do vysokého lesku - výsledek se mi líbí, takže si jej možná někdy zkusím na povrchu celého letalda) a patina na kolech hlavního podvozku
 
 
Trochu jsem si hrál s leštícíma pastama Agama. Parkrát už jsem je zkoušel, ale nikdy na nic většího, tentokrát jsem použil odstín ocel na závěsníky a tradičně odstín mosazi na výfuky. Později ještě přidám očouzení a saze
 
 
Zkouška lícování druhého trupu. Bohužel, ať jsem se snažil sebevíc tmelení se nevyhnu..
 
 
Další postup v kompletování draku se zasekl na geometrii..
 
 
Všechno v kopě. Přichazí doba dorývání a oprav povrchu..
 
 
I na tunelech chladičů jsem si poctivě zatmelil ..
 
 
Barva...
 
 
Zkušební fotka s obtisky a začátkem patiny.
 
 
Na paneláž jsem zkoušel světllý wash od HGW a šedé patinátory AGAMA
 
 
 Očouzení od zbraní a výfůků jsem se snažil napodobit kombinací prášku Agama "bláto" se šminkou tamiya odstínu světle šedá
 
 
Do finiše už toho moc nechybí ..odsunutý překryt, kryty podvozku, přistávací reflektory a pár leptů :_) 
 
 
 
 
 

Messerschmitt Bf108 Tajfunn

 
K započetí stavby tohoto kusu historie mne vlastně přivedla novinka firmy Fly, o které se diskutovalo na modelfóru. Mezi tím co jsem se na fóru ptal na rozdíly mezi zmíněnou novinkou a obstarožní stavebnicí Heller, jsem viděl také novou stavebnici na vlastní oči a musím říct, že se mi moc líbí. Někdy v budoucnu si jí možná slepím, teď ale zvítězila chuť ulepit starý Heller. Na něm je podle někoho špatné všechno, někdo si zase myslí, že Bf 108 není významný tip (vyrobeno cca 800 kusů za války, další po ní, ideový předchůdce Bf/Me 109 a tak). Člověk se vždycky něco dozví J
Motivace je velká. Zatím touto stavebnicí vyplňuji pauzy v lepení Norsemana. Rozhodl jsem se pro přerytí, doplnění interiéru a jeho otevření a zkusím otevřít i motor, protože se mi na vrakoviští válí jeden nepoužitý resinový Argus.
 
 
přerytá křídla..
 
 
Výškovky jsem i přes jejich údajný úplně "blbý" tvar nijak neměnil, pouze jsem rozhodl pro jejich vychýlení
 
 
Uvažuju o otevření kabiny a proto jsem se rozhodl doplnit chudý interiér..začal jsem se sedačkami
 
 
Trup jsem napřed zbavil kapotáže motoru a poté jeho kroutící se poloviny slepil, Pridal jsem protipožární přepážku z plastových destiček. Lemování pro zavěšení krytu jsem se rozhodl naznačit kouskem drátu.
 
 
Následně jsem trup přeryl a křídla onýtoval, faktem je, že jsem příliš nevěřil názoru, že by nový model od FLY byl rozumnějším řešením než starý "long run" Heller, ale právě rytí trupu mne o tom přesvědčilo :-) Palubní deska je vlastní výroby. Do trupu jsem dodatečně dolepil zadní okénka
 
 
Drak poprvé kompletní. Světle zbarvený namáhaný plast před kormidly je výsledkem mojí snahy o udržení geometrie za použití hrubé síly.
Začal jsem tvořit prostor motoru, přidal jsem náznak nádrže a kabeláž z měděných drátků. Motor Argus bude představovat odbarvený odlitek, který jsem odtrhl od Storcha nalezeného na vrakovišti. Bude potřebovat dotvořit motorové lože a výfukové potrubí.
 
 
Motor je na místě, jeho přilepení byl trošku boj s geometrií. Lože jsou hotové tak z poloviny. Dolepil jsem madla za kabinou z drátu.
 
 
Motor v základním nátěru a dolepený čelní štítek
 
 
Dodělané výfuky a lehce upravené podvozkové šachty
 
 
Prosklení kabiny.. Jako dorovnávač nesrovnalostí jsem poměrně úspěšně použil Hercules
 
 
 
 
 
Velikostní porovnání se zavalitým trupem Ducka
 
 
 

Noordyun Norseman

 
 
 
UC-64 byl odolný, desetimístný jednomotorový užitkový dopravní letoun vyráběný kanadskou firmou Noorduyn. Byl zkonstruován pro drsné podmínky kanadské divočiny a mohl být vybaven kolovým podvozkem, plováky (C-64B) nebo lyžemi. Před druhou světovou válkou jich bylo 69 poskytnuto RCAF (Royal Canadian Air Force) jako cvičné letouny. Po otestování sedmi strojů YC-64 přijalo v roce 1942 USAAF letadlo jako lehké dopravní. Před skončením války jich firma Noorduyn vyrobila pro americkou armádu 762, z toho tři používala US Navy jako JA-1. Poslední Norseman byl vyroben roku 1959.
Přestože byl UC-64 zkonstruován pro použití v arktických oblastech, stejně dobře se osvědčil i při nasazení v Evropě a v Pacifiku.
15. prosince 1944 zmizel při letu z Anglie do Francie jeden UC-64A, vezoucí na své palubě kapelníka majora Glenna Millera. Letoun se nikdy nenašel.
 
 
První lehlká úprava - otevřené dveře nákladní kabiny. Ještě před nimi jsem vyřešil 6 malých propadlin na dílech trupu. Jsou to jediné kazy tohoto kitu na které jsem při prohlídce barevných výlisků narazil
 
 
Typická změť na stole při nadšení z nového přírůstku do neustále se rozrůstající sbírky krabic :-)
 
 
Pěkný výlisek motoru po nabarvení . Možná doplním rozvody ke svíčkám. Pojetí zdvihátek ventilů se mi docela líbí
 
 
S ohledem na chudý interiér si zkusím zase figurky. Původní žluté mi přišly podměrečné a tak jsem použil nějaké figurky Airfix co mi zbyly z předchozích staveb. Neměly nohy a tak jsem z původních figurek použil aspoň boty :_)
 
 
Plánovaný náklad ..bečky a dřevěné bedny
 
 
Základ budoucího interiéru
 
 
Náklad v barvě a s patinou
 
 
Původní palubní deska se mi vůbec nelíbí. K náhradě jsem se rozhodl využít lept z vrakoviště. Pochází patrně z planžety pro He51 od MPM, kterou jsem měl omylem zabalenou v bazarovém modelu Fokkera G1. Přístroje a páčky jsou sice jinak než v originále, ale vadit mi to asi nebude
 
 
Po dobrodružné instalaci oken (které čeká ještě začištění) jsem doplnil lehce upravený fotolept palubní desky
 
 
Náklad a posádka komplet :_)
 
 
..a tady v trupu
 
 
V podstatě jediný detail od výroby...
 
 
protože stavím poválečnou verzi, je třeba třílistá vrtule
 
 
Křídlo je pěkné a navíc umožňuje plně rozhýbat klapky a křidélka
 
 
Plováky..při jejich kompletaci mě začíná trochu opouštět chuť je instalovat, protože už jspojení jejich polovin je náročné na tmelení a konstrukce vzpěr je na moje dosavadní zkušenosti poměrně složitá a křehká
 
 
základní díly draku na jedné hromadě..
 
 
Trup v kopě. I když jsem snažil dobře slícovat jeho poloviny, stejně jsem se nevyhnul tmelení.
 
 
Nejvíce tmelu je třeba u čelního štítku. Tady zkouším lícování křídel a kormidel
 
 
Trup zabroušen a dolepené nosníky "bačkor" podvozku. I tady je třeba tmelit.
 
 
I když jsem stavěl plováky, pro celkovou křehkost jejich nosné konstrukce jsem je nakonec nepoužil a rozhodl se pro ještě exotičtější lyže.
Drak už je kompletní, chybí pouze cowling, odvrtání chladičů, antény a pitotova trubice.
Po začístění pár drobností a přeleštění povrchu půjde Norseman do barvy.
 
 
Fotka ze spoda ještě názorně ukazuje rozdílnou barvu a bohužel i vlastnosti použitého plastu
 
 
Norseman v průběhu patinování. Použil jsem svoje oblíbené šminky tamiya a wash hgw. Stejně jako u předchozích dvou staveb jsem se snažil o odlišení různých částí draku různými odstíny původní barvy, u žluté se to moc nepovedlo.
 
 
 
 

Vought OS2U Kingfisher

 
Začal jsem s plováky...které moc dobře nesedí
 
 
Hlavní plovák po zatmelení a zabroušení bude potřebovat doplnit třetí nosník a nýtování
 
 
..potřebuje také naistalovat přepážku, pro zapuštění zadního kola a kormidla
 
 
Přerýté poloviny trupu a motorový kryt. Ani u dílců trupu se nedá obejít bez plastových destiček
 
 
Naznačení klapek chlazení motoru je nešťastné. Uvidím zda s tím budu něco dělat. Rychlošrouby jsem naznačil odvrtáním..
 
 
Přeryté poloviny křídel a odvrtané otvory pro výzbroj a pomocné plováky
 
 
Křídlo má v koncových oblocích velké propadliny. Pomohl klasický tmel Tamiya
 
 
Další zkouška lícování, už s nasazeným motorem
 
 
Letitá stavebnice je slabá na detaily. Interiér budu tvořit praticky od nuly, přesto jsem se rozhodl využít obě figurky, I když pilota z fotky i přepážku jsem nakonec nahradil už teď. Vrtule a kola představují to nejlepší co se v krabičce dá najít.
 
 
Montáž výfuků. Řešení výrobce moc nechápu. Když jsem slícoval výfuky z krytem, budu muset zabrousit základnu krytu. Výfuky samozřejmě odvrtám.
 
 
Pumy ze tří dílů ...dnes by patrně byly řešeny vícedílnou formou, nebo odlitkem z jednoho kusu
 
 
Výsledek jednoho pozdního odpoledne vypadá slibně :_)
 
 
U naznačení vnitřní konstrukce v prostoru pilota jsem nic moc neřešil. Vzal jsem tři čtverce z destičky a rytím naznačil něco jako vnitřní konstrukci
 
 
Komletní trup a kokpit s vlepenými přepážkami. Anténu jsem nakonec ještě předělával na menší průměr.
Dolepil jsem i motor.
 
 
Pokus o vypletení hlavního plováku
 
 
Dolepený plovák a kormidla
 
 
U lepení polovin křídel se mi úplně nepovedlo dosáhnout na obou stranách stejného profilu, takže jsem si přidal práci s uhlídáním geometrie při lepení křídel k trupu, i když bez tmelu a "šmirglu" bych se neobešel ani bez chyb. Stavebnice má svůj věk:_)
 
 
Další práce na interiéru.. pilota jsem nakonec dal lepšího a sedačku jsem vyrobil novou. U navigátora jsem použil to co bylo v krabičce.
Palubní deska je z obtisku. Krabice náznaku radiostanice je ze zbytku nálitku a přístrojů na fólii. Mapa je z produkce Minimali Production. Ve štítku jsem vyvrtal otvor a doplnil zaměřovač.
 
 
Doplněné pevné části překrytů. Jejich lícování bylo na draka, něco jsem dotmelil a dobrousil a na něco nezbyly síly. Odvrtané výfuky, doplněný výplet u plovaků a stupačky z drátu.
 
 
První pokus o barvu ..
 
 
 
 
 
 
 

Vultee Vengeance

 
vrtule je na stáří stavebnice docela slušná a po vyproštění z otřepů a nabarvení se na ní dá koukat, motor představuje pouze legrační napodobeninu, přesto jej asi nakonec použiju
 
 
Kola jsou už horší a bez haldy tmelu se použít nedají vůbec, naneštěstí jsou pro Vengeance tak charakteristická, že náhrada by byla možná jen vysoustružením nových..
 
 
Nemaje kvalitního výkresu jsem přeryl původní linky, což jak se ukázalo nebyl nejlepší nápad :-)
 
 
V rámci přípravy výlisků jsem si sehnal i acetátovou kabinku, protože původní překryt je strašný. Nová kabinka ale vůbec nesedí, takže kdoví jak to nakonec dopadne. Kormidla udělám rozhýbaná. Začal jsem odřezáním výškovky.
 
 
Trup ve fázi přerývání. Motorový kryt jsem upravil tvarově, přeryl a přidal alespoň náznak rychlošroubů.
 
 
Trup se začištěným rytím a pokus o nápravu chudičkého interiéru původní stavebnice
 
 
Pokračování práce na detailech. Na vrtuli jsem sehnal loga výrobce. Nabarvil jsem kola a po odvrtání i původní kulomet
 
 
Do interiéru bylo kromě pásů, opěrky hlavy a nějakých kabelů třeba doplnit palubní desku, ještě chybí pedály řízení a zaměřovač
 
 
Jako nosník nově vyrobené napodobeniny palubní desky mi posloužilo kus trubky Evergreen, původně zakoupené za účelem novostavby motoru pro MiG 19 :-)
 
 
U takto letitých stavebnic se tmelení prostě neumím vyhnout. Spodní část trupu je zatím, mimo propadlin všude po výliscích, nejhorším místem
 
 
Na horní části mi vznikl velký schod na hřbetě trupu i přesto,že jsem se snažil vše dobře slícovat
 
 
Na křídla jsem doplnil kryty zbraní z tenkého plastu a také nýtování, tak, jak asi mohlo vypadat
 
 
Rozměření a lehká úprava šachet podvozku
 
 
Jednotlivé části draku v procesu dorývání a dolícovávání :-)
 
 
Přepážku motoru jsem otočil, protože motor v réalu vypadal úplně jinak a byl v krytu "utopenější" rozhodl jsem pro nejjednodušší řešení.
 
 
Charakteristickým znakem jsou stupačky - ty jsem odvrtal a vydlabal, přidal jsem krytky z tenké destičky
 
 
Drak slepený. Je ještě třeba dotmelit přechody křídlo/trup
 
 
Příprava na instalaci kormidel
 
 
Kontrola geometrie
 
 
Nakonec jsem se rozhodl pro kabinku z acetátu. Zkouším jí dolícovat, zalepit a zatmelit
 
 
Barva, nebo-li základ pro další hrátky. Se stavem laku jsem nadmíru spokojen. Teď to jen nepokazit.
 
 
Totéž zespodu včetně šachet, ostruha a podvozek zase příště..
 
 
Nýtové řady jsem se pokusil zvýraznit pomocí hliníkové šminky Tamiya weathering master
 
 
Původní vytažení spár pomocí tmavého pigmentu moc nepomohlo..
 
 
 
Očouzení od výfuků a zbraní a částečně nanesený wash HGW odřeniny jsem namaloval šedou prgreskou
 
 
kola po patině
 
 
Nakonec jsem všechny linky protál washem HGW
 
 
 
 
 

Lockheed SR-71 Blackbird

  
 
Zkouška lícování stavebnice Academy
 
 
 
 
 
10.5.2013
 
U stavby Pe-2 mne pomalu opustila chuť do modelařiny, navíc se venku už udělalo aspoň trošku hezky a práce je furt moc, a tak jsem ze skříně vytáhl krabici "kosa" s dronem a pár dalších vraků. Důvodem je možnost si jen tak zamodelařit a neřešit rytí a nýtovaní. Dodělám jen to, do čeho se mi bude chtít.
 
Blackbirdy od Academy mám doma dva, jednu kompletní stavebnici s pozůstalosti zadarmo, kterou pojmu "vážně" a druhou z bazaru v kombinace s dronem, kterou se už někdo pokoušel lepit. Měla rozlepený interiér, ale jinak je v pohodě. Na zábavu a odlehčení ideální materiál :-).
 
 
Základ Drona byl otázkou jednoho večera včetně barvy
 
 
Academy moc neřeší tvar vřeten, které mají navíc přeasazenou rovinu formy, takže je nakonec ještě předělám
 
 
Kovové části jsem onýtoval, kompozitní jsem se snažil odlišit prášky Tamiya a "progreskou" jsem vyřešil paneláž
 
 
Interiér byl rozlepen od minulého majitele. Očistil jsem barvu a zatmelil díry po vyrážečích a prolepil podlahu. Obtisky přístrojových panelů jsem odloupl a nahradil vlastními výtvory na fotopapíru. Figurka je ze sady Hasegawa. Protože bych chtěl celý komplet ztvárnit v okamžiku pojíždění je nezbytná, i když kombinéza byla u SR71 nahrazena speciálním skafandrem. Takže i figurka bude potřebovat úpravy. Sedačky jsou hrozné, doplním alespoň pásy z nařezaných proužků pásky kabuki.
 
 
Stejně jako u bočních panelů jsem postupoval i u palubních desek. Závaží je s valivého tělíska většího ložiska
 
 
Kužely vstupu motorů jsem nabarvil pololesklou černou..
 
 
ačkoliv je SR-71 velká obluda, ke zděšení domácnosti mám i větší kousky :-). Pěkné porovnání trupu na sucho s B1 "Bone"
 
 
Academy mi občas příjde jako vyloženě legrační firma..zde jejich představa o motorech Pratt and Whitney J-58. Součásti jsem v rámci možností očistil a nabarvil.
 
 
Zde nepříliš uspokojivá kontrola lícování výstupního ústrojí motoru s drakem
 
 
I když jsem se hodně snažil obě placky a příď slícovat, díky řešení výrobce a pokroucení vylisků, se mi to moc nepodařilo a na řadu přišly v ruzných částech draku tmely - vteřiňák, "zelenina" od Squadronu a hlavně rozpouštědlová Tamiya
 
 
Příď ze spodu po hrubém broušení a další vrstvě tmelu..
 
 
Zkouška lícování překrytů. Příď na horní části stačilo jenom zbrousit..
 
 
Kormidla už předchozí majitel zkoušel barvit. Odbarvil jsem je a také přeryl. K mému překvapení byla jedna strana levé směrovky v pozitivu, jinde se zase rytí ztrácelo.
 
 
Po minimu snahy jsem všechno slepil. Tmelit je ještě třeba na vstupech sacích kanálů, vřetenu na konci trupu a také na přechodu nosníku pro Drona..
 
 
Začátek tvorby povrchu jsem pojal velmi alibisticky, prostě jen černá a na ní obtisky :_)
 
 
 
šachty moc realitě nedpovídají, ale nakonec jsem nic neupravoval
 
 
S nasazeným dronem ..
 
 
Odlišení panelů s pomocí různých odstínů černé a pigmentů
 
 
K vytažení spát jsem nepoužil wash, ale ostrouhanou černou progresku
 
 
Hlavní podvozkové nohy trpí přesazením formy
 
 
Světlo reflektoru jsem napodobil čirým epoxidem
 
 
Další pokusy o stínování. Obtisky Academy jsopu tragikomické ale s hypersolem se dají dohrát do alespoň lehce prezentovatelné podoby
 
 
 
Mřížky a kryty ve spod jsem naznačil práškem AGAMA stínu popelavá šedá
 
 
Kryty podvozků by zasloužily vyhodit, ale nakonec jsem otvory po vyrážečích ještě v rámečku zatmelil a odfrézoval
 
 
Konečný výsledek mého snažení o tuto absolutní legendu historie letectví je k vidění v galerii.
 
 
 
 

MiG 19 S (2x)

 
V rámci příklonu k absolutnímu modelářskému Hard Core přidávám stavbu dvojice "devatenáctek" z toho nejlepšího materiálu, tj. stavebnic Kovozávodů Prostějov, jedné stařičké a jedné z nového maďarského přebalu, zakoupeného kvůli obtiskům, materiál ke stavbě doplním o odlitky Pavla (interiér, acetátový překryt) a odlitky Quickboost (kola pro ranné verze MiGu-21).
Čeká mě výroba motorů atd..,už se moc těším !!
 
Počáteční záměr je asi ten, že bych rád ulepil jednu mašinu v NMF a jednu kamuflovanou, a jednu rozřezanou a jednu zavřenou..
 
Takto nějak by měl vypadat jeden ze dvou plánovaných MiGů
 
 
..nebo takto ?? k tomuto provedení se bude asi těžko shánět figurka :_)) Jak ovšem vidno, MiG 19 jako jedna s klasických a nejhezčích "rour" inspiruje nejen k modelaření :-)
 
 
Originální návod Kovozávodů Prostějov
 
 
Působivé video s patřičně říznou podkladovou hudbou :-))
 
 
Rozhodl jsem se, že se poprvé pokusím o "rozstykovaný" trup (viz. fotografie výše)
Drak podle plánů rozřezaný na kusy, dopředu jsem si vyřízl i revizní otvory
 
 
Přepážku mezi trupem a díllem představujícím výstupní trysky bylo třeba odfrézovat
 
Díl trysek s odfrézovanými otvory pro motory
 
 
Odfrézované otvory pro brzdící štíty

 
Aby nepůsobila "sundaná" zadní část trubu chudě, je potřeba naznačit vnitřní konstrukci. Jako materiál jsem použil plochou bužírku z drátu pocházejícího z placatého kabelu pro sériové propojování počítačových komponentů. Bužírka je sice měká, ale po přestříkání surfacerem, nabarvení a napatinování bude vyhovovat mojí potřebě. Nevadí mi ani to, že je hrubá, protože prostor tak bude vypadat členitěji. Na celou práci padly asi tři dráty a půl tuby řídkého vteřinového lepidla.
 
 
Žebrování jsem nejprve zalil Gunze surfacerem, po té nabarvil leštitelnou "kovovou" pastou Agama a napatinoval černým pigmentem stejné značky.
 
 
Záď "v kopě". Zatím největší překážkou v této masochistické zábavě je napojení části, původně představující díl trysek, na poloviny trupu
 
 
...které je třeba masivně tmelit a brousit, přičemž je třeba obnovit rytí a nýtovaní - používám kolečko s nejmenší možnou roztečí zubů a nýtovaní silou do plastu, aneb tvorbu kráterů :_). Rozdíl mezi pozitivními nýty od výrobce a negativními ode mne momentálně neřeším.
Původní čepy pro zavěšení plouvoucí výškovky vzaly při broušení za své, proto jsem je nahradil novými vlastní výroby z plastové kulatiny.
 
 
Představa, jak asi bude vypadat devatenáctka v konfiguraci s rozstykovaným trupem..chybí vozík pro záď a motory.
 
 
Základní díly v průběhu přerývání a nýtování
 
 
Reziny a kabinka Pavla, kola Quickboost, vše dvojmo
 
 
S ohledem na podklady a získané úžasné obtisky DP CASPER bude první z Migů v barvách Pakistanu a bude tedy představovat Shenyang J-6
 
 
Dlouho jsem přemýšlel jak vymyslet "podvozek" pro sundanou zadní část trupu a přes úvahu o stavbě z nově zakoupených profilů Tamiya jsem se dostal k sadě amerických letištních vehiklů Hasegawa, kterou mám "nasyslenou" na horší časy. Z ní pochází vozík, který upravím pro svoji potřebu.
Kromě přesazených rovin na kolech a rámu jde vše lehce dohromady. U zvedáku jsem předělal jeho horní část.
 
 
...a takhle by to nějak mohlo vypadat :-)
 
 
Kompletní vozík, ještě je třeba jej trošku ušpinit
 
 
Ocas, po všech opravách nýtování, obtiscích a patině..
 
 
figurka, rovněž ze sady amíků z krabičky Hasegawa, ještě bez opasku a patiny
 
 
... a první, původně nechtěná část první devatenáctky v kopě :-)
 
 

 
 

 "SEA FURIES" - 1. část

Sea Fury je pěkná a ne úplně často ztvárňovaná předloha.
Plnokrevník představující britský ideový derivát FW - 190. Designová kombinace právě mezi FockeWulfem a Tempestem, brutální motor a velká pětilistá vrtule k tomu. Nemohl jsem odolat :-)
 
Sea Fury jsem prostě vždycky chtěl, ale jak je zvykem, v měřítku 1/72 je situace se stavebnicemi trošku zamotaná. Jsou k dispozici staré výlisky Frog a jejich přebaly, do negativu narytý turecký model od PM Models k dispozici ve všech verzích a totéž nabízí Special Hoby.
Definitivní řešení rozšířené jednomístné verze představil nedávno Trumpeter. Existuje ještě lepší japonská odleváná stavebnice a dá se koupit i u nás, ale cena přes dva a půl tisíce je úplně mimo.
 
K mému lepičskému stylu patří chuť si věci věčně komplikovat a protože se mi líbí dvojmístná varianta T20, musím mít logicky stavebnice dvě, a navíc se alespoň trošku snažit nahradit jejich nectnosti.
 
Postavím tedy dvojmístnou variantu T20 a jednomístnou FB.11 z korejské války. Materiálem jsou stavebnice Trumpeter, stavebnice PM model, vrak modelu Sepcial Hobby z bazaru, samolepicí plechy Eduard, sedačky a vrtule Pavla, obtisky zatím představuje kromě krabičkových verzí zbytek aršíku Aviprint, aršík Techmod a možná nezůstane jen u toho.
Začnu s T20 z turecké stavebnice PM model. O výrobcích této firmy se tvrdí, že jsou akorát tak dobré pro děti, nebo do koše .. nevím, třeba na to příjdu :), ale připadá mi že pasuje lépe než SH a to se fakt nechci nikoho dotknout. Porézní a krupicoidní povrch vyřeší "šmirglování" ,nedostatek rytí žiletková pilka a nýtovací kolečko. Jediné co je na nule je interiér a podvozkové šachty, ale i s tím se pokusím něco udělat.
 
 
 
Materiál pro stavbu. Dost možná ještě něco přibude
 
 
Měkký plast PM se dobře nýtuje..Na trupu i křídlech je pár propadlin, které je nutné zatmelit
 
 
Kryt motoru. Ve stavebnici na něm není vůbec nic, takže je třeba vzít výkres a vše dorýt a donýtovat. Zámky jsem udělal s plastové destičky tloušťky 0,3 mm a dobrousil
 
 
Vrtule z odlitků Pavla models. Kola jsou hrozná, ale nakonec odlévanou náhradu odjednávat nebudu a zkusím něco udělat s tímhle polotovarem . Sedačky jsou rovněž odlitky Pavla a jsou v procesu barvení. Figurka z vrakoviště v základní barvě..
 
 
 
Slepené a vytmelené nádrže
 
 
Půlky trupu s prací na interiéru. Stavebnice obsahuje pouze podlahu a přepážku oddělující oba prostory. Vyrobím palubní desky, kniply a boční pulty.
Z důvodu výroby interiéru a rozhodnutí doplnit model opět figurkou jsem oddělil zadní část překrytu..
 
 
Donýtovaný zbytek trupu a zkouška lícování společně s cowlingem. Doplnil jsem kryty stupaček, které stavebnice PM nemá vůbec naznačeny z plastové destičky a odvrtal jsem výfuky.
 
 
V nýtování jsem začátečník, takže občas dost ujedu, ale na tomhle levném polotovaru mě to zase tolik nemrzí..tady horní polovina křídla. U krytů kanonů jsem naznačil rychlošrouby
 
 
Čočka přistávacího reflektoru. Původní díl jsem ze spodu navrtal a naznačil žárovku
 
 
Díly draku..Na kormidlech, stejně jako na krytu motoru chybělo rytí. Nýty mám zatím jen "lokálně" Na fotkách vyniká krupicovitý povrch výlisků.
 
 
Vrtule ..skoro finální. Kužel je dost hrubý už z výroby a i když jsem ho zabrušoval, skrábancům se vyhnout nešlo ..Co se týká barvy, originální anglický odstín "SPEED SILVER" napodbuje kombinace akrylů SILVER a nějaké světlé šedé, obojí Agama.
 
Turecký šrot nemá mimo jiných věci naznačené chladiče v křídle. Pomohl jsem si kousky uretanu.
 
 
Interiér je, s výjimkou pohlahy, vlastní konstrukce. Vzhledem k "průhlednosti" překrytu kabiny jsem se nijak extrémně nesnažil. Znázornění přístrojů je za pomocí zbytků obtisků, sedačky jsou Pavla Models, upínací pásy "samodomo" z pásky kabuki. Knipl z vraku Special Hobby.Figurku jsem někde našel, líbila se mi..Po slepení polovin trupu jsem se rozhodl ještě doplnit něco jako radiostanici. "Patinu "jsem udělal za pomoci úplně nové sady šminek tamia určené speciálně na letadla s kovovým povrchem, která obsahuje i odstín zsvětlené interiérové zelené. S touto sadou chci na tomto výtvoru experimentovat.
 
 
Slepený a vytmelený trup. Do interiéru je vidět tak akorát , s ohledem na jeho zpracování. V této fázi jsem se rozhodl nalepit přední část překrytu. Ten přiliš nesedí a i když jsem se snažil jej na sucho dobře slícovat, moc se mi to nepovedlo a čeká mě v tomto místě tmelení..
 
 
Překryt po první vrstvě tmelení a broušení není nic moc. Vzhledem k tomu že nemám černý vteřiňák ani nic podobného a chtěl jsem využít trochy volného času, tak jsem použil klasickou stříbrnou Tamiyu. Vzhledem ke složitosti tvaru jde o "zábavu" , kterou si zopakuji alespoň třikrát ..
 
 
V okamžiku, kdy se mi přechod trup-kabina začal zdát snesitelným, pustil jsem do přilepení kompletního křídla. U křídla vyžadovaly péči oba chladiče v náběžné hraně a také otvory pro kanony. Tmelil jsem celou náběžnou hranu, odtokovou jsem snažil ztenčit na rozumný rozměr, ale břit to tedy rozhodně není. Díky měkkosti materiálu top ani nelze uskutečnit.
 
 
S pasováním modelů jsem to viděl na začátku trochu pozitivněji, ale brečet nad tím nebudu. Z horní strany se dá leccos dohnat už při lícování, ale tmelu se vyhnout nedá. Vzhledem k měkkosti plastu jsem experimentoval - tmelil napřed vteřiňákem, potom stříbrnou Tamiyí a nakonec "zeleninou" od Squadronu. Spousta smradu a odpadu, ale nevím jak se podobná plošná propadlina dá jinak řešit..Ve spodní části je situace ještě horší. Ve předu stačilo spoj dobře slícovat a pak jen prolít Contactou, ale v místě napojení centroplánu do trupu v zadní části jsem musel opakovat postup z horní strany křídla. Na fotce je zadní část zabroušená a obnoveno rytí. Taky jsem trochu popřemýšlel na svým tvrzením že PM se bude stavět možná lépe než SH. Možná to tak je, porovant to nemohu, ale při posouzení peripetií s lícováním překrytu a křídla bych příště sáhl asi po 4x drašší variantě z Prahy.
 
 
Doladění přední části trupu. Rytí a nýtování.
 
 
Jedna vrstva v zadní části bohužel nestačila, takže jsem tmelil další ještě masivnější vrstvou. Bohužel je potřeba počtkat až výsledek dobře proschne.
 
 
Barvení..vzhledem k tomu že mám s Agamou odstínu Silver dobré zkušenosti, rezignoval jsem na nějaké hledání mezi světle šedivými odstíny a raději model nekompromisně naštětcoval, včetně rámování překrytu, u něj jsem nejprve nanesl interiérový odstín. I když jsem neměl ideálně naředěno a kombinoval dvě lahvičky se stříbrem, i přesto jsem s nátěrem spokojený, nezalil jsem si ani rytí, ani v potu tváře vyrobené nýty. V časopise Novinky mě u nafoceného walaroundu zaujaly červené lemy kolem výstřelných kanálů kanonů, tak jsem je rovnou namaloval také. O žlutých doplňcích nemá cenu psát. Na křídlech jsem vynechal panel, který kryje zbraně, protože se mi to takto zdá efektnější.
 
 
Obtisky představují další krok... Použil jsem čtyři aršíky. Výrobní číslo jsem poskládal z číslic z archu Trumpeter. Kódy dodali Turci. Kokardy zase SH.
Popisky jsem použil z aršíku Techmod, který jsem sehnal asi ze dvě pětky v bazaru v Pštrosovce. Záměrně jsem použil extrémně horkou vodu rovnou z konvice :_)) Nakonec zavládla absolutní spokojenost..
 
 
Patina nebo spíš weathering...To anglické slovo mne baví víc a myslím, že je i o dost výstižnější ve spojení s mými výtvory. Napřed jsem zkoušel wash na zvýraznění rytí a nýtů, ale z drobných nýtků se mi vše vymývalo. Přiznávám, že snad až na občasné vymáchání nějaké kovové části v černé nebo hnědé vodovce nemám "mokrou" cestu patiny v lásce. Prostě mi to nejde a ani mne to nebaví. Tuha nastrouhaná z tužky a "šminky" Tamiya mne baví víc. Je to bez zbytečného nepořádku, s minimálním rizikem a navíc blbuvzdorné, takže to můžu dělat i já :-)
Dolepil jsem detaily..upozorním snad jen na prutovou anténu, zde jsem podle rady zkusil chlup ze smetáku a výsledek mě nadchl :_)
 
 
Dodělal a přilepil jsem nohy podvozku. Nabarvil kola..trochu mne mrzí že jsou opravdu nepovedená a nesnažil jsem se víc shánět náhradu ..POkud bych narazil třeba na kola z Hawkeru Tempest, klidně udělám výměnu. Ještě musím vyřešit "stříbření " popisek na vrtuli..
 
 
 
 
 
 

D.H.Mosquito 

 
Důvod proč si postavit jedno z nejdůležitějších letadel historie nemá cenu rozebírat.
K výběru stavebnice nutno poznamenat, že jsem vyházel z toho co mám doma a je toho tolik, že jsem se na úvahy o zakoupení špičkové stavebnice tamiya vykašlal.
Stavebnici od Airfixu přereju, přenýtuju, naznačím interiér, otevřu jeden z motorů a vyměním kola. Zbarvení budu řešit, až budu mít za sebou hrubou stavbu...
 
 
 
Krásná kola od amerických True Details
 
   
 
Zabudování resinového motoru CMK původně určeného pro stavebnici Hasegawa
 
 
 
Instalace motoru CMK je trochu menší než původní gondola Airfixu. Vyřešil jsem to pomocí destiček a tmelu...
 
 
 
Mírná disproporce tvarů motorových gondol se po zabroušení tvarů celkem slušně ztrácí
 
 
 
Interiér je v letité stavebnici klasicky schématický, takže bude potřebovat nějaké to dopracování, přesto jsem se rozhodl pro otevření dvířek posádky.
 
 
 
 Nabarvený díl vrtule a zkouška jeho umístění na resinový motor
 
 
 
 ..a zkouška geometrie celého draku
 
 
 
 Budoucí radioaparatura...
 
 
 Protože Airfixí Mosie nemá prakticky žádné napadobení interiéru, je třeba jej doplnit. Rozhodl jsem se z důvodu zakrytého překrytu pro zjednodušení. I přesto je třeba do kabiny něco dát :_) . Radiostanice jsem vypiloval ze zbytku resinu a doplnil o "káble" z drátu a knoflíky z kulatiny Tamiya. Na palubní desku jsem přidal obrazovku radaru a odvrtal jednotlivé ciferníky přístrojů.
 
 
 
 Původní sedačky jsem z plochého tvaru odfrézoval kulovou zubařskou frézou,aby byly prostorové. Pásy jsou vlastní výroby z pásky kabuki, kování a přezky jsou z měděného drátku
 
 
 
 
 
Kryt záchraného člunu jsem nepřerýval, ale zkusil jsem jej náhradit plastikovou destičkou. Půlky trupu se museli podle očekávání masivně tmelit.
 
 
 
 
 V rámci kompletace trupu bylo třeba vlepit ostruhu
 
 
 
 Nově narytá pumovnice
 
 
 
              Čumák osazený kulomety podle očekávání moc nepasoval                
 
 
 
Drak je víceméně v kopě, ještě je třeba doladit přechod křídlo/trup 
 
  
 
 Odlitek motoru má jinou velikost vybrání pro výfuky, takže ke slovu se dostává opět fréza
 
    
 
 Začíná boj s podvozkem a detaily, výfuky použiju nakonec v klasické denní verzi, takže je třeba je odvrtat. Na ola nakonec použiju plastové osy z profilu Tamiya
 
 
 Podvozek rozložený na činitele vypadá idylicky , ale realitou je, že nic "blbějšího" jsem dohromady nedával..vzpěry se mi až na jednu polámaly a napasovat tuhle konstrukci do gondol bylo jako hrát si s ježkem v kleci
 
  
 
 Podvozek je jakž-takž na místě, bohužel už teď můžu přiznat že opět dojde k nějakým zlomeninám
 
 
 
 
 
 
 Vrtule, výfuky a kola jsou díly, které možná zbudou potom co Mosquito odletí do koše..
 
  
 
 
 
 

D.H. Heron II 

 
 
Několik let po prvním vzletu dvoumotorového pístového De Havillandu DH-104 Dove (1945), zahájila firma De Havilland práce na prodloužené čtyřmotorové verzi tohoto letounu, označené De Havilland DH-114 Heron. První prototyp Heron vzlétl 10.5.1950. DH-114 přebíral většinu dílů ze svého předchůdce včetně mírně vyvýšeného kokpitu oproti kabině cestujících. Narozdíl od Dove ovšem neměl zatažitelný podvozek. Další hlavní změny spočívaly ve větším rozpětí křídla a samozřejmě větší kapacitě cestujících. První stroj z řady De Havilland DH-114 Heron Series 1 byl dodán v roce 1952 společnosti New Zealand National Airways. V roce 1952 také poprvé odstartoval Heron Series 2. Oproti „jedničce“ se Series 2 odlišovaly zejména zatažitelným podvozkem, díky němuž se cestovní rychlost zvýšila o 32 km/h. Herony Series 2A obdržely certifikace od amerického úřadu FAA a tím pádem jich bylo také několik desítek dodáno do USA. V USA se staly Herony subjekty několika konverzí. Firma Riley přestavěla 20 letounů pro pohon americkými motory Lycoming IO-540, dalších 29 obdobně přestavěl Prinair. Nejodvážnější konverzi provedla firma Sauders, která přestavěla několik Heronů pro pohon dvěma turbovrtulovými motory Pratt & Whitney PT6. Tyto letouny se označovaly Saunders ST-27. Celkem bylo vyrobeno 149 DH-114.
 
 
 
krásný boxart - to už se vdnes moc nevidí
 
 
 
 
 
 
Originální obtisky - dají se koupit nové, čemuž se díky stáří těchto původních asi nevyhnu..přesto by mě jak letoun v barvách ropného koncernu a RAF docela lákal.
 
 
 
...takže jsem je pokusně nalepil nad Prahu :-))
 
 
 
Figurky, ve zlaté éře kitařiny neodmyslitalná součást dobrých stavebnic. U Herona je jich víc, k posádce je možné ještě přidat cestujicí.
Kvalita je bohužel špatná. Ale "crew" udělat chci i s letuškou, a tak nezbude než trošku experimentovat. Piloti jsou oba stejní s rysy obličejů ve stylu sněhulák. Takže je budu "gilotinovat" a použiji hlavy od jinud. V tomto případě ze sady "gumáků" Airfix. Ruka pak pochází od mariňáka Italeri.
Sochař ze mě asi nebude, ale co, hlavně že je sranda.
 
  
 
 Výlisky jsou výrobcem pokryté nánosem kovové barvy, která se při broušení maže, což není nic příjemného. Zaroveň jsou na dílech trupu a křídel probadliny a škrábance, které bude třeba opravit
 
   
 
 Pro vnitřek jsem se rozhodl využít kombinace kůže a dřeva :_)) ačkoliv nemám žadnou oporu v podkladech..
 
 
 Poloviny trupu obstojně lícují
 
 
 
Piloti dostali kravaty :-). Vyrobil jsem si novou palubní desku. Sedačky jsem "oblékl" do červené. Ke dveřím mi chybí sklo, takže bude nutná výroba z acetátu
 
 
 
 Usazeni v kokpitu :-)
 
 
Seriová výroba sedadel cestujících..
 
 
Zadní trupová přepážka je zcela určitě nejpovedenějším výliskem stavebnice. Okna se lepí jako ve starých plastikartech, což je mi ve finále uplně fuk. Pro efekt jsem si vymyslel záclonky a udělal je tím nejjednodušším způsobem, tedy páskou Tamiya.
 
 
 
 
Pro změnu nějaký detail - výfuky. Skutečný Heron je má rezavé a očouzené.. Po několika marných pokusech s metalízou Revell (napřed se mi nelíbil odstín, potom krytí..a nakonec se barva úplně oloupala:-) ) jsem zvolil kovovou pastu Agama a očouzení zajistil pudr Tamiya, Výfuky jsem před tím samozřejmě odvrtal.
 
 
 
Boční pohled na slepené poloviny trupu. Instalace záclonek splnila svůj účel..
 
 
 
Bohužel poloviny trupu prachbídně lícují v oblasti kokpitu, navíc pak nelícuje ani jeho prosklení, takže jsem musel obě poloviny nadstavit plastikovou destičkou a pod boky prosklení jsem umístlil klínky, protože škvíra mezi krytem a trupem by se prakticky nedala zaltmelit
 
 
 
 Trup s dolepenými kromidly a překrytem pilotního prostoru. Tmelení jsem se nevyhnul, základ zajistil gelový vteřiňák a poté jsem použil klasický šedý basic type od Tamiye. Po zabroušení jsem opět tmelil tetokrát řidkým vteřiňákem a potom všechno finálně dočistil..
 
 
 
Dolepená kabina a dodělané rámování
 
 
 
 Geometrie Herona je prostě úžasná
 
 
 
Prozatím vše co jsem vypáčil z rámečků na jedné hromádce..
 
 
 
 Opravdu hrubá stavba..Přechod křídlo trup je na takto stařičkou vykopávku vynikající. Motory, resp. jejich gondoly lícují o poznání hůř. Před kompletací draku jsem je hrubě zatmelil a přebrousil, vše budu ještě dolaďovat. Je třeba doplnit nýtování, které vzalo za své prři opravách povrchu..
 
 
 
Po začištění jsem natřel světle šedý základ a vymaskoval černé doplňky..
 
   
 
Zkouška patinování nýtů na kormidlech. Výškovku jsem pro zajimavost nechal v základním nátěru
 
 
 
 
 

Blohm und Voss BV141

 
 
Nádherný "designový bizzare„ z Německa 30 let, kdy bylo stejně jako v poválečných letech možné postavit opravdu leccos, tedy i jedno z nejméně ortodoxních letadel vůbec.
 
Výhoda současných technických vymožeností spočívá mimo jiné v tom, že si v pracovní pauze na internetu najdu fotku něčeho zajímavého a večer si to donesu v podpaží domů. Rád nakupuji v bazarech, ale v případě této obludy jsem koupil aktuální přebal s ohledem na kvalitní obtisky. Bohužel, nebo bohudík, jedinou stavebnicí tohoto asymetrického letounu dělá Airfix. Forma zřejmě pamatuje TGM v plné životní síle..
 
 
Při číštění výlisků musí nastoupit těžká technika, v tomto případě pilka Tamiya. Na trupu má stavebníce neštovice, nebo chcete-li lokomotivní nýty..
 
 
Na sucho složený drak.Tmelil jsem zatím spojení polovin trupu a to tak, že masivně. Zatímco trup přebrousím, nýty na křídlech po úpravě a přerytí asi ponechám.
 
 
Malé díly (naštěstí jich není moc) trpí stářím formy ještě víc, než ty velké. Vrtule je celkem v pohodě, kola a motor jsou na tom o dost hůř..
 
 
Kola jsem obrousil ve vrtačce a momentálně jsem ve fázi tvorby vzorku žiletkovou pilkou. po zaplavení surfacerem by mohly dopadnout dobře. V původním stavu z rámečku jsou určeny na pojíždění směr koš...
 
 
Interiér ve stavebnici se nekoná, pouze figurky, ty jsou v "nic moc" kvalitě a vyjímečně se mi nechtělo do jejich barvení, takže následuje trocha vlastní tvorby.
 
 
Cílem je vytvořit dojem plně vybaveného prostoru, jako materiál poslouží zbytky leptů, drátky, destičky atd...
 
 
To že tento asymetrik ve skutečnosti nebyl malým letounem je vidět např. při srovnání trupů s Mosquitem.
 
 
Interiér trupové gondoly..kromě kolejí, pásů, drátů a mapy, jsem doplnil i lehátko pro střelce a pokusil se vytvořit sluchátka :_)
 
 
Kokpit čeká ještě patina a vyškrabání rafiček a číselníků přístrojů
 
 
věci pomaličku připravované k zástavbě do draku. Přibyl motor, který jsem pouze očistil, slepil, nabarvil a napatinoval, zdvihátka ventilů mi stačí naznačená tak jak jsou od výrobce, s rozvody ke svíčkám váhám ..
 
 
Stavebnice obsahuje i pumy, aby BV vypadalo naštvaně..potíž je v jejich kvalitě..rozhodl jsem se že je nakonec použiju, ale upravím zástavbou zapalovače..
 
 
Odvrtané výfuky
 
 
Přerytý a onýtovaný trup..definitivně jsem na něm zničil nýtovací kolečko 3detail. Hlavní kyty jsem nahradil 0,1mm tlustou destičkou, kterou jsem dál přebrušoval. Kvůli zachování kruhového profilu jsem zalepil "věnec" se sběračem výfuků.
 
 
Centroplán jsem také osadil kryty vlastní výroby. Původní nýtování jsem se, stejně jako na křídla rozhodl zachovat a původní pozitivní paneláž přerýt
 
 
Zrod obludy - takhle vypadá spojení gondoly posádky s trupem . Přechody mezi celky je nutné hodně doře slícovat, protože se obtížně brousí
 
 
 
Čeká ne mě rytí a nýtování spodní části gondoly..
 
 
Podvozkové nohy a kulomety..vše je znehodnoceno opravdu ukrutným přesazením formy. U barvení jsem se rozhodl zaexperimentovat s kovovými barvami Revell Aqua. Pro kulomety jsem ve zbytcích leptů našel hezké zaměřovače.
 
 
Přerývání křídel. U kratšího logicky jednodušší než u delšího. Vzhledem k lomu křídla mi některé linky úplně nevyšly..
 
 
takřka kompletní drak - čeká na zaslkívání
 
 
Stavebnice nemá moc dílů, přesto je na ní i po zkompletování draku kupa práce
 
 
vybroušeny poslední nedostatky a připraveno na barvu, prosklení nesedí úplně ideálně, takže u něj bylo třeba si pořádně zatmelit
 
 
V barvě - naštětcováno ...kombinace RLM 70/71 může být trochu fádní, ale beru jí jako základ k dalším experimentům s povrchem
 
 
obtisky jsou nové, takže v kombinaci s chemií Agama bez problému okopírovali jak rytí, tak vystupující nýty.
 
 
 
 
 
 

BAe Hawk T.1

 
Původně jsem chtěl psát něco o tom, kterak obdivuji modeláře, kteří publikují v časopisech a jak nemám rád recenze stavebnic od těch, co nic nelepí, ale nakonec se na to vykašlu. Postačí mi jen komentář nejmenovaného periodika k této stavebnici. Jsou to prý „osvěčené“ výlisky a má to na malou dvaasedmdesátinu prý mnoho dílů, protože je k dispozici bohatá podvěšená výzbroj…vše prý dobře lícuje atd.
Nebudu psát, kde jsou tyto plky ke čtení, ale pravda z toho není vůbec nic, jak je ostatně dobře vidět níže. Postavených Hawků z této stavebnice na netu zas tolik není - to jen k osvěčenosti
Autor této rádoby recenze možná zahlédl rámečky stavebnice, ale asi absolutně nepochopil předlohu. Například dílů je víc, protože Hawk má poměrně složitě řešenou mechanizaci křídla a tak by se dalo pokračovat. Nerozumím tomu, jak se někdo i na tak malém trhu jako je kitařina v Čechách může živit podobným plácáním, ale co nadělám...:-)
Mě se Hawk líbí. Stavebnice Italeri mi doma leží dlouho a když jsem řešil co budu lepit na oddech dalšího po F-16, bez vymýšlení, řezání a zkoušení, šel jsem nakonec do ní.
 
První věc - červený plast, hnus na broušení, řezání, prostě jakoukoliv snahu o obrábění. Drobné díly jsou pěkné, ale hyzdí je stopa po přesazení formy. K úplné spokojenosti by byly asi zapotřebí plechy a odlitk sedaček, ale protože budu stavět kokpit uzavřený, bude i stačit nabídka toho co je ve stavebnici.
 
 
 Lícování trupu není žádný zázrak, a to stavím daleko drsnější a hardcoreovější věci, hlavně na přídi a na zádi ze spoda..
 
 
První a jedna s posledních úprav, jelikož jde čistě o relax. Odřízl a vychýlil jsem směrovku 
 
 
 Zkouška lícování překrytu odhlalila nutnost nadstavit příď v oblasti kokpitu asi o 0,7 mm, jinak by mezi štítkem a pohyblivou částí překrytu vznikla díra jak do...
 
 
 Výlisek centroplánu je poset montážními otvory z nichž některé nebudou potřeba..
 
 
Centroplán jsem vytmelil gelovým vteřiňákem 
 
 
Ukázka "osvěčenosti" stavebnice a kvalitního lícování :_) asi jsem někde udělal chybu. Rozhodl jsem také zadělat technologickou díru v přední podvozkové šachtě.
 
 
Přechod křídlo-trup jsem chtěl tmelit vteřiňákem, nakonec jsem ale sáhl po klasickém rozpoštědlovém tmelu. Na křídle jsem odřízl a vychýlil křidélka
 
 
Nejhorší část hrubé stavby představue lepení sacího ústrojí motorů. "Sacáky" zoufale nepasovali, ať jsem snažil sebevíc 
 
 
Ve spod je mimo jiné třeba zatmelit montážní otvory pro závěsníky, což jsem vyřešil kultinou Tamiya a řídkým vteřiňákem 
 
 
Mezi podvěšeným kontejnerem a trupem je v realitě asi taky škvíra, ovšem ne tak velká jakou nabízí stavebenice a můj výkon v lícování.
 
 
Základní lietarutury na Hawka mám dostatek
 
 
První Barva, jde o přibalenou akrylovku Revel Aqua, odstín 330 Flery Red, Silk Matt
 
 
Nanášení obtisků není zábavou pro slabší povahy, ale s Hypersolem to jde docela dobře 
 
 
Po nalepení základních "velkých" obtisků jsem vyzkoušel vytáhnout paneláž
 
 
 Obtisky, patina a dobarvování detailů na trupu není zrovna extra záživnou činností, proto je čas na detaily, tj. podvozek a jeho kryty, překryt kabiny, antény, čidla atd.. šedá palubka a velké sklo je pro Mosquito..
 
 
  I když jsou Hawky v realu vyčistěné a naleštěné, čisté podvozky by nevypadaly realisticky, ale spíš hračkovitě, tak jsem je ušpinil..
 
 
 
 ještě větší výzvou je aplikace markingu Red Arrows ze spodu. S ohledem na mechanizaci křídla se ke slovu dostává kromě obtiskové chemie  také žiletka
 
 
 Kompletní šíp, pokus o patinu a nalepený podvozek
 
 
Doplněné popisky - Hawk už stojí na svých :_)
 
 
 
 
 
 

General Dynamics F-16A Fighting Falcon

 
 
Jedná se o pokus v létě, kdy na modeláření fakt nemám čas, odpočinout si a zároveň o jednu z nejhorších stavebnic tipu v podání Italeri. Mám teď "italské" období, takže stavebnice od klasického italského výrobce se mi hodí do stylu :-)
 
Krabičku jsem kdysi pořídil kvůli obtiskům a pozděj chtěl koupit ještě nějaké doplňky, ale nakonec to bude stavba jen s pár úpravami.
 
Model by měl představovat základní jednomístnou verzi A a  zbarvení se teprve "vyvrbí". Nejvíce mne pochopitelně láká známá "Dirty Diana" v nizozemnských barvách.
 
 
 
Horní placka trupu není zrovna šťastně řešena, díl s kokpitem se dolepuje zvlášť a to sebou nese komplikace spojené s vydatným broušením a tmelením
 
 
Dalším "lapsem" je díra, která vznikne po přilepení sacího kanálu a představuje část podvozkové šachty
 
 
Rozhodl jsem pro zaslepení kousky plastikové destičky
 
 
 ..pak je potřeba trocha kytu :-)
 
 
..vybroušeno i spolu s propadlinou v přední části trupu
 
 
Interiér je řešen obtiskem palubní desky
 
 
 Sedačka..jedná se o lehce upravený odlitek z vrakoviště
 
 
 přístrojové vybavení na boky pilotního prostoru jsem si vytiskl na tiskárně
 
 
..odvrtal jsem výstřelný otvor na krytu kanonu.
 
 
Hrubá stavba - až na přechod části s pilotním prostorem, jímž výrobce řeší variabilitu verzí, je to celkem pohoda.
Kabinu jsem asi třikrát urval a nakonec musel mohutně leštit, ale to bylo způsobeno čistě mojí nechopností nikoli stvaebnicí
 
 
V barvě, na bočních krytech a na trysce pokusy o patinu, resp. o něco jako "plesnivici" - u štětcovaného modelu asi ojedinělá a možná i trochu pošetilá záležitost, ale vcelku se mi výsledek zesvětlení ploch na panelech trupu zamlouvá..
Všechny odstíny jsem si tentokrát namíchal sám, protože jsem nechtěl aby "viper" vedle jiných mých šedivek vypadal genericky..
 
 
 
Pokračování pokusů o lehké "oplesnivění" a patinu, nebo spíš "weathering". Dolepená pitototova trubice a cvičný registr, který jsem si pro spestření postavil z tyček Tamiya různých průměrů
 
 
Další pokusy o hraní  si s povrchem..
 
 
Holandskou prsatou "lučištnici" dostal do rýtí Hypersol. Obtisky jsou parádní a pokud bych uvažoval někdy v budoucnu o další F-16, koupím si levnou Italeri klidně jen kvůli obtiskům.
 
 
Montáž podvozku, ještě přidám "káble" a namaluju pracovní válce tlumičů ..
 
 
Kryty podvozku
 
 
 
 
 
 
 
 

Arado Ar  196A-3

 
 
Je to možná čtyři roky, kdy jsem z nějakého pominutí smyslů zakoupil odlévanou stavebnici traktoru, určeného k tahání německých druhoválečných hydroplánů. Nejspíš je to nějaký Hanomag.
Možná jsem byl ovlivněn návštěvou Tyrolska a náhodného setkání s festivalem traktorů v Alpském městečku Maurach, nebo za ten nákup může můj původ z malinké vesnice. Nevím.:-)
Na E-Day v Nových Butovicích jsem dostal slevu a hrdě si odnesl pár maličkých odlitků za brutální cenu domů a to byl vlastně začátek stavby Arada 196, protože za traktor prostě je třeba něco zapojit.:-)
 
 
 Prachstarý model od airfixu jde slušně dohromady, vylisky jsem vylámal z rámečku a za pomoci maskovací pásky zkušebně sestavil
 
 
 
Na traktor jsem si tedy vzpomněl přesně v okamžiku, kdy jsem se prohrabával novými krabičkami firmy Airfix a mezi nimi narazil na reedici 40 let starých výlisků tohoto slavného stroje.
Za 120 Kč jsem bez rozmýšlení koupil. Konkurence produkuje Arado daleko lépe, ale co.., když nic jiného alespoň si pořádně zamodelařím a něco nového se třeba naučím.
Nic podobného ve sbírce nemám, navíc německého ve střepinové kamufláži.
Po vylámání hlavních částí z rámečku jsem zjistil že stavebnice s ohledem na svůj věk velice slušně lícuje a má oddělená křidélka a kormidla. Negativa pochopitelně převažují.
Paneláž je provedena pozitivně, hrozně a navíc jí asi 2/3 chybí úplně. Cowling  je v zadní části napojen na trup tlustou stěnou – ve skutečnosti má samozřejmě sílu plechu a na motor je ze zadu vidět. Chybí charakteristické výfuky. Motor je jen reliéf na desce. Plováky moc nepasují a budou vyžadovat značné tmelení a  úpravy. Interiér je nulový..
V poslední době se objevily krásné dvaatřicetiny, takže je rozhodně kde brát inspiraci.
 
 Inspirativní fotka Arada ve společnosti traktoru, vozík pro měřítko 1/72, stejně jako traktor vyrábí KORA models, takže jsem jej ihned objednal
 
 
Křídlo, kromě naznačených krytů zbraní a několika revizních otvorů je ve stavebnici bez detailů, žebra na kovových částech jsou naznačena divnými řadami nadměrných nýtů. Ty jsem obrousil a na křídlo naryl panely podle výkresů a fotek
 
 
Kovovou část  křídla jsem onýtoval. Používám levné nýtovadlo 3Detail. Kde mi ujela ruka pomohl jsem si zaplavením části vteřinovým lepidlem, přebroušením a opětovným přenýtováním. žebrování na plátnem potažených částech křídla jsem zkusil napodobit zaškrabáním kulatým skalpelem.
 
 
částečně narytý trup. Na trupu sice něco naznačeno je, ale kromě stupaček a naznačení plátěného potahu toho není mnoho
 
 
Zkouška lícování křídel s trupem
 
 
Motor, jeho kryt a vrtule jsou to nejhorší, co ve stavebnici je. Na vrtuli bylo několik propadlin, které jsem musel zatmelit. Motor jsem se rozhodl vytvořit z reliéfní placky co je ve stavebnici, ptotože jsem nic podobného doma nenašel. Abych si moc nekomplikoval život, rozhodl jsem se ponechat část přepážky nad válci, aby motor hezky zapadl do krytu a já nemusel řešit jeho uchycení a stavět motorové lože. Válce mají naznačeno žebrování, ale zaslouží si naznačit zdvihátka k ventilům. Motor jsem vyřezal, největší vady přetmelil a celý doslova zalil Gunze Surfacerem. Jako základ pro další práci jsem jej nabarvil stříbrem Agama.
 
 
 
Plováky nepasují, je nutné hodně tmelit a brousit jejich spoj, čímž jsem přišel o celkem slušné pozitivní nýtování a další detaily. Na plovácích je naznačeno jejich vystužení pouze rytím, ale ve skutečnosti se jedná o profil vystupující výrazně mimo jejich siluety. Použil jsem kulatinu o průměru 1mm z produkce firmy Tamiya.
 
 
Kryt motoru jsem po vnitřním obvodu odfrézoval, síla stěny původního výlisku má skoro 2mm. Původní spojovací montážní "lištu" pro zapuštění krytu do trupu jsem ponechal abych měl pozděj kryt za co přilepit. Kryt je potřeba stejně jako zbytek stavebnice narýt.
 
 
 
"Helmuti"  :_). Angličani mají jako národ určitě spoustu historických důvodů, proč nemít rádi Němce. Nevím jestli se to projevilo i tady, ale po zvětšení obličejů pilota a střelce, jsem dostal záchvat smíchu:_) Zde posádka v základním nátěru. Mám trošku pro "panáčky" slabost , takže v mém Aradu rozhodně budou sedět:_)
 
 
A zde pokus o jejich nabarvení, fotky hezky ukazují na čem budu muset ještě zapracovat
 
 
 
 
 
Začátek pokusu o vytvoření interiéru. Celý vnitřek jsem nejprve odfrézoval kulovou frézou aby ho alespoň trochu srovnal. Potom jsem dolícoval díl představující palubní desku, ten má tvar jako by ani nebyl z této stavebnice, a nanesl obtisk. Přepážku s radiostanicemi, sedačku, kulomet stejně jako piloty budu lepit až budou spojeny obě poloviny trupu. Nakonec jsem nanesl základní nátěr RLM 02.
 
 
 
Zkouška lícování polovin trupu s upravenými plováky. Kromě přerytí trupu, jsem se snažil naznačit i lana pro zavěšování na palubní jeřáb resp. katapult. Použil jsem měděný drát
 
 
žádný slušný devítiválec jsem mezi vraky nenašel a tak pokračuji v snaze vystrouhat něco z těchto polotovarů :_). Aby předek motoru alespoň trošku evokoval realitu, dolepil jsem "filtry" z trubičky od "ušátka". po doplnění zdvihátek ventilů, nabarvení a patině bude hotovo. Rozvod ke svíčkám a výfuky řešit nebudu.
 
 
 Drak je kompletní. Slepeno, zatmeleno a vybroušeno. Přepážku za motorem a za prostorem střelce jsem vytvořil pomocí plastové destičky
 
 
Doplňování prostupů posádky jsem započal s berany řízení. Ty má Airfix i v letité stavebnici provedené moc hezky. Bylo ovšem třeba změnit jejich uložení, aby více odpovídalo realitě. Nad palubní deskou vzniká nesymetrická spára daná rozdílnou tloušťkou stěn trupu.
 
 
Ze spodu chybí rytí na cetroplánu. Panely jsem se rozhodl nahradit plastovými destičkami, které pomohou vystužit spoj polovin trupu. Rozhodl jsem se nepoužít pumy ze stavebnice, protože ty se moc nepovedly a raději zhotovit vlastní závěsníky. K tomu je ovšem potřeba zatmelit obrovské  otvory pro původní montáž bomb.To jsem udělal tím způsobem, že jsem do ovorů zalepil kulatinu odřiznutou od původního závěsníku a pak celé "zatáhl"vrstvou kytu.
 
 
 Nakonec jsem drak slepil s plováky a po obroušení a vyleštění natřel spodní plochy.
Trochu jsem se bál o osud nýtování na křídle, ale nakonec to dopadlo dobře.Vedle závěsníků jsem ještě vytvořil samodomo trupový kulomet, který výrobce zcela opomenul. Zastavěl jsem motor a jeho kryt .Koncovky výfuků si nechávám až nakonec.
 
 
 Na plováky jsem aplikoval střepinovou kamufláž - chtěl jsem si odzkoušet jak se mi bude malovat. Kontrast obou odstínů zelené je však malý a na této tmavé fotce není patrný vůbec. Na plovácích se chystám vyzkoušet metodu zvanou "chiping" ,tedy odřeniny malované štětcem.
 
 
 Nalepený cowling - dobře je vidět pohled ze zadu na odfrézovanou vnitřní hranu. Mojí představě to hodně pomohlo. Osazení pro spojení krytu s trupem jsem ponechal. Příště bych takovou věc řešil jinak. Rozdíl v tloušťkách stěn trupu jsem vyřešil vložením destičky, která bude sloužit jako držák zaměřovače a také přípravek pro lepení kabiny.
 
 
 Celkový pohled na zatím dost ošklivé Arado
 
 
Přepážku mezi prostorem pilota a střelce jsem také chtěl nějak domyslet. Nakonec jsem si pomohl triky, které jsem si vyzkoušel už na "švalbině" . Přístroje naznačené pomocí reliéfu jsem obrousil a na jejich místo nalepil ciferníky vystřižené z fotopapíru. Místo pro radiostanice jsem zakryl námořní mapou vytištěnou na jemném papíře. Všechno vybarvil a dolepil do kokpitu
 
   
 
Pilot s navigátorem jsou na místě :-) Mapa představuje Francii
 
 
Kokpit je i tak trochu prázdný, proto se snažím o dovybavení. Vyrobil jsem si popruhy pro zavěšení zásobníků pro kulomet na boky prostoru navigátora. kabel elktroinstalace - spíš pro efekt. Kulomet ze stavebnice není nic moc. Na cestě by už měla být kovová náhrada. 
 
 
 
 Překryt kabiny odpovídá době vzniku stavebnice. Je extrémě tlustý, což jsem se někde snažil napravit, někde ne. Rámování je po letech lisování patrné jen na přední části, proto jsem při barvení postupoval jako bych rám stříkal. Rámování jsem vykryl proužky pásky a natřel nejprve barvou interiéru.
 
 
 
Překryt si bohužel vyžádá tmelení hlavně v oblasti štítku..
 
 
 
 Zkouška lícování odhalila také problém s vrtulí, na té budu ještě pracovat
 
 
Arado a traktor potřebují vozík a také doplnit vysostné označení podle skutečnosti. Vše potřebné již dorazilo. Z vozíku přiliš nadšený nejsem, ale to může být způsobeno nedostatkem zkušeností s lepením odlévaných stavebnic.
 
 
Arado kompletně v barvě. Bohužel mi vyšlo trošku tmavší, než jsem čekal
 
 
 
Obtisky jsem použil ze stavebnice + svastiky z aršíku Propagteam. Hlavně kříže na křídle vyžadovali, díky mému hlubšímu rytí, aplikaci většího množství kouzelných vodiček..až na to, že mi Hypersol vyžral díru přes obtisk až na plast to dopadlo dobře :_)
 
  
  
Aršík obsahuje většinu popisek, chybí pouze věci na křídlo, kryty zbraní atd.
 
 
 
..před dokončovaími pracemi. Patinu chci trošku přehnat, aby vynikla práce s nýtováním a rytím.Je potřeba trošku odřít žebříky na předních vzpěrách plováků a zaprášit cowling.
 
 
 
Pustil jsem se do vozíku. Mála znalost práce s rezinem se projevila hned na začátku tím, že jsem rozlámal všechny drobné díly při snaze je vyříznout z blány. Nakonec jsem však vteříňákem dal všechno dopořádku. Zatímco ze začátku jsem byl, jak z traktoru, tak i s vlečky dost rozpačitý, především s ohledem na jejich pořizovací cenu, teď mě naopak lepení začalo hodně bavit. Po začištění všechno krásně pasuje a pokud se podaří dát obě věci do kupy pozvednou můj lepicí výkon na Aradu a dost výše :-)
 
Na kvalitu odlitků Kora models dohlíží Simona Krainová :-)
 
 
 
 

 

Boeing X-32A "JSF"

 
" Účastník konkurzu JSF (Joint Strike Fighter), popré letěl roku 2000. Netradičně řešený letoun s velkým vstupem vzduchu pod kabinou a delta křídlem bez SOP. První kus X-32A (verze pro letectvo) byl posléze přestavěn na námořní X-32C. Druhý kus X-32B byl demonstrátorem verze s krátkým startem a kolmým přistáním, čehož bylo dosaženo soustavou pohyblivých trysek "
 
 
 
 
Poslední stavebnice sezóny 2011, kterou bych rád dal dohromady za víkend až dva - tedy do vánoc, je tahle "zrůda" z původní produkce firmy Italeri, přebalená do krabice Revell z nabídky bazaru v Pštrosovce za pár desetikorun.
Z lásky k prototypům jsem už vyznal, a tak si rád postavím další modernu, která bude ve vitrínce vhodným doplňkem k letos postavenému YF23 a k dalším plánovaným "stealthům".
 
Tvarově se jedná o hodně neortodoxní letoun, který prohrál v soutěži programu "JSF" s budoucí náhradou letounů F-16, F/A - 18, "Harrierů" a dalších..
F-35 Lightning II.
Stejně jako v případě výrobce Lockheed Martin měl Boeing postaveny dva demonstrátory označené jako A a B.
Verze A představuje standartní stíhač, zatímco B variantu pro námořnictvo s kolmým startem.
 
Od migů 19 a jiných řezanin si snad odpočinu, protože na tomhle nechci upravovat (skoro) vůbec nic, a to i přesto, že stavebnice je údajně tvarově špatně v partii přídě, má špatnou polohu křídla, které mělo by být asi 6mm vepředu, atd.
Na kolik se tomuto rozboru dá věřit si netroufám předpokládat, už proto, že výkres tohoto prototypu je nedostupný a tak se dá čerpat pouze z fotek, nebo filmových dokumentů..
 
Více k drastičtějším úpravám se dá najít zde: http://designer.home.xs4all.nl/models/jsf/jsf.htm
Rozhodl jsem se že se spíše než řezání budu věnovat tvorbě detailů a povrchu. Stavebnice X32a tvarově rozhodně připomíná a víc řešit nehodlám.
 
 
walkaround:
 
 
 
 
 
 
 
Snímek,který pěkně ilustruje brutální design vstupu vzduchu k motoru
 
 
Velkostní porovnání s YF-23, drak jsem si pro zkoušku lícování slepil páskou
 
 
Stavebnice umožňuje otevřít zbraňovou šachtu s maketou střely AMRAAM a pumou JDAM, čehož hodlám využít. Sedačku nahradím odlitkem Pavla, stejně jako v případě YF-23
 
 
Kokpit, stejně jako u YF-23 jsem ho pojmul jako omalovánku
 
 
 
Vstup k motoru je v rámci možností povedený. Spáru mezi polovinami jsem se rozhodl neřešit..
 
 
 
Zbraňová šachta a výstupní ústrojí motoru zalepené do spodní části draku
 
 
Zbraňová šachta, puma a raketa ..při barvení zbraní jsem popustil uzdu fantazii aby Boeing vypadal krvelačně:_)
 
 
Kokpit a vstup vzduchu se závažím nalepené do horní části "placky"
 
 
Finišující hrubá stavba. Obě části trupu se musí lepit postupně, osvěčil se mi způsob od zadu do předu, kdy přední plechování pod motorem relativně slušně lícuje s horní částí..
 
 
..i tak je potřeba trošku tmelit ..ale protože jsem podle posledního vydání modeláře trubka a používám rozpouštědlový tmel, tak to možná jednou nebude stačit, anebo možná jo :_)
 
 
Zkouška vyvážení, nechtěl jsem opakovat chybu z YF-23, kde jsem díky těžkým kormidlům spoustu olova do přídě dával zbytečně..zde zatím všechno v pořádku..
 
 
Zbarvení jsem řešil vlastní namívchanou směsí šedé. Náběžné hrany kormidel jsou v "Ghost Grey" , náběžná hrana křídla a některé panely potom ve světlé stínové šedé. Krytky jsem se rozhodl řešit až při patině. Domaloval jsem záblesková světla a majáky.
 
 
V základním nátěru ..kokpit tentokrát zavřený
 
 
 
Ačkoliv se jedná o stavbu prototipu, je třeba počítat s tím, že se s ním poměrně intenzívně létalo, což je vidět na muzealních kusech.
Je zřejmé opotřebení provozem, jsou vidět rychlošrouby na odnímatelných panelech,tmelení někerých částí draku, špinavý podvozek atd. Takže jsem vše snažil v rámci mých schopností naznačit
 
 
Podvozek i s patinou. Ještě jej čeká dovybavení kabeláží
 
 
 
 
 
 

Avia B-35 

Podle mého skromného názoru je Avia B-35.1 nejhezčí předválečné letadlo. Abych zkusil zase něco jiného a doplnil menší sbírku avií, rozhodl jsem se slepit obsah další stařičké krabičky z produkce Kovozávodů Prostějov. Jako pramen použiju publikaci od vydavatelství MBI a pár stažených věcí ze sítě. Uvidím jak se mi bude chtít Avie upravovat, začal jsem relaxací u začišťování hlavních dílů trupu a křídel.
 
 
 
Původní kovozávodský návod s nádechem nostalgie
 
 
 
Linky :
 
http://www.alfa7.cz/mil/kits/B-35/b-35.htm - tady je stavěcí článek s popisem úprav modelu KP a s hezkými fotografiemi
 
 
 
 
Nahrubo začištěné výlisky hlavních částí, odtoková hrana křídla je zdeformovaná
 
 
 
Zkouška lícování trupu a krytu motoru
 
 
 
Díly interiéru budou potřebovat nemalou péči, kozlík zřejmě úplně nahradit, sedačka a palubní deska pak "naostřit"..na kniplu se snažím odstranit přesazení formy. 
 
 
 
Vrtule - po vyproštění z otřepů a vybroušení tvaru jsem ji doslova zalil Gunze Surfacerem pro srovnání hrubých nerovností na kuželu a kořenech listů
 
 
 
Do vrtule je třeba narýt linku oddělující kryty
 
 
 
Odvrtané výfuky
 
 
 
Vrtule s pokusem o naznačení dřeva, jako užitečná pomůcka mi opět posloužil kolíček z květinářství na přichycování přání.
Dřevo jsem udělal pomocí základu z odstínu dřevo a patinátoru Agama.
 
   
 
Sedačka - lehce odfrézováný materiál, upínací pásy z plechu ze svíčky, spodní jsou ze zbytků leptů
 
  
 
Trup nahrubo v kopě, na většinu spár (pokud se nedaly vyplnit plastem) jsem použil zelený tmel Squadron
 
  
 
Na spáru mezi křídlem a trupem je třeba použít plast, vyšlo mi zhruba 0,4 mm tloušťky na destičku, naštěstí ma B-35 poměrně jednoduchou geometrii, takže se postupným broušením dá křídlo celkem bezproblémů zalepit ve správné poloze. Materiál vymezovacích destiček jsem vzal z víček na kafe sebou :)
 
  
 
Po slepení vznikne další velká spára ze spodu, vyplněná destičkou, tentokráte je materiál z výstražné tabulky
 
 
 
Podvozek. Ačkoliv jsem si přečetl že je lepší kola dolepit do "bačkor" až po nabarvení celého modelu, nakonec jsem na to šel jinak. Na kolech se nejvíc podepsal problém s přesazením formy. S jedné strany jsou otvory posunuty až o 2 mm mimo osu.
 
 
 
Finišující hrubá stavba, to málo co je na stavebnici znázorněno linkami vystupujícími nad povrch jsem přeryl do negativu
 
 
Interiér ze stavebnice jsem moc neměnil, doplnil jsem pouze nově zhotovený kozlík, pedály, upravenou sedačku, knipl a předělanou palubní desku
 
 
Zkouška lícování pilotního překrytu (který jsem předtím rozřezal), ani tady se bez plastových destiček obejít nedá
 
 
Tmelení a broušení přechodu mezi zadní části překrytu a trupem. Podvozek už je na svém místě, ale přechod z bačkor do křídla je třeba zatmelit
 
 
Geometrie "pětatřicítky" je jednoduchá. Tady je vidět předělaný chladič a další dovrtané větrací otvory.
 
 
Avia připravená na barvení
 
 
 
 
 
 

Avia S-199

 
 
 
Pohnutky vedoucí k lepení této vykopávky jsou velmi podobné, jako u po válce smontovaného Me262.
Pro mně je "mezek" nejhezčím tunningem Me109. Ať si o tom myslí kdo chce, co chce :-).
Stejně jako "turbínu" jsem si "mezka" chtěl vždycky postavit. Pamatuju se, jak jsem ho záviděl spolužákovi na základní škole, a jak jsem se mu v duchu smál, jak tragicky ho upatlal. Později, když pro mě už neexistoval absolutně žádný problém si "mezka" koupit, mě spíš zajímaly spolužačky :-)
 
 
 
Inspirován úžasnými výtvory ze starých kovozávodů, pana Rašky z modeláře č.2 z roku 2008, jsem se pustil do díla.
Rozhodl jsem se pro použití sady plechů ZOOM pro Revell a jako základ motoru Jumo použiji odlitek od CMK.
Přerývat budu jen hlavní linky. Původní paneláž a nýtování jsem se rozhodl zachovat, protože se mi docela líbí.
 
Linky:
 
 
 
Nasucho poskládaný drak "mezka"
 
 
Oddělení křidélek a klapek je ve stavebnici tragické, přeryl jsem jej do obdelníkového tvaru rydlem Tamiya a přetmelil. Rovněž je třeba zatmelit spojnici obou dílů křídla, která je dost nešťastne řešena a u koncovcýh oblouků vzniká velká spára.
 
 
Kormidla jsem oddělil (až na směrovku, ta je dělená už ve stavebnici) V místě dělení ještě potřebují trochu tmelu a broušení.
 
 
Nejhorší díl původní stavebnice KP, je překryt kabiny. Je poškrábaný a rozplizlý. Oddělil jsem štítek od pohyblivé části, následovat bude leštění a dost možná i hrátky s acetátem.
 
 
Vrtule charakteristická velkými lopatami listů je hezká, přesto jsem se rozhodl přetmelit místo jejího spoje s kuželem kvůli nehezkým nerovnostem.
U skutečného "mezka" je mezi listem a základnou kužele otvor.
 
 
Odlitek motoru CMK. Nechtěl jsem přiliš stenčovat stěny trupu, takže jsem zabrousil jeho přední část, která nebude viditelná.
 
 
 
Přepážka je samo-domo, je třeba jí doplnit o rozvody, zapalování, kulomety a motorové lože.
 
 
 
Těleso motoru  jsem natřel podle vystaveného originálu ve Kbelích, jen trošku světlejším odstínem, abych ho později mohl zašpinit.
 
 
Nádrž a zbraně vyžadují razantní úpravy.Nádrž je přerytá. Hlavně jsem nahradil injekčními jehlami.
 
 
Planžeta leptů Eduard pro Me 109G
 
 
Palubní deska - sendvič ze tří plechů
 
 
 
plechové bočnice interiéru
 
 
 
 
Interiér...po dolepení ovladání vyvážení, plnicího tlaku, zaměřovače a vystínování bude kompletní
 
 
Porovnání se "švalbinou"
 
 
Hotová vrtule a motor
 
 
Nádrž - šel jsem cestou svého oblíbeného triku, protože bude "mezek" komplet zelený, udělal jsem jí kovovou. Použil jsem Agamu odstínu silver a školní vodovku místo washe.
Spojení polovin trupu si vyžádalo ve střední části vlepení destičky 0,3 mm.
 
  
 
Přechod křídlo/trup - vzhledem k tomu, že chci zachovat původní pozitivní paneláž na křídle, nezbývá než vše pečlivě slícovat. Napojení trupu je třeba snižit asi o 1 mm v místě nejvyššího profilu.
 
 
...přesto jsem nakonec musel přechod tmelit
 
 
 
Pokus o vlastní výrobu trupové výzbroje..kulomet jsem jednoduše vystrouhal z plastového profilu a odvrtal hlaveň a chladící otvory
 
 
Při kompletování draku jsem také dolepil boční lapač vzduchu, který jsem před tím odvrtal a stenčil jeho stěny. Bohužel vyřešení  spáry mezi lapačem a trupem představuje delikátní záležitost s ohledem na to, že jsem nechtěl poškodit okolní detaily.
 
 
Po vytmelení a vybroušení největších nedostatků...odlitek motoru už je na pevno v trupu. Na spoje jsem použil americké průmyslové vteřinové lepidlo od firmy NCH. Lepidlo má výhodu ve větší pružnosti oproti běžným kyanoakrylátům
 
 
 
Odvrtávám výfuky...ačkoliv jsem vybaven vším potřebným "vercajkem" stejně to moc nejde..na vině jsou samozřejmě ruce a taky dost měkký plast
 
 
Kola podvozku po patině, záměrně jsem udělal disky v šedé barvě
 
 
 
První fotky v barvě - oproti konci hrubé stvby jsem musel dopasovat štítek kabiny, spolu s tmelením a broušením mi to zabralo asi 2 hodiny, a dolepit výfuky - použil jsem černou barvu, ale budu je dál patinovat.
 
 
Zelená R1 představuje základ, na který příjdou obtisky, dále chci pokračovat zesvětlením krytek a zvyrazněním nýtů.Zatím to vypadá že se mi podařilo hezké pozitivní nýtování od výrobce zachovat..
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Avia CS-92

 
Tenhle příspěvek do mého modelářského deníčku a možná ( když to dobře dopadne) i do sbírky, by se mohl jmenovat "podivné dědictví", nebo třeba by mohl být o tom, že se mi splnil sen z dětství, kdy jsem asi ve věku jedenácti let koukal na obrázek krabičky v časopise ABC a hrozně tuhle tehdehjší novinku chtěl, ale v sámošce ve vedlejší vesnici měli jen kovozávody, sice jen za 12 korun, ale i tak..
 
Ale teď vážně. Krabička obsahující fousaté výlisky firmy Heller balené výrobním družstvem Směr Praha se ke mě dostala jako součást obsáhlé sbírky starých kitů z osmdesátých let a příjde mi škoda si jí pouze prohlížet nebo dát do popelnice, a tak jsem se rozhodl,
že si Me 262 v poválečném československém markingu postavím.
 
Stavebnice pro mě představuje podobnou výzvu jako staré KP, nebo airfixy a i když je to ojedinělý názor, myslím že, právě na těchto věcech se člověk naučí modelařit víc než na současných výkřicích módy z Asie.
 
Rozhodl jsem se model přerýt do negativu a onýtovat, předělat interiér, použít odlitek motoru a barevné lepty do kokpitu, otevřít překryt kabiny,atd...
 
 
 
 
 
 
Materiál k zábavě - stařičká stavebnice družstva Směr v originálním balení , plechy Eduard pro stavebnici Revell a odlitek motoru z produkce Quick Boost
 
 
 
 
Odkazy:
 
Částečně narytá polovina trupu
 
 
Odlitek zapuštěný do poloviny křídla, k rozměrové kompenzaci jsem použil plastovou destičku o síle 0,5 mm, tak, aby motor seděl v ose
 
 
Kabinu jsem rozřezal, kola jsou hrozná, proto jsem se rozhodl vyměnit disky za plech a vzorek napodobit narytím žiletkovou pilkou
 
 
Centroplán přerytý a připravený na nýtování
 
 
Interiér - původní vana z výlisku Směr doplněná plechy pro "áčko" , figurkou navigátora z vrakoviště (nejspíš nějaký Airfix) a mapou od minimali productions. Kabeláž a přístroje v zadní části jsou vlastní výroby. Pár detailů ještě chybí. Po dolepení bude následovat drybrush a odřeniny.
 
 
 
Interiér vlepený do trupu, ještě chybí zaměřovač a lehký drybrush pro zvýraznění barevné hloubky, za pilotním prostorem jsem se snažil alespoň naznačit vnitřní konstrukci trupu pomocí pásků se štítků od kalhot Marks and Spencer :-)
 
 
U podvozku z prachstaré stavebnice jsou plechy eduard neodcenitelné. U hlavního jsem použil tlumiče bočních kmitů, u přední podvozvozkové nohy disk ..Na všech kolech jsem naznačil vzorek pomocí žiletkové pilky.
Na přední noze je evidentně ještě na čem pracovat ..např. odříznout přesazení formy (které bych bez fotky ani neviděl)
 
 
 
Hlavní části v procesu přerývání, trup ještě není uzavřen.
 
 
Výroba odklopné zadní části překrytu, tedy naroubování odříznuté části kabinky ze stavebnice na odříznutou a odfrézovanou část trupu, která byla ve skutečnosti součástí překrytu. Tady si výrobce hodně ulehčil práci..(nebo nepočítal s tím, že by někoho napadlo kabinu otevírat) při nápravě jsem si řekl, že když to dokáže pan Tamiya (spojení čirého a normálního plastu v jednom díle), tak to musím taky zkusit :-)
 
 
Zástavba motoru po zabroušení a vytmelení korekčních destiček. Motor už je v základním nátěru tvořeném leštitelnou pastou Agama
 
 
Začínám také s druhou turbínou - kužel na vstup je bohužel šišatý a chybí mu otvor na přídi. "osoustružil" jsem jej ve vrtačce a otvor odvrtal. Pro barvení jako držák se náramně hodí mini kolíček z květinářství :-)
 
 
Druhý motor, tedy plně zakrytý, aby velikost obou jednotek alespoň přibližně odpovídala, je třeba jej zmenšit a zjemnit
 
 
Spojené poloviny trupu ještě čeká další dolaďování, jinak je přeryto a zatmeleno. Snažil jsem se napodobit styl tmelení jako u skutečného letounu, kde bylo vytmeleno vše, včetně nýtových řad. Faktem ale je, že na skutečném letadle jsou i nýty patrné..jak je dobře vidět na exponátech obou verzí v muzeu ve Kbelích.
 
 
Protože při broušení motorových gondol a jejich napojení do křídla logicky zmízí krytky na křídle nad nimi, rozhodl jsem se je nahradit vlastními z plastových destiček, protože jsem na přerývání (pro mě) složitých tvarů rezignoval a chtěl jsem si vyzkoušet zase něco jiného.
 
 
 
Po zabroušení nebudou vypadat tak hrubě.
 
 
 
Finišující hrubá stavba - pro kontrolu geometrie jsem použil výplň krabice od notebooku.Bylo třeba ještě odvrtat fotokulomet na přídi a dolepit štítek kabiny, který nesedí příliš dobře. Přechod křídlo trup je na to, že se jedná o 30 let starou stavebnici, poměrně lehce řešitelný - při dobrém slícování nebyl prakticky potřeba tmel.
 
 
 
Pokračující výroba podvozků, resp.barvení nohou a plechových disků eduard s využitím starého leštítka
 
 
Antény a část drobotiny jsem tentokrát přilepil už před barvením
 
 
K barvení jsem přistoupil bez experimentů - použil jsem RLM02 od Agamy, při dobrém naředění barva nedělá žádné potíže ani při štětcování. Motor jsem  dobarvil několika variacemi stříbrné a zašpinil washem a pigmenty
 
  
 
Další "peckou" jsou obtisky. Znaky jsou z aršíku Tally Ho!(nevím přesně jakého). Kódy a popisky se snažím získat z původního aršíku pamatujicího Husáka v plné životní formě. Po vybělení je třeba je seříznout, tak aby přesah krycího laku byl co nejmenší.
 
  
 
Kódy pocházející z originálního aršíku po vydatném a ne zcela úspěšném 2 měsíčním bělení, znaky pochází z aršíku Tally Ho!
Kryty podvozku jsou "zdobeny" stopami po vyhazovačích (dokonce jsou zakreslené i v návodu), které je třeba vytmelit a zabrousit.
 
 
 
Kola jsem dovybavil plechovými disky a rytím se pokusil znázornit vzorek. přidal jsem patinu pomocí černého "washe" a běhouny pneumatik zašpinil žlutou šminkou Tamiya
 
 
 
Pokračující práce na rámování překrytů..
 
 
 
Po barvě a obtsicích přichází na řadu další práce s povrchem - moje snaha o patinu. Nejprve jsem výrazně zesvětlil některé menší krytky na trupu a křídlech, základní odstín RLM2 jsem smíchal s kapkou světle šedé. Na porvch vystupujicí detaily jsem zvýraznil černou šminkou Tamiya, středy panelů jsem zesvětloval světle šedým přiípravkem stejného výrobce. Spáry jsem napustil "dark washem" a obyčejnou tužkou. poté jsem ještě výrazněji zašpinil "stupačky" .
 
   
 
Přes veškerou snahu a velký počet olůvek v přídi se mi nepodařilo "vlaštovku" vyvážit, proto jsem si pomhol výrobou stojánku z plexiskla a kousku resinu, jako materiál jsem použil osvědčený kryt CD. Nevypadá to sice modelově, ale nechtěl jsem model stavět na podložku.
Po dolepení překrytů pilotních prostor, podvozkových krytů a antény, bude hotovo..
 
 
 
 
 
 

Northrop YF-23 Black Widow II

 
 
Rodinka "stealth" z mého kytníku :_)
 
 
 
Letadla jako F-16 nebo Me-109 mi nedokážou zrychlit tep i když jsou nepochybně přitažlivá, vykoná, s modelářského hlediska snadno dosažitelná..vyrábí je skoro každý a jejich stavebnice jsou jistě krásné...
Ale jinak je tomu u všelijakých prototypů, zvláště těch moderních, tj. někdy od padesátých let. Ty mi naopak připadají nesmírně vzrušující.
I to je důvodem, proč se jejich "patlání" po návratu k modelařině nebráním, ale naopak je vyhledávám a vedle starých stavebnic ne příliš protěžovaných tipů patří k oblíbeným cílům mého snažení.
 
Ve sbírce mám věci jako je prototyp V22 Osprey, POGO, F105 Arrow a z nedávné doby Rafale A.
Vždy to začíná stejně. Někde v obchodě narazím na krabičku s exoticky vyhlížejícím ptákem na víku  a za třetinovou cenu stavebnice mainstreamového tipu a nakonec koupím.:-)
To stejné se mi stalo i s "černou vdovou" ,která  podle všeho představuje  jeden s nejlepších bojových letounů, který byl kdy postaven.
 
Letadlo je nejvíce "Stealth", nejrychlejším strojem na světě v letu bez přídavného spalování ...podle mnoha odborníků výrazně převyšující pozdějšího vítěze soutěže o náhradu F15 letounu Raptor. Rozhodla prý menší obratnost při nižších rychlostech, sdružená zbraňová šachta a vyšší složitost a náklady na údržbu i nákupní cena - vyšší než u F22.
Podle jiných než oficiálních názorů rozhodla spíše politika a lobby..
 
To nejzajímavější na tom všem je, že ačkoliv byly oba prototypy odtaženy po soutěži do muzeí, nejen že většina taktických údajů je stále utajována, ale nakonec to vypadá že Američané nakonec černou vdovu z muzea znova rozlétají..Raptor se totiž v lecčems zdaleka nepovedl..
 
 
 Výrobce Shangai Dragon mi není příliš znám, ale předpokládám, že se jedná o čínskou pobočku japonského výrobce.
"Vdova" je první krabičkou od tohoto výrobce, kterou jsem kdy držel v ruce a nejspíš se shoduje se stejným výrobkem prodávaným pod značkou Dragon.
Už v Olomouckém modeláři ve Stracené ulici (kde jej měli v komisi za 150,-Kč) jsem zjistil,že výlisky jsou čísté s negativně rytou paneláží (poněkud "rozplizlou"). V krabičce není mnoho dílů, pouze dvě placky tvořící drak letadla, kormidla a rámeček s detaily interiéru a podvozky, poměrně hezké, i když tlusté čiré díly a byly přiloženy také dva aršíky obtisků - jeden pocházející ze stavebnice Italeri s lepším soutiskem a jemnějším lakem.
Za 150,- zadarmo. S vidinou relaxu mezi stavebně složitějšími kousky jsem nezaváhal a zakoupil.
 
 
 
Zatím se jako nejproblematičtější jevilo vyproštění velkých dílů z rámečku, vtoky mají v průměru asi 3 mm, nic horšího se asi nobjeví
 
 
 
 
Představa úplné pohody vzala, jako vždy, za své přesně v okamžiku, kdy jsem našel alespoň trošku slušnější výkres a viděl walkaround druhého prototipu. I podle strohých výkresů z netu chybí asi polovina rytí a povrchových detailů. Tvar přídě je trochu odlišný, což je zřejmé v porovnání s fotografiemi.
Na rozdíl od Italeri neumožnují výlisky Dragon otevřít pumovnici - zbraňovou šachtu, což je škoda, ale doufám, že si to plně vynahradím u stavby F-117 Nighthawk od Academy, která mě čeká co nevidět :-)
Interiér je, v rámci možností, slušný. Nelíbila se mi sedačka, a tak jsem jí nahradil odlitkem Pavla Models.
Na amerických diskuzních fórech jsem se dočetl, že kokpit je možné doplnit barevnými plechy Eduard určenými pro F-15E.
Může to tak být, protože skutečné letadlo má spoustu systémů adoptovaných z F15 a F/A 18, ale já dal nakonec přednost vlastním rukám, štětcům a barvám.
Palubní desku jsem použil ze stavebnice, i když realitě přiliš neodpovídá, "rozsvítil"  displeje a v rámci jejího vlepování do placky trupu, vystrouhal z výstražné tabulky přepážku na kterou jsem jí dolepil. Přišlo mi to, jako výrazně hezčí řešení než nechat torzo od firmy Dragon vlát v prostoru. Desku jsem ještě doplnil o "pás" elektromechanických přístrojů z filmové folie.
 
 
Vývoj interiéru - sedačka Pavla models doplněná o rámování z původní "židle" Dragon
 
 
část vstupního ústrojí motorů, ve skutečnosti zřejmě pozlacená - použil jsem pastu Agama odstínu mosaz, zapustil wash s obyčejné vodovky a lesklý lak
 
 
Vstupní a výstupní ústrojí k motorům také příliš neodpovídá realitě.
Keramické desky tepelné ochrany na výstupní části jsou naryté jen v jedné rovině. Ve předu pro změnu neodpovídá barevné schéma v návodu popisující jejich zbarvení.
Na vstupu jsou u skutečné mašiny  mřížky a perforace ( jedná se o zařízení nahrazující ořezávač mezní vrstvy, v případě YF23 je mezní vrstva vzduchu odsávána) zřejmě zlacené, což jsem vyřešil leštící pastou Agama odstínu mosaz, kterou jsem aplikoval na holý plast. Spáry jsem " zalil" černou vodovkou a přelakoval akrylovým lesklým lakem.
 
 
překryt má problém, odklopná část je o dobré 3 mm vyšší než štítek
 
  
 
Kokpit je ve stylu "omalovánka" , od začátku se snažím rozbít fádní šedou tohoto prototipu. Displeje jsem se rozhodl rozsvítit :-)
 
 
 
Výstupní ústrojí skompletované na horní "placce"  draku. na barvení jsem použil střibrnou akrylovku a černý pigment/patinátor Agama vetřený do povrchu  uchátkem upnutým do vrtačky
 
   
 
Výstupní trysky by v ideálním případě chtěly nahradit uvnitř trupu přepážkou s kruhovým otvorem a nazančeným mechanizmem turbíny, ale nakonec jsem ponechal řešení výrobce a věnoval se barevné úpravě.
 
"Vdova" nahrubo v celku
 
 
 
"Placky" tvořící kompletní drak letounu sedí vcelku slušně, jen na levé straně jsem měl zkroucené křídlo (pomohla hrubá síla a horká voda).
Tmelit je třeba v přední části a v oblasti umístění čepů kormidel, i když tam by se tmelení dalo vyhnout, pokud bych byl pečlivější při lícování na sucho. Kormidla jsem vlepil mezi placky podle návodu na jejich čepy - zde výrobce patrně očekával, že by při pečlivé práci mohla zůstat pohyblivá, což je pochopitelně nesmysl, ať už kvůli přesazení formy na části čepů která patři mezi poloviny trupu, tak kvůli hmotnosti kormidel, která by nutně vedla k jejich postupnému "vyvyklání".
 
Stávající rytí je třeba prohloubit a doplnit alespoň další  hlavní linky
 
 
Droboť - není toho moc, podvozky jsem upravil - pro oživení jsem alepsoň doplnil  rozvody z drátků
 
    
 
"Vdova" v  procesu tvorby povrchu
 
   
 
 
 
 

 

H.S. (Folland) Gnat Trainer T.Mk.1

 
 
Velký vzor spadá do oblasti mého zájmu o bristké konstrukce z 50 - 70 let.
 
Je to hodně slavné letadlo, proto udivuje, že dlouhodobě stojí mimo zájem výrobců kitů.
Zřejmě osud všech významných cvičných a akrobatických tipů proudové éry, snad s výjimkou Hawka a L-39 Albatros, čeká na slušné a moderní zpracování přehršel předloh, jako jsou Fouga Magister, Alpha Jet a další..
Neobstojí ani argument že se jedná o nezajímavou předlohu, protože si nevystřelila.
Stíhací předchůdce této cvičné mašiny byl poměrně úspěšný bojový letoun sloužící v Indii, Jugoslávii a ve Finsku.
 
V měřítku 1/72 se tento kolibřík vyskytuje pouze jako vykopávka od firem Airfix a Matchbox, co se týká původního stíhače, je situace ještě "tragičtější" , protože tam je možné stavět jen drahé a těžko sehnatelné resiny z Anglie.
 
Cvičná verze stála u zrodu jedné z nejlepších (dost možná nejlepší) a nejslavnějších armádních akrobatických  skupin všech dob  " The Red Arrows " - http://www.raf.mod.uk/reds/
 
 
 
Zajímavé odkazy :
 
http://www.military.cz/british/air/post_war/Folland_Gnat/folland_gnat.htm - historie stíhací verze F.Mk.1, popis služby u zahraničních uživatelů atd..
 
http://www.military.cz/british/air/post_war/Folland_Midge/folland_midge.htm - historie a popis letadla Folland Midge, zakladatele rodiny letadel Gnat.
 
http://www.military.cz/India/air/Ajeet/ajeet.htm - popis Indické licenční varianty letounu Gnat, postrachu letounů Sabre.
 
 
http://www.thunder-and-lightnings.co.uk/gnat/walkaround.php - skvělý "walkaround" na mojí oblíbené stránce Thunder and Lightnings
 
 
Gnat pro mě přestavuje i půvab ve formě tři roky staré vzpomínky na moji návštěvu Indie, kde jsem jej viděl jako památník bojů s Pakistánem.
Poslední zajímavostí, kterou zmíním je častá účast tohoto tipu ve filmu, námátkou třeba "Žhavé výstřely" , nebo "Fantomas kontra Scotland yard"
Protože si v budoucnu snad postavím Hawka v barvách The Red Arrows, rozhodl jsem se slepit Gnata ve cvičném kabátě RAF z druhé poloviny šedesátých let.
Stavebnici  Airfix (přebal s názvem Red Arrows Gnat)  jsem pořídil na Vášově burze, ještě v době kdy se pravidelně konala v hospodě Veranda, za nějakou legrační cenu, tak do padesáti korun.:-)
 
 
Takto vypadaly boxarty od dob co Airfix Gnata vydal, tj. od ranných sedmdesátých let, dnes se prodává jako tvz"starter set" včetně barev a štětce, a ačkoliv se nepovažuji za nějak zkušeného lepiče, začátečníkovy bych tuhle pravěkou záležitost opravdu silně nedoporučoval!
 
    
 
 
Původně jsem uvažoval o stavbě jen tak z krabičky pro zábavu. Hotový Gnat bude totiž maličký - velikostí se spíše blíží modelu stíhačky v měřítku 1/144, a tak by šlo spíše o zvláštnost a spestření sbírky. Také jsem uvažoval o celočerveném provedení od Red Arrows, ale po probrání všech možných i nemožných fotek jsem se rozhodl pro zbarvení běžnější pro první roky služby Gnatů u pilotních škol RAF, tedy kobinaci šedé a oranžové, které mi ve finále příjde ještě atraktivnější.Jediný problém budou představovat obtisky.
 
Stavebnice, aby nehyzdila sbírku-vitrínku, potřebuje alespoň pár základních úprav. Interiér je nulový, pozitivní rytí strašné i v porovnání s Buccaneery, které jsem nedávno stavěl, navíc díky nutnosti velkého tmelení o něj stejně příjdu.
 
Takže jsem nejprve přeryl žiletkovou pilkou základní paneláž, přičemž mi došlo, že nejhorší vadou stavebnice není její stáří, ale použitý červený plast, který se nejen špatně reje, ale i tmelí, protože při broušení dochází k odbrušování plastu z okolí tmeleného místa vinou jeho měkosti.
Interiér je tvořen pouze sedačkami (vcelku zdařilými, ale od reálu se dost liší) a figurkami posádky, které je dobré okamžitě vyhodit!
Další mínus představuje překryt kabiny, který je asymetricky odstříknutý, tlustý a navíc vůbec nesedí na výřez v trupu.
 
Po přerytí jsem slepil, vytmelil a zabrousil trup. Díky rozměrům jde práce opravdu extrémě rychle. Sedačky jsem použil ze stavebnice, jen jsem je doplnil o kurty a o napodobení konstrukce z drátu. Zalepil přepážky z výstražné tabulky s nalepenými a dobarvenými přístroji na fotopapíře. Dále jsem doplnil skleněnou přepážku z acetátu a konstrukci mezi prostory pilota a instruktora.
Překryt jsem zatím řešil uříznutím pohyblivé části od štítku.
Na " bradavice"  vespod  jsem rezignoval a opravil tmelem jen ty v ose trupu.
 
 výchozí materiál ke stavbě v porovnání s "šuplerou" ukazuje o jakého jde kolibříka v měřítku 1/72
 
 
trup -  po slepení polovin, vytmelení vybroušení a přerytí
 
 
 
nahrubo přerytá a onýtovaná křídla
 
 
 
Frézování šachet podvozků
 
 
 
 
 
výstupní ústrojí motoru a pouzdro padáku - stejně jako interiér "domácí výroba"
 
 
 
Trup s kompletním interiérem postaveným od nuly
 
  
 
 
Na dobových fotkách šedivých Gnatů jsou hezky vidět nýtové řady na křídlech a tak jsem i toho svého "ojel" nýtovacím kolečkem.
Hrozný plast sice nýtování umožnil, ale po vyleštění a barvení z něho moc vidět není.
 
Kompletace křídla s trupem a dodržení geometrie se snad nedá ani popisovat (nevím jestli znám dostatek sprostých slov) , ale nakonec s touto částí stavby, přičiněním tmelu, vteřiňáku a smirku jsem vcelku spokojen.
 
Podvozkové šachty a díly podvozků jsou to nejtragičtější u téhle stavebnice. Šachty jsem prohloubil frézou, ale ani to moc nepomohlo.
Pokud bych nějakým nedopatřením Gnata znova stavěl, asi bych je postavil od nuly z destiček a profilů.
 
Od začátku, či spíše od okamžiku, kdy jsem se rozhodl stavět cvičnou mašinu z počátků působení Gnatů v RAF, jsem byl také rozhodnutý pro konkrétní fotkou a výrobním číslem doložitelný letoun - konkrétně No. XR 569 na začátku sedmdesátých let.
Šedou jsem domíchával a bohužel mi vyšla trošku tmavší. Oranžovou jsem použil ze základní řady odstínů Agama a podle fotek je OK ( pokud nejsem barvoslepý).
 
Po vyleštění povrchu, které preferuji před lakováním, přišli na řadu obtisky.
 
Geneze obtisků .. výrobní číslo, kódy a kokardy jsou ze stavebnice. Číslo na přídi pochází ze zbytku aršíku OH-6 firmy Tamiya. Na kýlovce nejspíš vyříznutá " devadesátka" z aršíku Bílkova Gripena. Popisky a doplňky pak ze zbytků aršíku Airfix pro Javelin.
Všechny obtisky bez problémů reagovali na chemii Agama -  adhesol a tensol, hypersol nebyl třeba.
 
 
 Gnat v barvě a po aplikaci prvních obtisků co jsem našel
 
 
Další obrázek demonstrující rozměry Gnata
 
 
 
Po dolepení podvozku  přišla na řadu lehká patina. Spáry jsem napustil tmavým "washem" od HGW a pár stínů na vystupjicích detailech napodobil mými oblíbenými "šminkami" Tamiya.
 
 
Identifikaci letadla bylo třeba složit s jednotlivých písmen a číslic
 
kola
 
 

       
 
 
 

MiG 23 S

 

Pro znalejší věci asi netřeba rozpitvávat, že MIG 23 představuje modelářskou kauzu, která nemá řešení. Desítky "odborníků" v diskuzích poukazují na fakt, že neexistuje slušný model. Že nejlepší je Bílek (přebalená Zvezda), který je mimochodem taky dost mimo. Novou stavebnici chystá firma R.V. resin (všechny možné verze asi za 500,-) a KP (bitevní verze už asi 10 let..).

Pokud někdo chce jako já lepit teď ,má dvě možnosti. Buď  koupit zmíněného Bílka ( hezké obtisky..údajně nejpřesnější s nepřesných a to je tak asi všechno), nebo zvolit starý model od firmy Hasegava. Jako vodítko jsem použil sešit modeláře číslo 9, a pokud umím aspoň trochu číst, tak  rozdíly mezi stavebnicemi jsou v podstatě minimální. S názorem,  že hasegawa je k ničemu nesouhlasím, už proto, že stavebnice na sucho pasuje úplně bez problémů a MIG 23 S možná také M nebo MF se v ní opravdu dá poznat.

Vrcholem kacířství je moje rozhodnutí postavit si jej v ruských barvách a abych jen nehaněl českého výrobce, zakoupil jsem od firmy Bílek  sadu nových barevných leptů, i když jsou určeny pro jejich stavebnici domnívám se, že nebude problém je do kokpitu umístit.  

 
link na  článek s historií českých Migů23 - http://www.valka.cz/clanek_10867.html
další info naleznete třeba zde - http://www.military.cz/russia/air/mig/Mig-23/mig-23.htm
 
 
 
základ kokpitu z hezkých plechů Bílek
 
Jak je vidět, s plechy opravdu není žádný větší problém. rozhodně se bez většího zásahu nedají nalepit v přesné poloze, tak aby  jejich instalace odpovídala skutečnosti, ale vzhledem k tomu, že do interiéru nebude moc  vidět to nemusí nutně vadit.
 
 
 
 
 
Takřka kompletní drak čekající doplnění vstupních kanálů k motorům
 
 
 
I starší věci od firmy Hasegawa se většinou pohodově staví, viz fotografie se zalepenými a lehce přebroušenými vstupy vzduchu k motorům. Pilotní protor doplněný o zaměřovač z leptů Bílek. Pitotova trubice je nahrazená injekční jehlou.
 
 
Po dokončení hrubé stavby jsem celý drak přeleštil "šmirglem" 2000 pod vodou a pustil se do barvení.
Čtyřbarevná kamufláž štětcem není žádná legrace, ale po několika předchozích pokusech jsem měl alespoň rámcovou představu jak na věc. Problémem se ukázalo stáří jednotlivých odstínů, které jsem vybral.
U nádobek, které jsem měl doma delší dobu, bylo dost obtížné dosáhnout optimální hustotu pro nanášení -  ředil jsem neuspěšně Ironem a destilovanou vodou. Nejlepšího výsledku jsem paradoxně dosáhl s obyčejnou vodou z vodovodu v poměru asi 1:2.
Odstíny pochází s řady na Sovětské/Ruské letectvo firmy AGAMA s výjimkou pískové, na kterou se mi víc hodila pouštní žlutá z britských odstínů určených pro letadla druhé světové války, pouze jsem jí lehce zesvětlil kapkou bílé.
 
Až barvy dokonale zaschly - asi po 12 hodinách jsem povrch vyleštil a nanesl obtisky, které jsem měl u této pytlíkové stavebnice přiloženy. Aršík nevypadal důvěryhodně, prostě "prkna" z Japonska s občas ujetým soutiskem.Vyhodu ovšem mají v "blbuvzdornosti" při nanášení na povrch modelu, navíc na aršíku je i dost pěkně provedených popisek a při použití kouzelných vodiček nestříbří.
 
Od začátku jsem rozhodnutý že budu mít ve zbírce špinavou, olétanou  a obouchanou  "třiadvacítku" , takže následuje patina.
 
Mig v procesu "olétávání" :
 
 
 
Níže je Mig na "pracovišti". Dolepená výstupní triska, na které jsem poprvé vyzkoušel odstín "ocel" z řady barev Revell Aqua
 
 
Pohled ze spodu, před dobarvením detailů ( kanón, šachty) a úpravou závěsníků
 
 
 
Už bylo na čase Miga "dorazit".
 
Napatinovaný drak jsem doplnil o čidla a antény z injekčních jehel a leptů a také výzbroj.
Původní ze stavebnice je o "ničem". Rakety vypadají jako parodie, proto jsem je nahradil lepšími pocházejícimi z Bílkovy devětadvacítky.
 
Pohyblivou část překrytu jsem barvil jinak, než je zvykem v měřítku 1/72. Rámování vnitřku jsem barvil nikoli z vnějšku ale zevnitř, štětcem velikosti " 000"  to nebyl problém.
 
 
Napatinovaný podvozek a výzbroj z MiGu 29 Italeri / Bílek
 
 

 
Pro porovnání - moje poslední výtvory
 
 
Po téměř roce je Mikojanova třiadvacítka konečně hotová
 
 
 
 
 
 
 

 H.S. Buccaneer S2B Gulf war

 
 
V galerii II je k vidění můj první pokus o tuhle překrásnou obludu a zde je pokračování příběhu, který započal v obchodě MPM nákupem dvou identických krabiček obsahující stavebnici H.S. Buccaneer S2 - nový přebal pravěké stavebnice Airfix s novými obtisky a zbraňovým setem umožňujícím dokončit stavebnici jako klasický námořní nukleární bombardér 70 let, verzi S.mk50 Jihoafrické republiky a v neposlední řadě S2B ze zálivu.
 
 
 
"Nosearty pirátů"
 
   
 

Rozdíly

S2 použité ve válce v  zálivu se od rodiny Buccaneerů této verze výrazně liší použitím konců křídel z varianty S1, které byly montovány za účelem zvýšení stability v extrémně malých výškách v pouštním prostředí. Zachován byl bachratý kryt pumovnice, typický pro pozdní produkci Buccaneerů. V pumovnici byla instalována nádrž pro zvýšení doletu o objemu 1 932 litrů paliva.
 
Fotka postihující nejmarkantnější rozdíl verzí S2D a S2B používané v zálivu, resp. letouny po modernizaci v 80. letech - velké břicho pumovnice
 
 
Typickou výzbroj tvořila rušička AN/ALQ 101, kontejner pro laserové značkování Pave Spike a rakety Sidewinder, pro vlastní ochranu. Ačkoliv se Buccaneery používaly především v roli značkovačů cílů, jsou známy případy, kdy samy provedly útok laserově naváděnou municí. V neposlední řadě byly letouny natřeny barvou desert pink.
 
Mediálně známým se stal případ kdy Buccaneer zasáhl pojiždějící irácký transportní letoun An12. Nejsympatičtější je ten fakt, že v té době byl Buccaneer ve srovnání ze supermoderními letouny jako Tornado nebo F117 beznadějně zastaralý.
 
Malá skupina letadel na sklonku kariéry tohoto tipu válčíci v pouštní bouři je zajímavá nejen svou úspěšnosti,vysokým věkem, ale i nosearty a malúvkami..Z obdivu k této obludě jsem se již vyznal u "pižlání" první krabičky..
 
Model
 
Stavebnice postihuje všechny zásadní rozdíly obou verzí, možná s výjimkou přístrojového vybavení v kokpitu.
V nových rámečcích je kromě nové inteligentní pumové výzbroji a elektroniky nacpané v podvěšených kontejnerech, velké břicho pumovnice-nádrže a také menší konce křídel.
 
Pumovnice ani výzbroj nepředstavuje problém, s konci křídel je to horší, ale nic co by mě u tohoto tipu stavebnice překvapilo.
Jsou užší a je třeba je naroubovat na křídlo s trochou broušení a tmelu.
Tím jsou rozdíly vyřešeny, dál už je to dost podobná záležitost jako předchozí stavba.
 
Už dříve jsem se rozhodl že "polámu" křídlo, doplním jej o nýty a o pár dalších vylepšení, která mě napadnou v průběhu inspirativního tmelení a broušení.
 
 
 
Porovnání hotového S2D a rozestavéného S2B ze zálivu
 
 
 
Jasný důkaz výhodnosti vyklopení brzdy u prvního z Buccaneerů. Vylisky tělesa brzdy vůbec ke zbytku trupu nepasují i přes postupné prolepování je třeba hodně tmelu a hrubý pilník
 
 
 
Konce křídel jsou opravdu o dost menší ve všech partiích, přesto po vytmelení a zabroušení vypadají křídla slušně.
Bude následovat dorytí panelů a nýtování.
 
  
 
...nicméně tmel je potřeba ve značné míře všude ..
 
 
První výraznější nápad představuje nahrazení krytek a některých pohyblivých častí plechem resp. materiálem pocházejícím s plechovky od irského piva HARP (Ležák, který se vaří v Dundalku , county Louth, jelikož jsem měl možnost navštívit Irsko třikrát a ochutnat lecos s místní produkce, můžu doporučit).
S plechem pracuju moc rád a i když je ve "dvaasedmdesátině" stále poměrně tlustý, stejně jsem mu neodolal, už i proto že přerytí v místě velké koncentrace tmelů a vteřinového lepidla je pro mě obtížné.
 
Používám ho tak, že nejprve naboduji po částech vystřižený tvar gelovým vteřiňákem a připevním jej na určené místo. potom dotvaruji plech podle povrchu a proliju jej řídkým vteřinovým lepidlem. Následuje obroušení barvy, pro zrychlení diamantovým brousítkem ve vrtačce a pak doleštění brousítkem v ruce.
Také jsem se rozhodl, že místo patiny na těchto místech použiji ostrý skalpel a brusný papír a probrousím barvu až na plech.
 
Typicky modrá barva pivovaru HARP na plechování krytů brzd a elektroniky
 
 
 
Tmel na spodní části kormidel a vybroušená záď
 
 
 
Základní provedení krytek z plechu od piva
 
 
Základ draku z naznačeným "lomem" křídla
 
    
 
Od začátku jsem byl rozhodnutý, že na rozdíl od první stavby bude mít S2B uzavřený překryt pilotního prostoru, ale i tak jej bude třeba oživit. Zásoba odlévaných sedaček došla, tak jsem se odhodlal použít figurky pilotů, aby kokpit nevypadal chudě.
S počátku jsem uvažoval pouze o úpravě původních sedaček a použití figur ze stavebnice. Potom jsem si ale přečetl článek Daniela Zambriese Suareze o stavbě čtvrtkové F-14 v posledním modeláři (10/2010) a rozhodl se figurky "zakčnit"  změnou póz.
Začal jsem pátrat po vrakovišti, zda nemám k dispozici nějaké použitelné ruce, nohy nebo hlavy, kterými bych původní podměrečné postavičky Airfix obohatil.
Našel jsem pouze úděsné figurky z delfína od KP a ještě strašnější torza postav ze stavebnic Frog. Řešením mohla být "nasyslená" sada "NATO Crew" od Italeri, kterou jsem již v minulosti několikrát využil jako zdroj figurek pro své pokusy o malá diorámata s letadly, ale bohužel jsou zhotoveny z "gumového" plastu, obtížně se začišťují a lepí.
Nakonec jsem v kytníku objevil  sadu Hasegawa obsahující vedle amerického pozemního personálu a dodávky Ford také tři pěkné a využitelné postavy pilotů.
Potřeboval jsem pilota a navigátora-operátora radaru a zbraní.
Jako pilot poslouží figura jenž jednou rukou ovládá plynovou páku a druhou drží knipl.
Operátora bude představovat figurka s akčně natočenou hlavou a zvednutou rukou převzatou z jiné figury personálu.
Obě postavičky jsou vybaveny nasazenými kyslíkovými maskami, což pro mě představuje jasnou výhodu při barvení (obličeje mi nikdy nešly)
 
Na rozdíl od figurek Airfixu  budou figurky použité v mém modelu měřítkově správně a mají kromě póz i lepší detaily.
 
 
Figurky posádky nainstalované do trupu, je třeba dočistit rámování štítku, stěrač a doplnit nějaké to drátkování na sedačky
 
 
 
příď trupu s interiérem a porovnání s hotovým Buccaneerem S2D
 
 
 
Interiér je z větší části hotov, bude nutné upravit čelní štítek, jehož hrana je prostě "děs" a nevyhoví ani nárokům na takhle starou stavebnici. Budu také ještě doplňovat pár drátů na sedačky.
 
Lom křídla vznikal podle výkresů, fotek z netu a fantazie. Je ovlivněn mou schopností něco takového provést.
Nejdůležitější pro mně bylo dodržení geometrie a zároveň získat pevný a stabilní spoj pro další práci na modelu.
Jako hlavní nosník jsem použil narovnanou kancelářskou sponku větších rozměrů.
Mechanizmus sklápění jsem vytvořil pomocí kulatiny a plastových destiček.
Doplnil jsem vedení z měděného drátku a vzniklou konstrukci nabarvil.
 
 
Lom křídla v procesu výroby, jako výztuha mi posloužil materiál z velké kancelářské sponky, následovat bude dolepení přepážek a kabelů
 
 
 
Jako výzbroj jsem " poskládal " nejfotogeničtější" kombinaci ze stavebnice, tj. rušičku, značkovač, raketu a laserem naváděnou pumu.
Stejně jako na dílech draku a křídla je třeba tmelit propadliny.
Na aršíku jsou připravené hezké obtisky popisek, které výzbroj, ale i jednobarevný letoun hodně oživují.
 
Výroba výzbroje
 
 
 
Pro Britskou leteckou účast v operaci pouštní bouře je typické zbarvení odstínem " desert pink" (pouštní růžová).
Použil jsem odstín od firmy Agama, na křídlech a kormidlech zesvětlený kapkou bílé barvy. Byl jsem překvapen kvalitou barvy a také odstínem, který je opravdu hodně blízko tomu, co je možné vidět na skutečných letounech a to není vždy pravidlem.
 
drak a křídlo před barvením
 
 
Základ barevné úpravy v odstínu "desert pink"
 
 
Po barvení a obtiscích ( stejně jako u prvního z Buccaneerů bez problémů, včetně žraločí tlamy, pirátské vlajky i malbě nahotinky na přídi) jsem se pokusil o patinu, protože skutečné buccaneery v poušti byly hodně špinavé a odřené.
Přiznám se že v tomto ohledu mě trochu zradily fotky, protože přestože přes velkou aplikaci washe, "šminek " Tamiya (žlutá, zelená a světle šedá) není barevné odlišení ploch a zesvětlování moc patrné..
Části udělané z plechu jsem probrousil na materiál pod barvou a metodou "chipingu" jsem se pokusil naznačit odřeniny kolem kabiny a na motorových gondolách.
Paneláž vystupující nad povrch jsem zvíraznil obtažením tužkou.
 
 
Po opatinování jsem zkompletoval trup a křídla, dolepil zbraně a podvozek. Tím jsem uzavřel, alespoň prozatím, téma buccaneer.
Příznám se, že už mě pomalu přestávalo bavit :-)..
Výsledek mého snažení můžete, jako vždycky, posoudit v Galerii.
 
 
 
 
 
 
 
 

Hawker Siddeley Buccaneer S2D

 
Ve svojí sbírce mám BAC Linghting, Gloster Javelin, rozdělanou Sea Vixen ..
Nejsem úplný "freak" na poválečnou RAF, ale její letadla jsou prostě "krásná"( pro někoho pouze neortodoxní obludy, ale to považuju za mírně řečeno zjednodušený pohled)
 
Resuscitována legenda plastikařiny v Británii  - Airfix vydal letos přebal svojí vykopávky z  šedesátých let Dvacátého století  Hawker Siddeley Buccaneer.
Airfix mi vůbec dělá poslední dobou radost výběrem repertoáru. (TSR II, Canbera, Nimrod...)
Krabice obsahuje výlisky v pozitivu + nový  rámeček k verzi ze zálivu obsahující laserem naváděnou výzbroj provedenou v negativu.
S obdivu k tomuto krasavci jsem zakoupil dva kusy ( bylo to prozíravé - moc jich asi nebude) ...konkrétně to tedy vypadá na S2D z pouštní bouře a S2B v klasické RAF šedi, i když tady jsem se ještě nerozhodl.
 
Kvalitu starých výlisků  nehodlám vůbec řešit a brečet nad ní, stejně to nikdo nově nevyrobí, teda pokud "nehrábne" Číňanům a to se stane až v okamžiku, kdy budu mít model těsně před dokončením :-).
Objednal jsem plechy od Airwaves a chystám se u jednoho "polámat" křídlo a otevřít brzdu. Přerývat nebudu, jenom některé výraznější linky zabrousím do přijatelné podoby.Detaily dotáhnu aspoň do  svého standartu, uvažuji ještě o odlévaných sedačkách..
 
pro spestření ..:-)jeden ze zajímavých "noseartů" Buccaneerů ze zálivu:
 
 
 
 
 
Povinná stránka, historie, bokorysy, fotky atd..http://www.thunder-and-lightnings.co.uk/buccaneer/index.php
 
 
Plechy od Airwaves :
 
 
 
  Nový Boxart :
 
 Nové obtisky:
 
 
pomalý a vlažný začátek  :_)
 
       
 
slepený a vytmelený trup s pokusně vsazenými sedačkami Pavla, kormidla, podvozek a křídla
 
 
zalepená a vytmelená pumovnice
 
 
Hrubá stavba není procházkou růžovým sadem. Staré výlisky jsou pokroucené a nepasují, např. v případě obou pláství trupu je třeba k jejich přesnému slícování použít hodně hrubé síly a kvalitního lepidla. Pomocí je přepážka s naznačeným vstupním ústrojím motorů.
 
Výstupní trysky jsem lepil podle návodu až po zkompletování trupu, což není dobré řešení a vymstilo se mi zapadnutím jedné z trysek hlouběji do draku. Nakonec jsem byl nucen vylomit dveře pumovnice a trysku vyjmout a  nahradit krycím čechlem, což na druhou stranu výsledek  udělá zase o kousek zajímavějším pro oko diváka :-)
 
Všechny spoje je nutné přetmelit a to nejlépe v několika vrstvách a různých hustotách tmelu. Po vybroušení a vyleštění jsem odstraněné pozitivní linky jednoduše doryl žiletkovou pilkou.
 
Největší oříšek z pohledu tmelení a broušení představují obě motorové gondoly a sestavení kormidel spolu s aerodynamickým krytem elektroniky na zádi, kde je třeba brát ohled na dodržení složitější geometrie. Pro zajímavost jsem vychýlil směrové kormidlo.
 
sestava trupu s kormidly - další spousta tmelení :-)
 
 
Porovnání polotovarů ze stavebnice a mým výtvorem, který by po dopnění kabeláže měl alespoň trošku odpovídat mojí představě
 
 
 
Jak je zřejmé z fotografie výše, znázornění podvozků je přímo tragické a poplatné době vzniku stavebnice.
Pokusil jsem se, v rámci svých možností, s tím něco udělat.
 
Základní části podvozkových nohou jsem v oblasti kontaktu s pneumatikou proškrabal skalpelem, konstrukční celky prořezal pilkou a odvrtal  "pár" děr. Radost mi kazí pouze představa že mě to čeká znovu u stavby verze z války v Perském Zálivu :-)
 
U přední nohy je třeba doplnit kabeláž nejen k brzdám, ale také k reflektoru, který jsem odvrtal, naznačil žárovku a zalil několika vrstvami lesklého laku AGAMA.
 
 
Zkouška lícování všech hlavních částí
 
 
polotovar brzdy - vlastní výroba, resinové sedačky Pavla, podařené  obtisky ze stavebnice znázorňující palubní přístroje
 
 
 
 Výtečné podklady pro stavbu z krabičky představují starší čísla dnes již neexistujícího časopisu HPM
 
 
 
Takto si v Airfixu v 70 létech  představovali základ interiéru, tj. předlisovaná šachta a vlepovaná přepážka oddělující prostory pilota a navigátora
 
 
Při stavbě interiéru jsem se snažil o lehké vertikální úhlové vyosení vystřelovacích sedaček jako u skutečného letounu, čehož jsem dosáhl lehkým zabroušením spodních částí odlitků.
Stavebnice má podařeně naznačeno "dělící sklo" v prostoru navigátora. Obtisky jsou pro moji potřebu kvality dostatečným naznačením přístrojového vybavení. Domnívám se že v případě bočních  dokázali nahradit i letité plechy Airwaves.
 
Interiér vytvořený pomocí obtisků ze stavebnice, sedaček Pavla a pár drátků, ještě je třeba doplnit část před pilotem a za navigátorem.
 
 
Jako hlavní úpravu jsem si zvolil nakonec vyklopení brzdy, s tím, že budu rezignovat na složitý vnitřek štítu a postavím si jej spíš pro zpestření. Fotky mne přesvědčily o nutnosti přidat k otevřenému interiéru žebřík + zmíněné čechlo na výstupní rouře.
Po slepení důkladném přetmelení draku jsou to ale pohodové a zábavné věci. U verze z Iráku bude následovat již na začátku zmíněné polámání křídla, stejně jako brzda, žebřík  a čechlo  "samodomo".
 
Vychýlením brzd jsem si stavbu prvního z Buccaneerů vlastně ulehčil, jak zjišťuji právě v těchto dnech :_) Bohužel jsem se nedokázal vyhnout škvírám na vstupním ústrojí motorů, možná z důvodu lenosti, protože by tmelení gondol zevnitř bylo obtížně přístupné a časově náročné.
 
Protože můj první Buccaneer představuje ranou verzi S.2D z poloviny 70 let, jako výzbroj jsem zvolil raketomety SNEB s nimiž vypadá dost "naštvaně" , podvěsil jsem také velké nádrže.
 
"SNEBy" jsem si původně připravil ve čtyřech exemplářích ( stavebnice je obsahuje jako výzbroj jihoafrické varianty S.Mk 50), každý jsem lehce jinak opatinova - vytvořil opálení na výstu z rour, abych odlišil jejich stáří a opotřebení. Raketnice v mojí stavebnici byly hrozné kužel byl na každé straně zhruba o milimetr širší, nevím zda to byl záměr výrobce, protože skutečné vzory mají vypouštěč asi opravdu širší, ale v měřítku to nevypadá dobře. Raketnice obsahuje nový rámeček, stejně jako výzdroj pro verze operující v pouštní bouři.
 
 
 
Fotka dokumentující že lepení letitého Airfixu může být  pořádný modelářský "hard core"
 
 
Nosník brzdy domací výroby, jako materiál k výrobě konstrukce brzdy posloužily plastové destičky a plech z plechovek od piva
 
 
Základní provedení brzdy bez povrchových detailů, bočních krytů  a hydrauliky
 
 
 
Kompletní drak, připravený na práci na detailech a barvení. Ze spodu s tužkou naznačenou polohou přídavných nádrží a podvěsů
 
 
Buccaneer v základním nátěru :
 
 
 
Výrobce nabízí pro verzi S2D klasické zbarvení britského námořnictva v 70 létech, tj. zvlášť tmavou mořskou šedou.
Hlubší antlantik tak skutečně vypadá,jak jsem se měl možnost již několikrát přesvědčit, nicméně kamufláž, ač jednobarevná mi dělala velké problémy. Barva byla zřejmě staršího data výroby - ředění se mi nedařilo vůbec ničím.
Nakonec je základ natřen s pomocí Ironu a kapky vody, další vrstvy již byly ředěny originálním ředidlem Agama.
 
Po barvě a vyleštění následují obtisky. Zespodu mi bohužel zastříbřily velké číslice, což se později podařilo odbourat "vodičkou" Tensol.
Čísla jsem musel řezat a dotvarovávát pomocí Hypersolu, což odnesla jedna z kokard.
Popisek je na skutečném ledatle i v modelu doslova mrak, takže nanést je všechny je zábava na několik večerů.
Obtisky balené do současné produkce Airfix jsou ale skvělé, práce s nimi nečiní žádné problémy.

 
 
 

 
Po nanesení obtisku jsem se pokusil o patinu, dolepil detaily a žebřík. Výsledek mého snažení je v galerii II. 
 
 
 
 
 

Dassault Rafale A

 
Přitažlivost tohoto letounu je u milovníka moderních létajících aparátů  jasnou záležitostí.
Rafale považuji za nejhezčí současný bojový letoun...
Přitažlivost stavebnice, pokud se to tak dá definovat, spočívá v jedinečnosti nabízené verze.
V době, kdy Heller stavebnici vyprodukoval, zřejmě nebylo jisté, zda se Rafale bude vůbec vyrábět.
Jedině tak si dokážu vysvětlit, že se demonstrátor dostal do podoby stříkané stavebnice a do výrobního programu.
 
Prototyp Rafale se od současných sériových strojů dost pronikavě liší.
Má jiné-slabší motory a z toho plynoucí odlišný tvar zádě i vstupů vzduchu, jiný tvar a velikost kachních ploch, chybí radar, má jiný systém vyklápění překrytu kabiny, jiný jednokolý příďový povozek, jemnější tvary...zkrátka jde o úplně jiné letadlo.
Šance že by jiný výrobce přišel s alternativou se limitně blíží nule.
 
Krátká monografie tipu je zde
 
 
 
Stavebnice firmy Heller:
 
Starší výlisky jsou logicky v pozitivu, ale slušném. Hezké jsou čiré díly, kromě překrytu kabiny rámeček obsahuje i HUD  a příďový přistávací reflektor ve stylu Mirage.
Kokpit a šachty podvozku jsou (ve standartu výrobce) úplně holé.
Mezi výlisky do kokpitu  najdeme palubní desku vcelku odpovídající svému velkému vzoru, hrubou sedačku a "sidesticky".
 
 
Pohled na kokpit Rafale
 
 
V krabici je pestrý a velký arch obtisků postihující podobu prototypu v roce 1989.
 
Po vycvakání dílů z rámečku zjistíme, že k lepení toho mnoho není. Drak se skládá ze dvou horizontálních placků, ktré zejména na přídi moc nesedí. K nim se dolepují části křídla a sací kanály k motorům.
Stejně jako na přídi i tady je třeba počítat s tím, že ani tato část nebude sedět.
Hrubá stavba je opravdu hrubá. Problém přídě jsem řešil odříznutím vodících kolíků a snahou o slícování obou polovin, ale na řadu logicky přišel tmel a pilník (a asi 2 hodiny práce). Zamýšlená relaxace se zajímavou předlohou se prostě nekoná.
 
Krásné sací ústrojí k motorům (typický znak Rafale a smyslu pro estetiku francouzských konstruktérů) se dá řešit postupným prolepováním vteřinovým lepidlem po obvodu trupu, ale ani tak se nepodaří disproporce obou dílů vyřešit, jsou prostě jiné, takže se opět tmelí a brousí.
Poslední problematickou částí je přechod křidlo/trup. U současných moderních stavebnic Rafale sériových verzí (Revell, Trumpeter) je drak v kuse a dolepují se jen jeho horizontální roviny. Výhoda tohoto řešení je zřejmá. Kromě eliminace spáry je vyřešen i  tvar vířičů.
Po dokončení hrubé stavby je třeba odříznout pitotovu trubici, protože je naprosto asymetrická k ose letounu.Později jsem jí vrátil do předvrtaného otvoru.
Pak již stačí jen na sucho vyzkoušet lícování překrytu a výstupních trysek a hurá na barvení.
 
Rafale A jsem mimo jiné rozjel i proto, abych vyřešil další z oříšků štětečkujícího modeláře - bílou barvu.
Z různých zdrojů jsem došel k závěru že by řešením mohl být sprej Tamiya ...
Bílá je jednoznačně ještě větší problém než kovový povrch, protože metalizéry přeci jen kryjí lépe než základní bílá.
S velkou ztrátou barvy při stříkání dvaasedmdesátiny sprejem jsem počítal. Vybaven poznatky nasbíraným po všech možných i nemožných modelářských fórech jsem se tedy pustil do stříkání (a způsobil takřka katastrofu a první a zároveň poslední let prototypu Rafale ..z šestého patra je to docela výška)
 
Podle očekávání není věc tak jednoduchá, složité tvary se velkým proudem barvy a velkým tlakem nestříkají zrovna lehce a tak jsem se pustil do oprav, hlavně na přídi. Jelikož jsem hodně brousil, chtěl jsem si situaci ulehčit opravným nástřikem Gunze Mr. Surfacerem, který jinak používám celkem běžně. Nevím zda je pravidlem že se Tamia base white a produkty Gunze nesnášejí, nebo jde o moji chybu - nedostatečně zaschnutý základní nástřik, ale barva šla prostě dolů i s tmelem a to ve velkých "chuchvalcích" , další problém nastal na interiéru a černé výseči nabarvené předtím černou z ředy Revell Aqua, na ní se pro změnu bílá tamiya rovnou rozpadla do šupin..
 
Takže mně čekalo odstraňování barvy, broušení..leštění atd..Experiment se sprejem se opravdu příliš nepovedl, takže dál už jsem pokračoval štetcem. Osvědčila se mi zkušenost s použitím lehce tónovaného odstínu na velkém Avro Arrow (více zde ...). Použil jsem odstín Agama A25  a svůj tradiční postup, tedy řídkou barvu ve spoustě vrstev. Nakonec jsem byl  po týdenním boji spokojen. Příště použiji surfacer jako základ a dál už budu jen štetcovat.
 
Droboť  a ukázka aplikace washe od HGW
 
 
 
Poslední "harakiry"  představují obtisky ..nevim kolik jsem jich nakonec nanesl, snažil jsem se o všechny, ale  bylo to nad moje síly.
Na obtisky pozor! Heller je dělá spíše matné s minimem krycího laku, což na hranách působí problémy při nanášení. Tenké linky se rozpadají už v nádobě s vodou a od začátku je třeba si pohlídat kroucení podkladového papíru, při prudším narovnání se lak prostě potrhá. Špatně se odhaduje teplota použité vody a také čas na sejmutí z podkladu. Pokud bych se o něco podobného pokoušel v budoucnu, rozhodně si seženu ještě jeden aršík. Jedná se o zábavu na dva večery. Z chemie jsem použil pouze Tensol, Hypersol je přiliš brutální a obtisky prostě rozpustí.
 
 
Rafale po obtiscích a částečné patině čekající na podvěšení
 
 
Pak už zbývá dodělat detaily, patinu - olétání , podvozek, vlepení pitotky, podvěsit vázbroj ..prostě sama příjemná práce, kterou jsem si na rozdíl od předchozího opravdu užil. Nechtěl jsem mít model čistý, a chtěl nějak zvýraznit členitost povrchu, použil jsem moje oblíbené stíny Tamiya a také novou vodičku Dark Wash od HGW.Vystupujicí linky na povrh jsem na některých místech stmavil abych rozbil jednolitost fádní bílé a zvýraznil prostorovost. Na fotkách prototipu jsou vidět černé spáry a hlavy nýtů..
 
 
Pro zajimavost ještě dodávám, že ve stavebnici jsou velké nádrže pocházející z Mirage 2000B/N  a i když na fotkách jsou podvěšeny modernější a menší, přesto jsem je použil.
 
S Rafale jsem se docela udřel, ale v záplavě šedých, zelených a kamuflovaných letadel je tenhle prototip  krasavec a chtěl jsem ho mít.
 
 
 
 
 
 
 

Mirage III E - 1/72 " Fabrika Igrušek Doněck"  ( původně Frog )

 
Dárek od přátel.
Poštěstilo se mi takto získat asi 30 starých a v některých případech opravdu vzácných krabic !!!
 
Zajimavé je, že slušnou Mirage III v měřídku 1/72 vlastně nikdo nedělá, a obecně panuje obrovský chaos ohledně verzí, lišících se avionikou, motory, tvarem směrovky, vstupy vzduchu, délkou trupu...
 
U Sovětských stavebnic si musíte nejprve zjistit, o co že vlastně jde, a problém není v azbuce, ale spíš v tom, že tipové označení opravdu budete na krabici hledat marně.
Nicméně tady není pochyb o Mirage III E, verze je zmíněna v návodu. Vše jsem si potvrdil konfrontací  s výkresy. Jedná se nejspíš o variantu pro Francouzské letectvo.
 
Model je logicky v pozitivu, nemá obtisky, a původní forma v Ruských rukou doznala zacházení, které způsobilo povrch vypadajicí jako posypaný struskou po svařování. No aspoň mám na čem otestovat nově zakoupená brousítka z E-daye :-)
 
A tím jsem také začal. Model představuje ideální základ pro nekompromisní řezání a experimentování. Po vyproštění dílů z rámečků jsem začal s čištěním povrchu trupu a křídel. Vyříznul jsem větrací otvory k motoru. Slepil jsem křídlo a začal se věnovat povrchu. První "závažnější"  úpravou je vychýlení pohyblivých částí křídla a vytmelení velkých propadlin. Pokračovat budu přerytím.
 
Na vrakovišti jsem začal hledat patřičnou výzbroj a zbytky obtisků, ze kterých bych měl být schopen dát dohromady označení.
V plánu je otevření brzd, kabiny (výroba interiéru od nuly) atd.K tomuto účelu jsem si opatřil odlévanou sedačku od pavlamodels.
 
 
"boxart" a úžasná dobová brožurka přímo od výrobce skutečného letadla:
 
 
 
 
Něco pro milovníky simulátorů : www.mirage4fs.com/mirage3.html
 
Pár vcelku užitečných obrázků :
 
(rentgen je spíš jen tak ze zajimavosti -  nejedná se o verzi E, ale důkaz že je to překrásné letadlo)
 
 
 
   
 
Popis základních rozdílů verzí Mirage III :
 
 
 
Začal jsem s tvorbou interieru.Ve výprodeji jsem získal celou řadu věcí, mezi nimiž nechyběly kdysi prodávané palubní desky, tedy jakási předzvěst fotoleptů. Jedná se o přístroje nafocené na fotopapíře.
Protože stavebnice žádný interiér nemá, použil jsem palubní desku a boční panely podlepené plastovou destičkou z výstražné tabulky.
Okraje jsem nabarvil a ciferníky přístrojů zakápl lakem.
Sedačku jsem vyřešil odlitkem Pavla Models, pouze "drátkování" bylo jiné než u předchozí stavby Kfira. Abych si příliš nekomplikoval život, upravil jsem odlitek aby pasoval na přepážku, kterou jsem zhotovil z původního-jediného dílu interiéru.
S plastové destičky jsem udělal přepážku za sedačkou a podlahu. Knypl je z vrakoviště.
 
Zelený plast, ze kterého je stavebnice lisována je vedle stop po vyhazovačích na spodní straně křídla nejhorší záležitostí. Původní plán na kompletní přerytí ztroskotal právě na použitém plastu - rytí nijak dobře neovládám ani u normálních stavebnic, takže tohle změklé zelené cosi bylo pro mně nepřekonatelným problémem :-) Vyryl jsem pouze hlavní linky na křídle a na trupu vymyslel hloupost - hlavní uzly draku jsem znazornil přetažením plechu. To by asi nebylo úplně špatně až na to, že v měřítku 1/72 je i sebetenší plech opravdu tlustý. Zbytek paneláže jsem už nijak neřešil.
 
Tmelení je nejobtížnější částí stavby.  Zabralo mi týden času  a ani tak  si nemyslím že bych ho úplně zvládl, spoj křídlo/trup ze spodu jsem tmelil asi 4x. Opět jsem narazil na problém zeleného plastiku a ještě k tomu na nějaký separátor,  kterým Rusové z neznámého důvodu výlisky polévali. V té souvislosti jsem všechny díly stavebnice několikrát vykoupal v okeně, v saponátu a drhl kartáčkem na zuby. Tahle věc mi ještě způsobila hodně problémů a asi třikrát jsem uvažoval o tom, že se Mirage opravdu proletí. Nakonec jsem zatnul zuby a rozhodl se model dotáhnout do finiše za každou cenu..
 
Aby nebyla Mirage příliš jednotvárná, tak jsem ještě udělal pár jednoduchých úprav. Kromě vychýlení všech kormidel a otevřeného kokpitu jsem naznačil odkrytovaný blok elektroniky, vyrobil poziční světla z čirého plastiku a "natočil" přední podvozkové kolo.
 
 
Fragmenty interiéru ,pokus o znázornění elektroniky - palubního počítače a aparatury pro spolupráci s raketami Matra a upravená přední noha + nově zhotovené podvozkové kryty
 
 
 
Vytmelený a vybroušený drak, výřezy pro poziční světla a nové rytí
 
Spodní  část delty zdobí  stopy po vyrážečích, ketré jsem napřed obráběl strojově, a obtížné tmelení v oblasti napojení křídlo/trup.
I když se spáry dají eliminovat plastikovými destičkami korigujícími výšku centroplánu, i tak je tmelení až příliš, ale například kryt dopplerovského radaru pasuje bez problémů.
Co se barvení týká, i po několikerém omytí jsem opět bojoval se separátorem, který znemožňuje dobré krytí barvy. Schéma je klasická NATO se sedmdesátých/osmdesátých let. Barvy u mě tradičně akryl Agama, tentokrát bez problémů s rozdílnosti lesku odstínů. Ze spodu jsem použil světlou stínovou šedou, která mi připadá nejblíž odstínu používaného francouzi. Barevné schéma by mělo odpovídat stroji S/N 256 , EC2/3 " Champagne" BA -133 Nancy-Ochey z roku 1979 - ovšem označení je spíš "what if " protože sehnat obtisky bylo neřešitelnou záležitostí. Kokardy jsou ze zbytků aršíku MPD, popisky, kódy atd. z různých zbytků aršíků na  Mirage,které jsem měl buď doma, nebo sehnal.
 
 
Jedinou složitost představovalo  umístění kokardy přes otevřenou elektroniku, ale díky jemnosti obtisku MPD, stačilo po aplikování a částečném proschnutí obtisku jenom skalpelem "objet" otevřené panely.  
Po nabarvení draku jsem dodělal nádrže, které jsem napatinoval v duchu fotek , tedy hodně zašpinil a oprýskal barvu na špičkách. Rakety (opět podle fotek) jsem barvil na červeno - tj. jako cvičné. Použil jsem původní, protože jsem v domácích zásobách lepší nenašel.
Podvozek je použitelný, kola hlavního vypadají na věk stavebnice dobře.
 
 
 
Celý model jsem nijak zvlášť  nepatinoval, pouze u přerytých linek jsem použil měkkou tužku, " šminky Tamiya"  a jako wash klasickou školní vodovou barvu. Hrany jsem zesvětlil suchým štětcem.
 
Tím je poslední přírůstek mojí sbírky za rok 2009 hotov. Než se do něčeho takového příště pustím, budu dlouho přemýšlet. Podobná stavebnice  sice představuje  dobrý materiál na vyzkoušení  různých technik a pokusů, ale vynaložená práce prostě nepřináší očekávaný výsledek..:-)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 IAI KFIR C- 7 , 1/72  Italeri

 
..aneb další sourozenec do Mirage famílie. Stavbu jsem se rozhodl pojmout jako " double" s "miráží" III ze stařičkého Frogu už načatou v rubrice Old School.
Tento mladší izraelský bráška krásné bezocasé delty Mirage III resp. Mirage 5  se vyskytuje v několika přebalech firmy Italeri.
Je to levný a celkem slušný základ  pro trochu zábavy v obvyklé kvalitě tohoto italského výrobce. Italeri nabízí i krabičku obsahující F-21 Lion, což je modifikovaný Kfir C-1 dodaný do USA pro použití v roli "agresorů" tedy letounů simulujících taktiku sovětského letectva.
Chtěl jsem obohatit svoji kolekci "rour" o něco v izraelském zbarvení a zároveň o něco exotického a designově korespondujícího se zmíněnou Mirage III. Stavebnici jsem pořídil z druhé ruky za legračních 100,- korun.
 
 
pár zajimavých linků:
 
Historie předlohy: www.valka.cz/clanek_1131.html 
 
Historii  חיל האוויר  - Chel ha-Avir, IAF, dnes זרוע האויר והחלל, Zroa HaAvir VeHahalal, tj. Izraelského vojenského letectva najdete v krátkosti zde: en.wikipedia.org/wiki/Israeli_Air_Force 
 
Zájmová skupina na model fóru:  http://www.modelforum.cz/viewforum.php?f=46
 
 
 
Stavebnice asi neuspokojí stavitele japonských superstavebnic, ale pro běžného lepiče je OK. Navíc, jak už to bývá, je v podstatě jediným zdrojem tipu v měřítku 1/72. 
 
Základ interiéru mého modelu je úplně stejný jako v případě stavby Mirage III - tedy "samodomo". Stavebnice má obstojně znázorněnou sedačku, ale upravený odlitek od Pavla models je opravdu lepší. Palubní deska a boční pulty vytvořené z fotek a obalu od jogurtu jsou také stejné, jen je třeba doplnit HUD na palubní desce a jemně upravit  její tvar, tak aby se vešla do trupu. Z dílů ve stavebnici jsem použil pouze "vanu" pilotního prostoru. Sedačku je třeba snížit a navrtat otvor pro zapuštění průchozí části podvozkové nohy a doplnit pár "drátků".
 
Stavbu jsem začal netypicky od detailů.
Pěkné jsou podvozkové šachty (s výjimkou "nulové" přední), podvozkové nohy a kola.
 
                                                Základ interiéru  a výlisky Italeri        
                                                                                 
 
 
Hotová sedačka a kokpit napasovaný do trupu
 
 
 
kola, původní "palubovka" a logo IDF
 
  
 
Protože jsem v minulosti již stavěl modely Mirage z produkce firmy Heller (a konstrukce stavebnice od  Italeri je dost podobná),očekával jsem problémy při lepení  draku, vyplívající z konstrukce skutečného letounu, a to hlavně v oblasti sacích kanálů motorů a přechodu křídlo/trup.
Ještě před tím je třeba opravovat propadliny a rytí na dílech křídla.
 
Nejsem nijak obsáhle znalý technologie výroby forem a vstřikování polystyrénu, ale někdy příliš nechápu konstruktéry formy.
Křídlo je tvořeno horní částí, včetně náběžné a odtokové hrany a zespod dolepovaným zbytkem. Je sice fajn, že obě části nejsou nemodelově tlusté, ale právě tato konstrukce má vliv na vznik obrovských "propadlišť " na horní straně náběžné hrany a velké propadliny po celé hloubce křídla v oblasti centroplánu (jak je patrno z fotografie), které je třeba  tmelit a zabrušovat " do ztracena".
 
 
 
Spojení polovin trupu je bezproblémové, pouze je třeba  pohlídat lícování "nosu"  a hrbu na trupu.
Větší péče je také zapotřebí v zadní části trupu zespodu v oblasti poblíž výtokové trysky. Tu jsem použil ze stavebnice. I když není ideální, má alespoň symbolicky naznačeno vnitřní uspořádání.
 
 
Přechod křídlo/trup zdaleka není tak "bolestivý", jak jsem čekal.  Spára sice vznikne, ale je jednoduše řešitelná tmelením a broušením:_).
Zatmelit je třeba i napojení trupu na VOP, kde vzniká velká spára opět daná konstrukcí stavebnice.
 
 
Po zabroušení všech tmelených míst, hlavně ze spodu, kde celou situaci lehce komlikuje naznačení kanónů DEFA, následuje dolepení "sacáků" v kombinaci s oddělovači mezní vrstvy. Ty se nalepují natupo na díly trupu a přes ně se pak  "převleče" vlastní prstenec "sacáku". Vnitřky obou komor jsem barvil ještě před lepením. Totéž se týkalo i oblasti před kanály, protože pak bude obtížné se k nim dostat.
 
vybroušený drak Kfiru a jeho "nasucho"  sestavená starší sestra
 
 
 pro zajimavost porovnání s Mirage 2000N (Heller)
 
 
 
Po vybroušení sacích kanálů už stačí  dolepit jen stabilizátory a dva páry lapačů k turbíně, dorýt a obnovit rytí  a hurá na barvení. Před barvou jsem ještě doplnil závěsníky, které pasují naprosto bez problémů.
 
 
  
 
Stavebnice nabízí dvě barevná schémata - čtyřbarevnou starší  a  novější kombinaci dvou šedivých. Šedých letadel je dost, takže jsem šel cestou pestřejší varianty a tím si logicky přidělal problémy.
Na tvorbu čtyřbarevné kamufláže jsem použil barvy Agama s Izraelské řady (Iz 1 - 4M), které by ideálně měli být tvrdě matné, což se ovšem nekoná. Jsem zvyklí že Agamy v tenké vrstvě jsou spíš polomatné a pokud se dobře ředí, tak není problém. Proto mě zaskočila tříslová Iz 1M (FS30219) tím, že i úplně rozředěná byla stále matná navíc se různě žmolkovala, prostě hrůza.Vyřešil jsem to částečně rozředěním ironem přímo v nádobce s barvou (počkal jsem do druhého dne) a po aplikaci rozleštěním, což bych stejně udělal před nanášením obtisků. Nakonec jsem v rámci možností spokojen.
 
 
 
Po proschnutí a přeleštění jsem dobarvil detaily - poziční světla, koncové světlo, bílé kryty elektroniky a černý radom. Na poziční světla jsem použil lesklou modrou, protože letadla IDF zachycená na fotografiích mají na pozičních světlech modré plexi kryty. Začal jsem nanášet obtisky a základ patiny. Přemýšlel jsem jak vytáhnout paneláž, tak aby barva spár korespondovala se všemy čtyřmi odstíny na modelu a zvolil cestu nejmenšího odporu. Použil jsem ostrou tužku z hotelu Movenpick - škoda že mám jen jednu. Zanechává na povrchu i při mírnem tlaku jasnou stopu.
 
 
 
Co se týká obtisků, je tu jeden problém stavebnice. Je třeba kombinovat spodek krabice s návodem, protože každá část upozorňuje na jiné části označení, zpravidla krabice na výsostné označení a návod na popisky, ale je lepší se občas podívat na fotku skutečného stroje a utvrdit se kam, nebo jestli ho vůbec použít.
 
                          aktuální stav obou "sourozenců"
 
 
 
Po aplikaci všech provozních nápisů a vytažení všech spár, jsem pokračoval zvýrazněním  hran stříbrným práškem  ze sady tamiya weathering master. Potom  přilepil připravenou přídavnou nádrž, podvěsil rakety a dobarvil vybavení šachet podvozku. Díly podvozku na rozdíl od částí draku fungují systémem kli-klak, takže jejich montáž je otázkou minut.
 
 
 
 
Pro zpestření a oživení jsem se rozhodl doplnit model žebříkem. Pochází ze stavebnice Mirage F1 od Hasegavy. Napřed jsem ho nabarvil hliníkem a potom žlutou základavkou. Po zaschnutí jsem jednotlivé "šprušle" na exponovaných místech oloupal a pořádně " zasvinil" metodou wash resp. namíchanou vodovkou.
 
 
 
Tím je pro mě Kfir jako izraelské obahacení mojí sbírky hotov. Fotky dokončeného modelu najdete v Galerii II
 
 
 
 
 
 
 

Grumman F8F-2 Bearcat, Sword 1/72

 
LInk na profil a kratičkou historii předlohy : www.military.cz/usa/air/war/fighter/f8f/f8f.htm
 
 
Přehled výráběných stavebnic a doplňků v měřítku 1/72 naleznete zde: www.72scale.com/aircraft/Grumman/F8F.htm
 
Momentálně je novinkou model výrobce z východu Art model. Sice jsem jej neměl v ruce, ale z fotek se dá říct, že je to "prachsprostá" kopie Swordu.
 
Z recenzí vyplývá, že je Sword moc hezký shortrun, ale není pro začátečníky.
Nemyslím si.., možná je to tím, že jsem zvyklý  stavět daleko horší stavebnice, ale rozhodně nejsem žádná modelářská "middle class" :-). Stavebnice je lepší než starý (a asi dost špatně sehnatelný Monogram), takže ve "dvaasedmdesátce" je nejlepší volbou.
 
 
 
 
 
 
 
 
Boxart:
 
 
 
Model jsem pořídil v oblíbeném bazaru v Pštrosovce www.modelyjk.cz/index.php.
Je to starší shortrun, ale hlavně další úžasná předloha, kterou jsem si vždycky chtěl postavit, prostě okřídlený motor :-) a nejrychlejší pístová stíhačka planety.
 
Na fotkách výše je moc hezký boxart a fotky výlisků, které budou vyžadovat nemalou péči. Naopak odlitky se mi moc líbí. Začal jsem jejich očištěním od nálitků a také vyproštěním hlavních dílů z rámečku.
 
Výrobce nabízí dvě verze a tedy dva trupy, já jsem se rozhodl pro verzi F8F2 s vyšší směrovkou, která už spadá spíš do oblasti mého zájmu, než těsně poválečná F1.
 
 
13.9.2009  - konečně jsem se po cestování a práci zase k něčemu dostal. Jak vidno z fotek, zabudoval jsem všechny resiny a zkompletoval trup, křídlo a nakonec nahrubo celý drak.
 
Odlitky pasují výborně. Hodně se mi líbí motor. Interiér je jednoduchý a navíc je z jednoho kusu, včetně knyplu.  Je fakt, že mi to způsobilo určité problémy s barvením. Na druhou stranu je to úspora času. Interiéru by prospěly barevné lepty, i když po zavření trupu toho moc vidět nebude.
 
Podvozkovou šachtu je třeba mírně přibrousit a chybí znázornění vstupů chladičů.
Náročnější zábavou je spojení polovin trupu a hlavně potom spojení křídlo/trup, kde se mi nedařilo dosáhnout stejného lícování na obou stranách a ke slovu musel přijít hrubší pilník.
 
Tmelu je třeba hodně, i když spoustu chyb jsem si spíš způsobil sám.
Častou činností  je vrtání - je třeba odvrtat hlavně kanónů, výfuky, a také vyrobit čepy z drátu ke kormidlům
(nemají vodící kolíky) a podvozkovým nohám. Použil jsem špendlíky naštípané na patřičné délky.
Natupo je třeba nelepit závěsníky, kde jsem pevnost až tolik neřešil a použil kombinaci vteřiňáku a  contacty.
Naprosto strašidelná je ostruha, kromě toho že jsem ji musel složitě páčit z hromady odpadu, tak příliš neodpovídá předloze.
Tady výrobce trochu zaváhal, mohl použít spíš resin. 
 
 
 
Drak mám slepený a vytmelený. Jelikož používám tmel Tamiya basic ( můj oblíbený zelený squadron momentálně jaksi není k sehnání) a mám problémy s porézností a měkým plastem, některá místa jsem po první vrstvě a jejím přebroušení přetmelil "po staru"  sedlinou barvy.
 
V hodnocení nejhoršího dílu stavebnice získáva první místo překryt pilotní kabiny. Je zamlžený a popraskaný, takže jsem momentálně ve fázi očekávání vacu krytu od Pavla models ze sady "Americké kočky" - V72-07  US NAVY WW II F4F Wildcat, SC-1 Seahawk, F6F Hellcat, F4U Corsair, TMB Avenger, F8F Bearcat .
Než dorazí, dodělám odvrtání výfuků, křídelní vztupy chladičů, vrtuli a podvozek.
 
 
 
 
 
8.10.09  - Kabinka již dorazila . Nakonec z acetátu použiji jenom přední část. Materiál se dá vcelku slušně natvarovat, aby patřičně dosedl na trup, ale složitému tmelení na přechodu trup/překryt jsem se vyhnout nedokázal. Může za to moje nepřesné oddělení spodní části štítku od fólie.
Je třeba dodat že zakoupený kryt z folie je sice teňounký, ale s průhledností to také není žádná sláva. Zadní část použiji ze stavebnice.
 
 
 
Hrubou stavbu jsem netypicky zakončil vlepením podvozkových nohou. Protože se jedná o namáhaný spoj a navíc spoj plast/rezin, vetknul jsem do spoje připravené  výztuhy z drátu.
 
 
Po  dolepení a vytmelení ostruhy jsem celý model očistil od mastnot a zbytků od broušení a pustil se do barvení.
Použil jsem odstín Agama A43 P (polomatná mořská modrá ANA 606) - podle fotek vypadá autenticky, první vrstvu jsem ředil Ironem, další vodou, což se paradoxně ukázalo jako lepší řešení než  Iron, nevím proč.
 
Na části potažené u skutečného letounu plátnem jsem použil směs s matnou bílou pro zesvětlení a mírně omšelejší vzhled. Myslím že jsem mohl "přitlačit", i když je fakt, že Bearcaty na žádné historické fotografii nevypadají moc olétaně.
 
Po barvě přišly na řadu obtisky. V krabici jsou přibaleny obtisky od MPD.
Znovu, stejně jako v případě kitu jsem si na síti přečetl spostu varování jak jsou nebezpečné, rozpadají se atp. , ale není to pravda, když jejich aplikaci zvládne i takové kopyto jako já :-).
Domívám se naopak že jsou skvělé. Bez pomoci chemie "zalezou" tam kam mají. Jen u velkého "A" na směrovce jsem použil trochu Tensolu.
 
 
 
Po barvě a obtiscích tradičně následuje patina. Rozhodl jsem se pro svoje oblíbené  "stíny"  Tamiya  (světká šedá) a wash od nové firmy HGW (light dirt). Patina na tmavých površích bývá často diskutovaným tématem.
Připadá mi logické napouštet paneláž, nebo špinit povrch světlými odstíny.
Návod k použití resp. přínosný názor na HWG  wash naleznete zde: www.hgw.webgarden.cz/hgw-weathering-wash
Faktem je že jsem nakonec skončil u Tamiye a zvolil suchou cestu bez laku. S výslekem jsem vcelku spokojený.
Na odřeninky jsem jen vyměnil světle šedý prášek za stříbrnou variantu a rozhodně nic nepřeháněl.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Douglas AD-5 Skyraider, revell 1/72

 
 
 
původni boxart společnosti MONOGRAM z roku 1967
 
     
 
 
Prastará stavebnice od Monogramu v přebalu spol. Revell z roku 2006.
 
Model jsem zakoupil v Olomouckém modeláři ve Stracené za super cenu někde kolem 150 korun:-), opravdu jsem se vlastně vůbec nezajímal o to,  co je vevnitř.
Stavebnice je poplatná  době vzniku formy, tedy roku 1967, má jen nezbytný počet dílů vyrobených na hranici technologických možností té doby. 
 
 
Důvod proč se do ní pustit v dnešních časech nebude pro soutěžního modeláře asi žádný, protože existují daleko lepší stavebnice, jen pokud nechce stavět právě víceúčelovou a vícemístnou verzi A-1E, respektive AD-5 a nechce kupovat jednu s krásných konverzi od RVHP.www.coopersmodels.com/catalog/item/2565135/6704066.htm
 
Přehled a popis verzí Skyraideru naleznete zde: nam.wz.cz/letadla/A-1.html
 
 
 
 
⇒www.72scale.com/aircraft/Douglas/A-1.htm  - kompletní seznam stavebnic, obtisků a doplňků na Skyraidery v měřídku 1/72
 
 
 
 
Skyraider byl známý především jako jednomístný bitevník, AD-5 a jeho odvozeniny byla verze vícemístná. Předchozí verze měly také vícemístné varianty, ale u nich byla pilotní kabina vždy jednomístná a kabina dalších členů posádky byla v trupu, vstupní dvířka kabiny této byly na boku trupu přibližně na úrovni odtokové hrany křídla.
A-1E měl pilotní kabinu dvoumístnou se sedadly umístěnými vedle sebe, za pilotní kabinou byl další prostor pro operátory, zařízení popř.náklad. Trup byl celkově prodloužený o necelých 60 cm, kvůli zachování těžiště byl motor posunutý o 20 cm dopředu. Zvětšena byla svislá ocasní plocha, z boků trupu byly odstraněny aerodynamické brzdy, zachována zůstala jen aerodynamická brzda na spodku trupu. Nejnápadnější změnou byl rozšířený a prodloužený překryt kabiny, jeho zadní část měla navíc tmavomodré tónování, které mělo chránit případné citlivé elektronické zařízení před slunečními paprsky.
Prototyp poprvé vzlétl v roce 1951, vyrobeno bylo 212 kusů. AD-5 byl původně zamýšlen jako letoun pro boj s ponorkami, ale létal hlavně jako dvoumístný útočný. Letoun mohl být upraven i jako užitkový, dokázal například přepravit čtyři raněné na nosítkách, 12 sedících vojáků nebo 900 kg nákladu. Když došlo v roce 1962 ke sjednocení značení, byl AD-5 přeznačen na A-1E, užitková varianta na UA-1E.
 
Protože jsem rozjel stavbu Thunderchiefa a nemám velkou zkušenost se štětcováním složitější tříbarevné SEA kamufláže, od začátku jsem s touhle krabičkou počítal jako se zkušebním modelem, ale všechno se začíná měnit :-)
Letadlo (speciálně tahle verze, kterou jsem si soukromě nazval bombardovací autobus:_)) mě začalo docela bavit.
Model není nijak přesný, ale protože verzi A1-E v plastiku nikdo nenabízí, rozhodl jsem se ho nepodrobovat žádnému přeměřování.
Dlouho jsem si kvůli mým oblíbeným rourám nepostavil žádnou vrtuli, navíc je tahle bestie  docela fotogenická.
Rozhodl jsem se že model nebudu přerývat. I když tuto činnost, vzhledem ke svojí zálibě ve starých stavebnicích dělám poměrně často, nemám jí v oblibě a ani se v ní nepovažuji za příliš dobrého. Spíš se pokusím paneláž naznačit při barvení a udělám na modelu nějaké lehké úpravy, které ho alespoň trochu oživí. A hlavně doufám, že se budu dobře bavit.
 
Problematické je křídlo, které je třeba narovnat pomocí proudu horké vody a hrubé síly. Podobný problém vzniká i při kompletaci trupu. Interiér je bez detailů, ale dá se doplnit obtiskem přístrojové desky, což jsem také udělal. Sedačky a nákladový prostor jsem nabarvil a napatinoval, další detaily budu doplňovat později.
 
Díky malému počtu základních částí je drak nahrubo v kupě za 2 hodinky čistého času. Pak nastává okamžik reflexe původního záměru. Křídlo je na tom zle, musí se tmelit díky zkroucení, jak náběžná, tak odtoková hrana. Hlavně prostor mezi kanóny (které jsou nalisovány dohromady s díly křídla) je dost náročný na broušení. U obou polovin křídla jsem odřezal a přenastavil křidélka.
Trup lícuje velmi slušně, jen v oblasti brzdícího štítu  je tředa zatmelit spoj jeho polovin. Pro jistotu jsem jej přetmelil po celé délce spoje. Očekávaným  problémem je spojení křídlo/trup, kde vznikají asymetrické škvíry a největším kamenem úrazu je napojení prstence motoru na trup, kde především v oblasti obou chladičů zmízí poměrně dost tmelu. Stavebnice nemá samostatně ztvárněný motor, pouze reliéf první hvězdy, ale nebudu to nijak řešit, pouze před nalepením cowlingu na trup je třeba nabarvit jeho zadní část a  čelo trupu, protože po kompletaci bych se tam už nijak nedostal. U kormidel je to podobné jako u křídel, je třeba tmelit spoj s trupem. Výškovku jsem pro oživení  nařízl a vychýlil.
Celkově se o hrubém lepení téhle vykopávky nedá říct nic vyloženě negativního. Dovolím si ale kacířskou myšlenku..Mám pocit že, velká řada " old school" kitů z 60 - 80 let se staví lépe než mnohé současné stavebnice, např. od Trumpeteru.
 
                Na prvních fotkách toho není moc k vidění, snad jen, že tenhle stařeček jako skyraider opravdu vypadá a vidět jsou také místa
s největší koncentrací tmelu.
 
 
 
Nebavilo mě brousit pořád dokola tmelené spoje a raději jsem se pustil do výroby detailů a dalších lehkých úprav.
Začal jsem překrytem, který je z jednoho kusu, ale dal by se pěkně rozpohybovat. Protože dobře lícuje s trupem, rozhodl jsem se,
že hned na začátku nabarvím rámování a také vytvořím tmavě modrou sluneční clonu.Ta je pro mě novinkou, původně jsem uvažoval, že ji znázorním čirou lihovkou, kterou občas používám na barvení pozičních světel,ale nepovedlo se mi ji slušně naředit, takže jsem namíchal speciální směs z lesklého laku, modré a světle zelené akrylové barvy. Finiš je dost lesklý a podle fotek vypadá realisticky. Po této operaci jsem vyřízl nástupní dveře na pravé straně a rozhodl se, že použiju "sošku pilota", protože má opravdu "cool" pózu mariňáka upravujícího si límec :-).
 
 Překryt je jen zkušebně nasazený  - ještě budu opravovat rámování a dotvářet detaily vybavení kokpitu.
 
 
 
Překryt jsem poupravil. Čeká mě ještě výroba nových dveří, protože původní výřez překrytu je brutálně tlustý a ve skutečnosti by byl asi na úrovni tankového pancíře. Na hotovém dílu ještě naznačím panty na otevírání zadních dveří zavazadlového prostoru. Nabarvil jsem figurku, po opravdu dlouhé době, a mám z ní infantilní radost :-). Na overal jsem použil nějakou ruskou zelenou, na obličej a ruce pleťovou a na přilbu bílou, dobarvil jsem ještě boty, opasek a štít přilby černou a lesklým lakem  - vše akryl Agama. Potom vše vystínoval světle šedým pigmentem Tamiya.
 
                                                                                   
 
Jako další přišla na řadu vrtule a podvozková kola. Po vyproštění z rámečku a otřepů jsem vše nabarvil. Obtisky výrobce vrtule a patinu nechávám na později.
Dobrousil jsem spoje a nerovnosti, hlavně ze spodu. Také jsem dolepil překryt, pilota, a  pár "samodomo" věcí do kokpitu.
Štetcování čtyřbarevné kamufláže je práce tak na 6 hodin. Nutno dodat že s mým postupem, tedy hodně, ale opravdu hodně řídká barva ve spoustě vrstev. Agamy schnou velmi rychle. Navíc přechody kamuflážních polí pak nejsou vyloženě ostré. S výsledkem jsem celkem spokojen.
 
 

 
Dodělal jsem podvěsy s tím, že prozatím použiju jenom věci ze stavebnice a dál se uvidí. Skončil jsem tedy u podtrupové nádrže a dvou podkřídelních a nanesl obtisky.
 
 
Obtisky ze stavebnic Revell z poslední doby mám rád, dobře kopírují rytí a to často i bez speciálních přípravků a v aršíku vždy najdu i dost provozních nápisů.
Další potěšující prácičkou bylo odvrtání výfuků, u této bohulibé činnosti jsem nejenom použil několik termínů z oblasti anatomie, ale také přišel na vůbec největší nevýhodu stavebnice, a tou jsou detaily lisované dohromady s většími celky. Nejen že při hrubší manipulaci hrozí jejich ulomení, ale také se obtížně barví.
 
Vyrobil jsem novou pohyblivou část překrytu kabiny a jeho rámování, a u této záležitosti se rozhodl, že možná u jednoho Skyraidera této verze nezůstane, začalo mě lákat postavit si i námořníka s otevřeným zavazadlovým prostorem:-).  (krabičku už mám a velmi brzy se tu objeví)
 
Po zaschnutí  obtisků a barev  jsem se pustil do lehké patiny.  Spáry se v pozitivu patinují špatně, přesto jsem se rozhodl je naznačit,na křídlech tužkou a pigmety Tamiya, na trupu patinátory Agama. Cílem bylo rozbít povrch a naznačit rozdíl v paneláži.
Mám rád spíše suchou cestu výroby patiny a olétání, k olejovým barvám jsem nepřilnul. Výhoda je jediná, ale zato velká, kdykoliv se Vám něco nepodaří, nebo neodpovídá Vaší představě, jednoduše to vymažete nebo umejete vodou. Je to metoda, kterou nám méně šikovným a ochotným ke složitým experimentům s nejasným výsledkem vyšli výrobci vstříc.
 
Zvlášť jsem se chtěl soustředit na "očouzení" od výfukových plynů, které je na Skyraiderech vždy velmi výrazné. Jak se to povedlo můžete posoudit na fotkách. U skutečných letadel je očouzení a opálení na každé straně trošku jiné, což je způsobeno vírem od mohutné vrtule, i to jsem se snažil naznačit.
 
 
 
 
Po dolepení podvozku a jeho krytů (i když je vše poněkud "humpolácké a hrubé " to vypadá dobře), pohyblivé části překrytu a opravě očouzení na pravé straně je v podstatě hotovo. V budocnu chci doplnit něco pod křídla, aby Skyraider vypadal trochu " naštvaně".
Fotky hotového modelu najdete ve fotogalerii II